„Norský systém zálohování obalů je nejlepší na světě. Pro EU ale není dost dobrý“

Na Slovensku to funguje také, zato v České republice se o tom stále přetahují. Mezitím se jak z norského systému, tak ze zálohomatů staly pro Nory samozřejmostí, pro ostatní země vzory i dovozními artikly z Norska.

Tak se praví na www.infinitum.no, webu společnosti vlastnící a provozující norský systém zálohování láhví a plechovek z hliníku a plastu. Vlastníci společnosti jsou výrobci nápojů a potravinářské řetězce. Aby zabránily tomu, aby se z obalů stalo smetí, uvalily úřady na obaly vysokou environmentální daň, jež ovšem klesá úměrně podílu nasbíraných obalů, což branži zabývající se recyklací údajně motivuje a tvoří pro společnost Infinitum základ činnosti. Díky skvělé spolupráci se spotřebiteli, obchodníky a výrobci obalů a výrobců do nich stáčených se dosahuje stabilně vysoké návratnosti, jež je natolik uspokojivá, že byla environmentální daň v Norsku zcela zrušena, jakkoli neuvěřitelně to může znít, že se v Norsku od nějaké daně upustilo.

Návratnost obalů je prý celkem 98 %, přičemž spotřebitelé vrací 93 % toho a je deklarovaný cíl společnosti Infinitum, aby se vracely opravdu všechny obaly. 1,4 až 1,6 miliard v Norsku ročně vracených obalů je prý recyklováno na nové výrobky vysoké kvality. Přesto tu a tam běží v televizi i tištěných médiích „umravňující“ kampaně, v nichž vystupují norské celebrity jako např. běžec-mistr světa Karsten Warholm. Vštěpují do nás, že vybírat si výrobky se značkou označující, že jsou určeny k recyklaci a pokaždé vracet vše bez rozdílu patří k nejjednodušším a zároveň nejdůležitějším úkolům v prospěch životního prostředí.

Společnost Infinitum je prý k roztrhání: Sjíždí se tam delegace od Kostariky až po Čínu. Zálohomat jakožto vynález je příběh o kusu norské podnikavosti. V roce 1972 vynalezli bratři Peder a Tore Plankeovi první plně automatizovaný automat na vkládání vratných obalů na světě a založili společnost Tomra, jak uvádí encyklopedie Store norske leksikon. Na zálohomatu můžete stisknout tlačítko a věnovat částku Červenému kříži, jež by jinak připadla vám. Popř. si může zvolit účast v loterii provozované Červeným křížem. Výtěžek ve výši přes 100 milionů NOK ročně jde na humanitární účely. Pakliže vyhrajete /vyhrát lze až milion/ tak se to na vytištěném bonu dozvíte hned. V r. 2019 začínaly být po Norsku rozmísťovány zálohomaty, do nich můžete rázem vysypat celý vak plný obalů. Ovšemže neobejde se to bez problémů. Jak se lze dočíst např. na www.jbl.no či www.nordlys.no občas se někdo pokouší, byť nedopatřením, zpeněžit napůl plný obal, dejme tomu, s barvou.

Zálohomatů je po celém Norsku 3700, to ale ještě neznamená, že ho má každá norská prodejna. Patří mezi ně především trafiky, venkovské obchůdky, kantýny, klubovny a čerpací stanice. Přestože vám za obaly ze zákona vyplácí peníze do ruky či sníží součet nákupu, když zrovna nakupujete, mají některé z nich ustanovený limit toho, kolik vám těch obalů vezmou, třeba maximálně pět.

EU není náš kamarád, to ne no. Snad jsem se nejen v minulém článku o clu jako „poděkování“ Evropské Unie Norsku rozepsal poměrně dost o tom, nakolik je to (i) Norům srozumitelné a jak málo EU pochopila o norských poměrech. Podobná dilemata vyvstala i z nedávného prosazovaného požadavku EU, podle nějž se má Norsko vrátit k systému, jenž opustilo před cca. patnácti lety, do kdy se vratné obaly ze skla a silného plastu vymývaly, načež byly používány znovu. To podle webů www.infinitum, www.nrk.no a dalších vytvoří problémy a značné více náklady pro celý hodnotový řetězec, od obchodu až po stáčírny. Náklady, které se pak přenesou na spotřebitele.

