Norky o mateřství aneb Několik norských ohromných maličkostí

Jsou děti tragédie či požehnání? Nesmiřitelně protichůdné postoje norský internet válcují a polarizují i tak rozdělenou norskou společnost dál. Kde a jak se zvrhla ta norská porodnost?

Promluvila rozháraná norská veřejnost. V odůvodněních, proč se rodí čím dále méně dětí, se paradoxy vzájemně předhánějí. A zatímco někteří si budou ty obavy z porodu „rozebírat písmenko po písmenku“, než příp. odrodí, další z té nedůtklivé radosti a zázračné nádhery půjdou do kolen klidně ještě před porodem.

Podle Jenny Steinnesové prostřednictvím listu Klassekampen Norové dříve nechávali panovat náhody, ovšem na co jsou mí dnešní mladí krajané „očkovaní“ vývojem kamuflovaným za pokroky. Dříve se nemuselo vše tak starostlivě plánovat, vč. dětí, a šlo to, je mít, i bez kariéry, penzí a strategické plánování vstupu na trh s nemovitostmi, což je dnes klíčové. Dnes jsme poslušní, avšak na úkor počtu rozených dětí, a to se nám prý již nevrátí.

Paradoxně podle Solveig Aareskjoldové, sloupkařky listu Klassekampen, je být bezdětný v Norsku mnohdy považováno za velké neštěstí a mnohé si procházejí drsné léčby hormony, aby otěhotněly a odrodily vlastní potomstvo. Ovšem ačkoli je většina šťastná v okamžiku, kdy drží ve svých rukou novorozence, také není vzácné cítit smutek a bezradnost. Poslední dobou se dokonce našly matky, jež se anonymně prostřednictvím masmédií nechaly slyšet, že kdyby bývaly věděly, co je čeká tak by do toho nikdy nešly.

V minulosti jsme se za sex styděli a snažili jsme se kvůli němu jeden druhého zahanbit. Nyní je problém v tom, že o ten sex nestojíme, uvedla prostřednictvím zpravodajského serveru www.abcnyheter.no jeho šéfredaktorka Inga Vinjeová Engviková. Přitom ženy nemohou tuto hru vyhrát, nicméně jsou to stále ještě muži, kteří na tom nejvíce prodělávají.

„Opatrně“ a „zastřeně“ vyjadřují svá dilemata ohledně porodu a „pořízení si“ dětí Norky samy prostřednictvím četných zdrojů. Některé mají kvůli konkrétnímu rozhodnutí či nerozhodnosti špatné svědomí „až na půdu“ a zmáhá jim to. Z jejich výpovědí klopí zrak nejeden norský čtenář a divák a možná, že dorazí i vám.

Aftur Nerdrumová, dcera jednoho z nejznámějších norských malířů současnosti, si odplivla nad tím, jaký jsme národ a zastává pro mnoho Norek netradiční pohled na ženství a mateřství. Jim prostřednictvím zpravodajského serveru www.klikk.no vzkázala, že duše volá. Na mysli má poslání žen jakožto matek. Nerdrumová se předsevzala prostřednictvím televizního pořadu o své umělecké rodině vylíčit nové chápání ženskosti. Vadí jí, že se Norky dnes místo toho, aby přijaly ženskost, neustále snaží připodobňovat mužům a kvůli tomu nakonec vyhoří.

Podle jejího názoru je mateřský instinkt natolik silný, že by neměl být potlačován. Návrat/nástup do zaměstnání hned poté, co se žena stane matkou, utlumí poslání mateřství. Slýchávám ženy se dušovat: „Jsem jenom máma.“ Zlehčovat a shazovat roli mateřství je žalostné. Být matkou je velikánské sousto a mělo by být oceněn na stejné úrovni jako třeba doktorát. Ale dokud se ženy budou snažit být muži, nedojde k uznání.

Podle debaty na ženském diskusním fóru www.forum.kvinneguiden.no, zápasí dnešní Norky s mateřskou rolí i žonglováním mezi ní a výdělečnou činností více než matky minulosti. Ach ten „cvrkot“. Vždyť rodiče dneška tzv. „kmitají“. I v Norsku se vžil pojem „vrtulníkoví rodiče“. Ovšem podle některých diskutujících jsou ti, jimž to svoje poslání jakožto matek dělá nevíce dilemat a potíží zároveň těmi, jež pozapomněly, že skutečně lze „dlabat“ na to, co si myslí ostatní (jenže v Norsku mohou být ty tlaky okolí, většinové společnosti, masmédií i sociálních sítí vnímány jako pronikavější než jinde).

V dnešním Norsku se od vás očekává, že budete neustále nad věcí a k tomu v nesmírném střehu, a pokud nejste máma skrz naskrz, tak jste prý špatná a opovrženíhodná máma. Dozor nad aktivitami a domácích úkolů vašeho potomka je na úplně jiné úrovni, než bývával. Neexistuje téměř žádná přípustná odchylka pro chybování. Reakce celého „tribunálu“ posuzujících vám vezmou slova. Stačí málo a je to vrcholně popudí.

Podle průzkumu, jehož výsledky byly zveřejněny v deníku Dagbladet, odpovědělo 65 procent dotázaných žen s dvěma a více dětmi, že závidí dalším ženám, jež se mohou rozhodnout zůstávat doma nebo pracovat na částečný úvazek, protože mají manžela/druha, jenž je může finančně podporovat anebo živit, a tak odlehčovat. To je ale podle nejen mých zkušeností v natolik rovnostářské společnosti, jako je Norsko, považováno za společensky nepřijatelné. Mnoho žen se dnes nachází v situaci, kdy se nemohou rozhodnout snížit laťku, pokud jde o pracovní úvazek a kariérní vzestupy, jak by si mnozí přáli, a ty, jež tak mohou a také dělají, jsou za to pranýřovány za to, že jsou nedostatečně samostatné či dokonce finančně nezodpovědné tak říkajíc nepřemýšlejíc na budoucnost, natož důchod.

Výzkumníci provedli studii mezi norskými rodiči. Pozoruhodné je zejména jedno zjištění a sice to, že méně pracující rodiče či na částečných úvazcích s nižšími příjmy podporovali své děti emočně lépe, dočteme se v deníku Aftenposten.

Přitom by měli rodiče pracovat, jako kdyby neměli děti, a vychovávat děti, jako kdyby neměli práci. A jinak doma dělat vše mezi nebem a zemí, přebalovat, vyzvednout ze školky, připravit večeři, vyprat prádlo, kojit do usnutí… A ze všeho nejtěžší: Být co nejvíce přítomná, jak uvedla svým dopisem do diskusí zpravodajského serveru www.nrk.no mj. matka Ann Cathrin Andersenová. „Protože my matky se nezlomíme. I tak nejednu z nás postihne deprese a úzkost, únava, malátnost, psychické nemoci atd. Zkrátka kolabujeme. Jsme vyčerpané. Jsme na dně.“

Podle sloupkařky Mony Eielandové prostřednictvím deníku Fredrikstad Blad by měly matky dokonce pobírat za svou práci v domácnosti milionový plat. Naházela jim tyto důvody: Neomylná péče, bezpečnost v lůně domova a vytříbenost veškerého konání. Jenže dnes není kvůli seberealizaci čas, a navíc jako kdyby bylo na společenském žebříčku hodnotnější a chvalitebnější hlídat a starat se o cizí děti než své vlastní.