Norsko vs. Grónsko (a k tomu ještě něco o Dánsku)

Kdo vůbec ví, že Grónsko bylo jednou norské? Co mezitím prodělalo a co dnes pro Dány znamená? Zrekapitulujme si nejen minulý týden v masmédiích.

Pro Martina Krasnika, šéfredaktora dánského deníku Weekendavisen, je Grónsko pro Dánsko ztracené. Ve svém komentáři uvedl, že spojenectví to bylo vždy křehké, Gróňané si dlouho přejí větší samostatnost a k tomu je ostrov pro Spojené státy příliš důležitý. Pro mnoho Gróňanů není možné oddělit aktuální diskusi o jejich případném budoucím „vlastníkovi“ od historicky nerovného vztahu, kdy Dánsko Gróňané vnímalo jako ty nezletilé, jež se mají vychovávat a učit se postavit na vlastní nohy. Za trvání tohoto nerovného vztahu Dánové stále vědí „houby“ o grónských dějinách a jazyce. Minimum Dánů navštívilo Grónsko. Pro většinu Dánů je Grónsko exotický prvek, o nějž se kuriózně zajímá zrovna královská rodina. Mezi významem Grónska pro mezinárodní pozici Dánska a totální absencí zájmu o poměry v Grónsku u dánské veřejnosti a vzdělávacího systému je absurdní nepoměr. To, že je Grónsko mnohými Dány stále chápáno jako dánský majetek, je podbarveno vážnou debatou o tom, zda může Dánsko skutečně prodat Grónsko Spojeným státům. Nápad je to groteskní. Kdo ví, jestli to nebude pro Gróňany lepší, odtrhnou-li se a uzavřou se Spojenými státy jakousi dohodu o přidružení. To je ale něco, o čem se mají rozhodnout sami. Za všech okolností je ovšem nad slunce jasné, že to by bylo pro Dánsko ten nejhorší dopad, uzavřel Krasnik.

V norském diskusním pořadu Debatten /Debata/ norské veřejnoprávní televize NRK zaznělo, že to nejsou žádné dějiny, na něž mohou být Dánové právem hrdí, pokud jde o zacházení s Gróňany a křivdy a kolonialistické praxe neskončily ani třeba nuceným vsazováním nitroděložních tělísek jakožto antikoncepce, a to až do r. 1992, což připravilo mnoho Gróňanek o možnost stát se matkami. Dánové žijící v Grónsku se dodnes těší výsadám, jichž původní obyvatelé nepožívají. Např. získají bydlení ihned a nemusí na něj jako domorodci čekat dvacet let. Raději než nejkvalifikovanější Gróňan se zaměstná nejhorší dánský uchazeč o práci. Navzdory tomu, že tvoří pouze 7 % obyvatel Grónska, obsadil neúměrně vysoký počet Dánů vysoké funkce. I jazykově převažuje dánšina. Gróňané se cítí být cizí ve vlastní zemi. Podánšťování a unáhlená modernizace proběhly příliš rychle a mezi nemilosrdné daně platí traumatizovaná společnost a rekordní počet sebevražd.

Zeměpisně je Grónsko součástí Arktidy se svými původními obyvateli a zároveň součástí Severní Ameriky a Dánové a Gróňané se na svět dívají a rozumí mu diametrálně odlišně. Podle zdrojů jako deník Politiken, web TV2 atd. Grónsko stojí Dánsko víc peněz, než mu vynáší. Podle dánského deníku Berlingske Tidende je 57 000 Gróňanů Dánskem ročně dotováno 5,7 miliardami DKK. Někteří Norové proto vyjádřili úlevu, že bylo Grónsko, podobně jako další ostrovy, Norsku Dánskem odcizeno. Mezi komentáři se několikrát objevilo, že tím jsme za ta léta nějakou tu miliardu ušetřili, jež jsme tak mohli utratit za jiné nádhery, třeba za vymoženosti jako zapřisáhlé zachovávání stejně kácených dešťových pralesů, zadržování trochu ovzduší /též nazývaného kysličníku uhličitého/, elektrifikaci všeho možného, či na rozvoj vybraným zemím mj. nákupy soukromých letounů africkými lídry a dalšími účelově fantasticky vynakládanými investicemi anebo také bratrskou výpomocí supervelmoci Číně. O tom všem a mnohém dalším jsme se mohli dočíst a slyšet v masmédiích jako Nettavisen, Dagbladet, Verdens Gang a dalších, či na sociálních sítích a jinde prostřednictvím Areho Søberga, samozvaného ombudsmana pro plýtvání.

Podle zmíněného pořadu Debatten to ovšem byl norský viking Erik Rudý, jenž se v r. 986 stal objevitelem a prvním evropským osadníkem a průzkumníkem Grónska. Následovali jej další Norové, jež chovali skot a také, dokud nedošlo k výrazné změně podnebí, pěstovali ječmen. V r. 1721 dorazil dánsko-norský misionář Hans Egede a započala kolonizace ostrova. V r. 1814, po rozpuštění dánsko-norské unie v rámci Kielské smlouvy se dánsko-norský král zavázal jako poražená strana po napoleonských válkách postoupit Norsko Švédsku. To se ovšem netýkalo Grónska, Islandu a Faerských ostrovů, jež si Dánsko ponechalo.

