Největší přečiny norských masmédií

Prý je to sprostá a ohavná lež a nenávistná propaganda státní televize NRK, když označila občanský pochod ve Varšavě na den nezávislosti „nacistickým“, což následně obletělo nejen nejpočetnější menšinu v Norsku, nýbrž i Polsko.

Hanebnost pobouřila Poláky i Nory a stovky jich poslali stížnost, a to nejen NRK, nýbrž i Kringkastingsrådet /Radě pro televizní a rozhlasové vysílání/, Pressens faglige utvalg /norskému výboru pro etická masmédia/, polskému prezidentovi, polským úřadům a masmédiím. Server www.mojanorwegia.pl uvedl, že šlo o pokrytectví a veřejné ponížení. Stížnost podalo i polské velvyslanectví v Oslu. Ředitelka i redaktor zpráv NRK se za nevhodné označení k reportáži, ještě ke všemu dost paradoxně v podání polské zpravodajky NRK Zofie Paskiewiczové, omluvili. Omluvu a zprávu o ní zveřejnily jak dotyčná televizní stanice, tak i třeba www.tvpworld.com, www.notesfrompoland.com a další, nicméně opravná verze reportáže dosud nebyla odvysílána a nikdo nedostal za přečin vyhazov.

Nejen, že účastníky oslav polského státního svátku házela do pytle s nacisty: Podle polských diskutérů zejména na sociálních sítích je náhled NRK na Poláky dlouhodobě zaujatě protipolský a stihl vytvořit záporný příběh o této národnosti. Proč využívá veřejnoprávní televize tak silné a senzační řeči zrovna proti Polákům a nikoli dalším etnikům? Např. měli být Poláci podle toho, co zaznělo v jednom vysílání NRK, k Ukrajincům během druhé světové války zlí, zato o Volyňském masakru nepadlo ani slovo. Podle kritiků byla na Polácích spáchána hrubá a až nenapravitelná příkoří, jež svědčí o norské neúctě k historii a současnosti jiné země a jejího národa.

Někteří Poláci ve svých komentářích uvedli, že Poláci v Norsku i jinde by proto měli zvážit právní kroky k obhajobě své cti a pověsti. Připomínají, že se norská masmédia můžou „pyšnit“ dlouho historií lží, např. se jak v televizní stanici NRK, tak prostřednictvím některých novin, mj. Avisa Sør-Trøndelag či Dagsavisen, hovořilo, resp. psalo o „polských koncentračních táborech“, označení, jež je údajně podle polských zákonů trestné. Má se přidat alespoň slovo „obsazené.“ Dále list Aftenposten přinesl článek o vyhlazovacích táborech a polském antisemitismu v jedné a téže větě, což bylo podle tehdejší polské velvyslankyni Iwony Woické-Żuławské závažně přehnaný výklad a zároveň hrubé zjednodušení, neslučitelné s historickou pravdou. Je prý nesprávné a nepřijatelné připisovat odpovědnost za vyhlazovací tábory během druhé světové války Polákům, jak naznačil autor článku ve větě Poláci, kteří se zříkají odpovědnosti za vyhlazovací tábory své země, se s polským antisemitismem nevypořádali.

Podle www.vg.no plísnili jednoho z nejznámějších zpravodajů za historii NRK v Polsku za své výroky v televizním kanále NRK i v listu Aftenposten o polských nacistech na Ukrajině a nenávist k Židům jako černé skvrně polské historie. Polský list Rzeczpospolita je tenkrát vyzdvihl jako příklady nejhorších protipolských výroků, překračujících veškeré meze slušnosti a Adam Daniel Rotfeld, tehdejší ministr zahraničí, vyhlásil zfalšování dějin válku s tím, že země jako Německo, USA, Kanada a Norsko vědomou přezíravostí překrucují historické skutečnosti. Steinfeldovy výroky rozebral i další polský deník, Gazeta Wyborzca. Steinfeld nejen, že se odmítl omluvit, nýbrž se nechal slyšet, že za ním stál i John G. Bernander, tehdejší ředitel NRK.

Kdo se nejen poslední dobou díval na televizi NRK a její rozhlasovou divizi, tak si mohl stačit všimnout, že je posedlá nálepkováním řadových občanů a označováním je za nacisty, fašisty a pravicové extrémisty. Nechápou lidé snad, že jestli je tím či oním „každý“, tak ve skutečnosti jím není nikdo? Ovšem pokud je oslava dne nezávislosti polského či jakéhokoli dalšího státu podle NRK nacistická, co je teprve vhodný výraz na označení norského státního svátku 17. května překypující národní hrdostí? Mávají snad norský král Harald V. a další členové královské rodiny z balkónu královského paláce v ten den svým nacistickým přátelům? Podle četnosti užívání jsou Norové jeden z národů, jež nejvíce dávají na odiv svou národní vlajku, nejenže častěji než jiní mají u svého domu stožár či na domě držák na vlajku a vystavují ji dokonce při oslavách Vánoc, narozenin či při grilování/srazech přátel. Jsou tedy hodní stereotypu velebitelů totalitního řízení? Není to náhodou spíše dáno podhoubím totalitní mentality alespoň u části zaměstnanců státní televize i jejích hostů-rádoby expertů, jež častěji než je radno dává průchod takovým bombastickým tvrzením?

