Norsko a klima: Pokus-omyl a aktivistický extrémismus

Od elektrifikace hlava nehlava přes „chytrá“ 15minutová města až po látku bovaer přidávanou do krmiva skotu: Jedna ze zemí, jež nejvíce zpanikařila, je Norsko: Daleko a rychle se vzdálilo střízlivého rozvoje v souladu s vůlí lidu.

To nahrazování dopravních prostředků elektrickými pod taktovkou udržitelnosti, šetrnosti k životnímu prostředí a klimatické korektnosti probíhalo v Norsku celkem bolestně a stále je to dost nepopulární a vyvolává četné konflikty. Dovoluji si v této souvislosti odkázat např. na svůj někdejší blogový článek Kolaps snů o elektromobilech. Zejména v regionálních novinách jako Avisa Nordland, Nordlys a také v menších novinách norského venkova je toto experimentování s každodenními životy obyvatel mnohými diskutéry vnímáno jako pošetilost až šílenost par excellence. Pokud jde o veřejnou dopravu postihuje od začátků cestující kvůli různým technickým vadám množství zrušených jízd či plaveb. Musel se snížit počet odjezdů kvůli času, jenž zabírá dobíjení. A ani výroba, ani přeprava baterií poměrně krátké životnosti na elektrická vozidla a plavidla není k životnímu prostředí šetrná. Co naplat. Co se někde ušetří, to musí jinde vydávat, ovšem proč by to dělalo nějaký rozdíl, hlavně, aby si někdo prosadil své.

Výpočty z Transportøkonomisk institut /Dopravně hospodářského ústavu/ a Přírodně-technické univerzity v Trondheimu ukazují prostřednictvím www.nrk.no, že elektrifikace, dejme tomu, expresních lodí přepravujících jen cestující bez aut bude při použití dnešní technologie baterií stát až 18 000 korun za tunu CO₂. To je výrazně více než referenční cena úřadů za CO₂ ve výši 2 000 korun za tunu v roce 2030. Kdo to zaplatí? Vysává to rozpočty a nejen tím zpražily lid, jenže leckterá vize třeba ohledně rozsáhlé výstavbě větrných elektráren již zestárla dříve, než byla proměněna v skutečnost. Kdo či co nakonec srovná politiky, pokud jde o jejich nesnesitelné klimatické cíle?

O elektrifikaci ropných plošin a zařízení na příjem a zpracování plynu, stejně jako o neustálých potížích a nevhodnosti elektroautobusů zejména v norské zimě jsem již psal jinde. Nově bylo podle www.nrk.no, www.aftenposten.no a dalších zdrojů zjištěno, že hromadně pořízené elektroautobusy z Číny (t.č. jich jezdí po Norsku cca. 1350 a nepřetržitě jich přibývá) představují bezpečnostní riziko, neboť mohou být výrobcem dálkově řízeny a v případě potřeby učiněny nepoužitelnými anebo vypnuty.

O extrémních, technokraticky potenciálně totalitních opatřeních pro centralizaci a shromažďování obyvatel na minimální rozloze v zemi s tradicí, že se naopak dříve dodržovalo a bývávalo kýženým cílem a ideálem jednak rozptýlené bydlení napříč zemí, jednak co největší soukromí /vše nyní maskováno pod rouškou dobrých úmyslů, aby byla města obyvatelnější/, o tomto odlidšťování jsem psal v článku O „chytrých“ 15minutových městech. Co bude všudypřítomná síť monitorování, propojenosti a synchronizace pomoci kamer, čidel a digitalizace znamenat pro vaše soukromí a zdraví? Je záření mj. z hustě rozmístěných antén a základnových převodních stanic doopravdy bezpečné i z hlediska dlouhodobých efektů?