Opakovaně použitelné lahve vyžadují v obchodech mnohem více místa, protože tyto lahve musí být naskládány v basách. Potřeba přepravy bude sedmkrát větší než dnes. Pivovary a stáčírny budou také muset znovu zavést mytí lahví a investovat do nových stáčecích zařízení. Celkově se prý jedná o investice v hodnotě nejméně čtyř miliard korun pro toto odvětví a k tomu je nutné připočítat zvýšené provozní náklady. Avšak nevyčíslitelné a neřešitelné jsou trampoty se znečišťováním střepy, a to zejména na trávnících a hřištích a také na plážích a jinde v přírodě. Zato plastovému obalu je třeba vystavit mnohem více, než se stane nenávratným. Podotýkám, že se v Norsku používá čím dále více plastových a hliníkových obalů na úkor těch skleněných.

Norský systém je tak podle již uvedených a dalších zdrojů prý udržitelnější a efektivnější a lepší, než ten norský by byl jen plošné omezování množství odpadů. Pokud jde o recyklaci namítají norští odborníci, že Norsko má oproti EU 10 až 15letý náskok. EU chce totiž do r. 2030, aby bylo 10 % obalů na piva a nealkoholické nápoje na opakované použití. Do r. 2040 jich má být na vícenásobné použití dokonce 40 %.

Proto by bylo nerozumné, kdyby Norsko muselo znovu zavést starý systém, jenž by byl k životnímu prostředí méně šetrný. Za zmínku stojí, že norský parlament jednomyslně požádal vládu, aby zajistila, že nová směrnice EU o obalech bude implementována způsobem, jenž ochrání stávající norský systém zálohování. Vláda má rovněž zajistit, aby norské pivovary a stáčírny nemusely v důsledku jeho zavedení zavřít. Problém nastane i tehdy, bude-li Norsku povoleno mít dva paralelní systémy.

Ovšem pakliže se mají obaly vymýt již po jednorázovém použití, nakolik je to šetrné k životnímu prostředí i vzhledem k tzv. klimatické stopě? Spotřebuje to mnoho vody i čisticího prostředku. A můžeme si být jistí, že mytí zbaví obalů veškerých zdraví závadných látek, jako např. chemikálií, pesticidů či léčiv, jimiž někdo některé obaly plnil? Lze důvěřovat firmě, jež s nejlevnější nabídkou vyhraje výběrové řízení na omývání s tím, že se zvolí řešení, podle nějž se obaly budou vymývat externě a nikoli v pivovarech a stáčírnách? Pravděpodobně bylo riziko plynoucí z nebezpečných látek jako např. jedů kdysi pádným argumentem pro rozhodnutí o přetavení plastu místo omývání skleněných a plastových obalů.

Co se týče složení plastových obalů Norsko s více než 70 % recyklovaného plastu již předčilo EU a její cíl, jak uvádí www.infinitum.no. Zařízení na přetavení plastu je v Norsku v provozu teprve od r. 2021, jak uvádí www.kiwi.no. Kdežto zařízení na přetavení hliníku a skla nejsou žádná: V Norsku jsou ony materiály pouze drceny a tříděny podle barev. Pro přetavení jsou vyváženy do daleké Velké Británie, odkud jsou do Norska zase dováženy nové obaly a zde plněny.

Podle www.plastforum.no Norové jsou na vracení zálohovaných obalů nejlepší na světě. Přesto vyhazují do košů majlant, každý den přes 340 000 lahví a plechovek – zdrojů, jimž by mohlo být /díky systému zálohování/ vdechnut nový život. To představuje více než 250 milionů NOK ročně, což není zrovna málo. Potenciál k vylepšování se jistě najde ve všech zemích, jenže proč nezačít těmi zeměmi, kde se obaly vůbec nevracejí, ptají se v diskusích, dejme tomu na www.reddit.com a sociálních sítích, Norové. Podle www.mepex.no se Norsku dokonce ví, jaké obaly, od jakých nápojů se vrací nejřídčeji a jaké nejčastěji. To díky tomu, že se v zálohomatech čítají všechny čárové kódy.