Historická uvědomělost/povědomí není silnou stránkou NRK, mnohými označovanou za „trollí farmu“, není to ani silnou stránkou norské veřejnosti. To vám mohu s rukou na srdci sdělit jakožto jeden z těch, jež v Norsku vyrůstali. V průběhu školní docházky jsem si všímal, jak chabé jsou základní znalosti norských žáků a jak nevalný je zájem o realitu doma i v cizích zemích, zeměpis i dějiny, ale čest výjimkám. Proto mě bohužel nepřekvapuje, když Polák v diskusi na sociálních sítích napsal, že když oznámí Norům, že pochází z Varšavy, obvykle následuje okamžik trapného, byť výmluvného ticha, načež někdo vyzradí svou neznalost tápavým, chybným pospojováním tohoto města se zeměmi jako Ruskem či Ukrajinou. Nápodobně jsem slyšel i četl, že Norové zaměňovali Českou republiku s Čečenskem či se zemí bývalé Jugoslávie s tím, že měli za to, že se tu prý ještě válčí.

Kdyby bývala ctila alespoň směrodatná norská masmédia jako je NRK oběti předků Norů a vyjadřovala vděk a pečovala o kontinuitu norských dějin a přála si a usilovala o co nejlepší budoucnost pro Nory a Norsko, tak by se chovala vskutku kriticky a investigativně k mnoha převratným, mnohdy nenávratným a extrémisticky zavánějícím zvratům v následku politických rozhodnutí novodobého Norska. Národ, jež pozbyl svou kolektivní paměť, přestane být národem. Jeden z Poláků-diskutérů na sociálních sítích svádí praktiky norských masmédií na neznalost, inkompetence a snahu o pomlouvání vyvěrající z namlouvaných výsad a žárlivosti vůči zemím, jež se vyvíjí jinak, než je podle dotyčných pracovníků masmédií politicky korektní. Proto je nepředstavitelné si představovat hrdé Polsko, jež nezpřetrhalo své kořeny, ctí své dědictví, tradice, svobodu a práva sebeurčení a které je prosté mnohých z těch svízelností, jež zužují Norsko a na které neumí odpovědět jinak, než třeba tak, že na určitých místech na hlavní třídě v Oslu postavit bloky z betonu, jež mají zabránit útoky autem na davy pokojných a nic netušících občanů např. při průvodech o státním svátku 17. května.

Ole Asbjørn Ness, jenž vede jeden z nejposlouchanějších podcastů v Norsku, prohlásil, že NRK je tak loajální vůči té „správné“ politické moci, ať už v Norsku či jinde, že je vidět, jak mohlo na základě takové loajality dojít až k holocaustu. Spolu s dalším provozovatelem podcastu, Židem Henrikem Beckheimem, politikem/komentátorem Simenem Sandelienem a novináři alternativních médií Espenem Teigenem a Helgem Luråsem hájil Ness v pořadu Debatten /Debata/ televizní stanice NRK postoje alternativních masmédií a poskytovali příklady zpravodajství, kdy masmédia buď zprostředkovala dezinformace anebo podsouvala zkreslené zprávy. Beckheim doložil jak překroucené zprávy o Izraeli a neseriózní zdroje NRK, jež mají potvrzovat již odsouhlasený narativ povedly k rostoucí nenávisti k Židům a antisemitismu v Norsku. Zato Fredrik Solvang, moderátor pořadu, se v dlouhém monologu vymlouval na spolehlivost mainstreamových masmédií. Zároveň ale vyjmenoval, kolik instancí má nad sebou, jež řídí jeho vysílání. A zástupci NRK ospravedlňovali vystřihávání třeba esenci citátu dejme tomu, prezidenta USA Donalda Trumpa, a předstírali, že jde o zcela běžnou novinařinu, jež má za úkol ozřejmit a že žádný zdroj nemá nárok na to, být citován ve své úplnosti.

Podle kritiků tedy ve výsledku prezentují jen to, co podle oněch pracovníků masmédií by měli chtít vyjadřovat. Vytvářejí narativy odstraňováním obsahu vyjadřující názor a zastiňováním vlastního výkladu na úkor celkovosti. Jako kdyby více než z dezinformací měli strach ze svobody, z hlasů, které nejde kontrolovat/programovat a samostatně uvažujících občanů.