Nicméně je nutno říct, že ten dogmatismus či hromadnou psychózu připomínající kult či sektářství nesdílí každý. Máme-li věřit zprávám veřejnoprávní televize NRK, jež se odvolává na průzkum agentury Kantar se více Norů než dříve staví kladně k ropě a plynu jako zdrojům energie a nikdy nebylo tolik Norů toho názoru, že by Norsko mělo pokračovat s těžbou a hledáním ropy a plynu v stejné míře jako dnes. Zároveň prý klesá nasazení pro vynucovaná opatření „zohledňující klima“ a to zejména mezi mladými.

A nejen to. Během poměrného krátkého období vyšlo najevo prostřednictvím průzkumů mj. agentury Sentio, výzkumných serverů www.oslomet.no a www.forskning.no a zpravodajců www.nettavisen.no, www.nrk.no apod., že mladí norští muži podporují Trumpa, požívají více masa, více posilují a pijí méně alkoholu. Toto je prý dozajisté vysoce znepokojivé a někdo je musel radikalizovat, aby se z nich stala pro rádoby „trendy“ a politicky hyperkorektní stát až takovou hrozbou. Někdy příště se třeba dozvíme, že ani omylem nestojí o tezi, podle níž existuje více pohlaví?

Jaké jsou norské klimatické cíle? Podle www.tilnull.no, www.wwf.no a dalších zdrojů Parlament rozhodl, že Norsko do roku 2030 sníží své emise o 55 % ve srovnání s rokem 1990. Norsko si také klade za cíl snížit emise do roku 2050 o 90-95 %. Oba tyto cíle jsou zakotveny v tzv. zákoně o klimatu. Norská vláda se pro záležitosti klimatu dokonce chlubí ministerskou funkcí.

Avšak např. ekonom a analytik Øystein Sjølie se na podcastu Wolfgang Wee Uncut nechal slyšet o norských emisích, vč. jejich signálovém efektu, že se rovnají neměřitelným, neznatelným hodnotám, a tudíž nemají na blahobyt lidstva skrze klimatické změny žádné účinky. Na stránkách organizace údajných realistů v otázkách klimatu www.klimarealistene.com najdete na podporu tohoto tvrzení mnoho dalších. A podle badatelů citovaných www.dagsavisen.no je boj proti globálnímu oteplování stejně prohraný.

Ekonom a politik za Kjell Erik Eilertsen uvedl na www.finansavisen.no, že díky tomu, že norský plyn do značné míry nahradil v zemích EU uhlí, je EU se svým 47% snížením emisí z fosilních zdrojů energií od roku 1990 téměř u cíle. Zato Norsko, byť má primárně vodní energii, už takřka nemá v čem škrtat. Přesto si ale jako Norové klademe spoustu drahých zvláštních požadavků, jako je bezprecedentní zákaz topného oleje, bezprecedentní elektrizace plošin a nejvíce dotovaný trh s elektromobily na světě. Utrácíme desítky miliard korun a naše drahocenné vodní zdroje na klimatickou politiku založenou na plýtvání energií, jaké svět ještě nezažil.

Kdo vytěží poslední ropu a plyn? Záměr norských společností Equinor a Aker BP je podle www.e24.no takový, že v norském šelfu nemá zůstat nic. Dotaz www.nrk.no směřován na norskou vládu, zda je to i její ambice, se ale s žádnou odezvou nesetkal. Přesto vláda podporuje prostřednictvím www.adressa.no a www.aftenbladet.no tzv. „roadmap“ pryč z fosilních zdrojů energie a již nějakou dobu aktivně pracuje na naceňování CO₂, zúčastňuje se systému emisních povolenek EU.

Podle diskusního pořadu Debatten veřejnoprávní televize NRK plánuje vláda obnovit kdysi zrušené DPH na nové elektromobily, k tomu navýšení tzv. engangsavgift /jednorázové daně/. K tomu nutno přičíst navýšení daně o pět korun za benzín a šest za diesel, a to v průběhu deseti let, jak sdělil www.finansavisen.no. Navíc povede naceňování pohonných hmot podle emisních povolenek EU od r. 2027 k dalšímu zdražování.