Podle nebožtíka novináře Jona Hustada listu Dag og Tid mělo Grónsko v mysli Norů své nejpevnější, nejneochvějnější místo v 20. letech 20. století, po výpravách Fridtjofa Nansena, Roalda Amundsena, Otta Sverdrupa a dalších polárníků. Jedním z argumentů Norů, aby ovládli Grónsko byl ten, že Dánsko není žádným polárním národem, takže co v Grónsku pohledávají? Pravděpodobně by bylo Grónsko, kdyby bývalo patřilo Norsku, mnohem silnější součástí vědomí národa než to, co platí o Dánech za celou dobu co je Grónsko součástí Dánska. Poté, co se Norsko osvobodilo od nedobrovolné unie se Švédskem a získalo skutečné svobody, započala snaha o znovuzískání norské kontroly nad Grónskem. Východní Grónsko bylo Norskem obsazeno v letech 1931 až 1933, načež Norsko prohrálo s Dánskem soud o Grónsko v Haagu. Podle úsudku tribunálu mělo Dánsko právo na Grónsko na základě uplynulého času.

Právě Spojené státy ručí za bezpečnost Grónska mj. prostřednictvím letecké základny, jež podle zmíněného pořadu Debatten způsobila nucené přesídlení Gróňanů v r. 1953 kvůli uvolnění plochy, což vyvolalo hlubokou, ještě nezahojenou roztržku mezi Gróňany a Američany. K tomu po Američanech zůstaly radioaktivní materiál i radioaktivní odpadová voda, diesel a zdraví závadné polychlorované bifenyly, látky s výraznou schopností bioakumulace v potravních řetězcích.

Dánsko podle pořadu Debatten, dánských deníků Politiken a Berlingske Tidende i dalších zdrojů nikdy nebralo přání a úsilí Gróňanů o samostatnost příliš vážně, nýbrž přehlíženo a usilovalo přimět Gróňany k tomu, aby na to zapomněli jako nerealistické. Proto je Dánsko velmi špatně připravené na dost pravděpodobné ano Gróňanů v chystaném referendu v nejbližších letech.

Donald Trump nebyl první: Již v r. 1946 nabídl tehdejší americký prezident Harry S. Truman Dánsku za Grónsko cca. 100 milionů dolarů, upozornil web www.forskning.no. Kdyby Gróňané vsadili na Spojené státy, tak by se jejich málo početné hlasy nejspíše ztratily někde mezi hlasy 5,2 milionů potomků původních obyvatel Spojených států, 42,5 miliony černochů a více než 65 milionů Hispánců a Latinos. A kolik by asi měli zástupců v Bílém domě?

Co když je Trump znepokojen, že Dánové nedokážou hájit zájmy Grónska, zemi s velkým nerostným bohatstvím, surovinami jako ropou, lithiem, mědí, niklem a kobaltem, jejichž trh je částečně ovládán Čínou, sokem USA i celého západního světa? Tání ledu může umožnit jejich snazší těžbu a rovněž kratší a efektivnější přepravu zboží loděmi. Někteří Gróňané si mohou slibovat, že pomoci USA zbohatnou víc, než by jim umožnilo Dánsko a kdo ví, Trump svými výroky třeba urychlil toto sblížení, jak uvedl dánské listy Politiken a Berlingske Tidende a norský Nationen. Nastávající prezident Spojených států možná neví o polárních oblastech ani zbla, zato má jako málokdo čich na strategii a zdroje a nevyužívané zdroje se snadno dostanou do hry. A právě na to si musíme dávat pořádného „majzla“.

Proč by se měli Norové kvůli Grónsku strachovat o Špicberky, souostroví, o které se Norsko dělí s úhlavním nepřítelem Ruskem, a kde podle listu Klassekampen a webu www.tv2.no žije více než 50 různých národností? Podíl cizinců se blíží 40 %. Prý norské politiky znepokojuje jednak růst obyvatel v městečku Longyearbyen, jenž není únosný, jednak by měl být podíl norských státních občanů větší, cituji oba zmíněné zdroje. Zároveň podle kritiků nedělá nikdo nic pro to, aby tomu bylo jinak.

Spíše si Norové nyní střílejí z toho, že jestli Trump neuspěje s dobytím Grónska koupí, agresí či pochlebováním, tak mu může Norsko dát /a to zcela zdarma/ alespoň jednu z nejproblémovějších čtvrtí Osla, jíž se norsky říká stejně tak, jako se norsky říká Grónsko, a sice Grønland. K tomu ho můžeme bonusem obdarovat i další nanejvýše problémovou čtvrtí a totiž nedalekým Tøyenem. Pro někoho skvělé kosmopolitní městské části, pro ostatní učebnicovým příkladem míst, kde jsme za svou bezmeznou naivitu a nepochopenou „dobráckost“ sklízeli zlo, jež nepolevuje a neustává, jen se zhoršuje. Podle deníků Verdens Gang, Aftenposten atd. patří k těm lokalitám v Norsku, kde se páchá nejvíc zločinů.