Nic nenaznačuje tomu, že je možné pro norské zemědělství splnit klimatické cíle. Uvedl to Nejvyšší kontrolní úřad na svém webu www.riksrevisjonen.no. V článku Když politická korektnost trumfne ohledy na zdraví občanů i zvířat jsem psal o inhibitoru metanu zvaném bovaer. Ve světle tzv. dohody o klimatu mezi státem a zemědělstvím lze tušit pohnutky za tím, proč byl bovaer prosazen jako prý účinné opatření v prospěch klimatu. Co se to vlastně děje a kdo je tou hybnou sílou? Jsou samotní zemědělci skutečně pro, aby se tato látka používala anebo jsou k tomu dotlačováni?

Nyní to podle www.vg.no, www.tv2.no, www.nrk.no i dalších zdrojů prasklo nejdříve v Dánsku, kde měly kvůli zkolabovat bovaeru krávy, což způsobilo pozastavování dalšího přidávání této látky do krmiva v Norsku. Podle www.dagbladet.no se někteří norští zemědělci dožadují toho, že se bovaer nikdy nevrátí a další v protestu proti svým vlastním organizacím zrušili své členství, jak se dozvíme třeba prostřednictvím listu Dalane Tidene i výpovědí zemědělců na sociálních sítích.

Ovšem již dlouho předtím, než se toto provalilo, pojali zákazníci podezření a zavrhli ve velkém kupovat mléko a mléčné výrobky značky Tine s téměř monopolním postavením, o čemž pojednával mj. list Nationen. Spotřebitelé delší dobu reagují odporem a prodej se zhroutil, zato konkurenti rozšiřují výrobu.

Nehledě na to, kdo věděl co: Má někdo vůbec morální právo manipulovat s přirozeným, cirkulárním biologickým procesem u zdravých zvířat jen proto, aby v rámci „politiky klimatu“ mermomocí snížil nějaké číslo vyjadřující emise v rámci cílů, jež ještě ke všemu mohou být zbytečné či postavené na mylných základech? Nejobludnější na tom je to, když si následky tohoto experimentu odnesou nevinná zvířata a co teprve lidé, jež konzumují bovaerem znečištěné mléčné a masné výrobky?

Ignorovali varování profesora Jana Raa, viz www.janraa.no či podcast Snakk med Silje, kde rozebírá Raa vliv bovaeru na organismus skotu i lidí. K dalším kritikům patří prý nejznámější a hodně citovaný dánský veterinář Jørn Erri, viz www.bovaer.dk. Schovávala se společnost Tine, vlastněná samotnými zemědělci, celou dobu za schvalování potravinářskou inspekcí a zemědělci se tak stali rukojmími nečisté hry? Podle Gunnara Stavruma, redaktora zpravodajského webu Nettavisen, zemědělská organizace Bondelaget spolu s potravinářskou inspekcí mlží o náznacích nebezpečí spojených s bovaerem. Podle www.nettavisen.no dokonce záměrně neinformovaly o nálezcích spotřebitele a zadržovaly takové informace. Redaktor proto volá po větší transparentnosti. Zato jednotliví norští zemědělci se přes facebookovou skupinu proti inhibitorům metanu a pro čisté mléčné a masné výrobky s rostoucím počtem členů /t.č. přes 55 000/ podělili o svých špatných zkušenostech s bovaerem a onemocnění jejich skotu.

Bezohlední rozmařilci tedy prozatím hodili zpátečku, ovšem co asi nasadí příště? Takhle daleko to tedy může v závodění o co nejbláznivější snahy „v zájmu klimatu“ zajít, a to ještě zdaleka nejsme u oněch experimentů u konce. Podle www.sivilisasjonen.no i četných diskutérů zejména na sociálních sítích může takové tupé a nedemokratické počínání zhatit celou důvěru v potravinářskou výrobu a pošramotit pověst zemědělství i úřadů.