Největší pohár světa

Tento týden se na pláni Ekebergsletta ve východní části Osla stejně jako již tradičně hrálo o radost ze sportu, jásot, ovace ve stoje, postup, ale i družbu, sounáležitost a pospolitost.

Slova patří článku o tématu v magazinu Oslo S-magasinet. Letos se s 2250 zúčastněnými týmy a okolo 30000 hráči ve věku od šesti do devatenácti let, jež za týden odbyli okolo 6000 zápasů opět trhalo rekordy. I tak vrhají na již 52 let staré sportovní klání čím dále delší stíny nepochopitelně podlé, zbabělé a surové útoky.

Zrekapitulujme si ale poslání celé akce. Podle jejího oficiálního webu www.norwaycup.no je průkopníkem a kolébkou norské dívčí kopané. Svým zasazením pro zrovnoprávnění turnaj hráčů a sudích z dosud 127 zemí prý i nadále láme ledy a pomáhá vynikat mladým talentkám. Již v roce svého založení, čtyři roky před tím, než i norský fortbalový svaz uznal ženskou kopanou, odjelo měřit síly a schopnosti osm dívčích týmů a v posledních několika letech se podíl dívek pohybuje mezi 34 a 36 %. Z Norway Cupu vzešlo několik profesionálních fotbalistů. Z Norů se jedná mj. o Caroline Grahamovou Hansenovou, Erika Myklanda, Johna Carewa, Oleho Gunnara Solskjæra a Steffena Iversena.

Existují dokonce podpůrné skupiny pracující na tom, aby se na pohár dostávaly, dejme tomu, palestinské týmy. V těchto skupinách působí členové Landsorganisasjonenu, tedy největšího norského odborového svazu, jenž též funguje jako sponzor poháru. Podle Arthura Sæmera Timraze, zástupce předsedy Støttegruppa for palestinsk fotball, prostřednictvím deníku Dagsavisen, je projekt tak důležitý proto, že zahrnuje děti, svobodu a možnosti. Vybraným chudým dětem se strastiplnými zkušenostmi a omezenými možnostmi pocházející z uprchlických táborů či jejichž rodiče přišli o život anebo jsou ve vězení tak obrátí život vzhůru nohama a to celých 32 let. Norsko má v Palestině zastupitelský úřad, jež funguje jako prodloužená ruka ve snahách dostávat oné hráče do Norska, na pohár a třeba do zábavních parků a na další aktivity.

Web www.norwaycup.no uvádí, že turnaj pořádá klub Bækkelagets Sportsklub a dává dohromady kromě dětí a mladých i jejich sourozence a přátele, rodiče i prarodiče. Bez podílení se dobrovolníků klubu by ovšem nebyla akci vůbec „ukočírovatelná“. Z něco málo přes 2 800 členů pracuje jako dobrovolníků během Norway Cup cca. 1 800 členů všech věkových kategorií. To představuje celkem více než 60 000 hodin ročně bez nároku na odměnu. K tomu je nutno připočítat více než 600 dobrovolníků z řad spoluorganizátorů. Mezi ně patří i humanitární organizace Norsk Folkehjelp, jež se v Norsku podílí na hledacích a záchranných akcích a očekává po dobu konání poháru až 2000 zranění, dočteme se přes zpravodajský web www.vartoslo.no.

Loni muselo být ještě v průběhu konání akce kvůli nebezpečí úderů blesku zrušeno několik bodů programu a dva dny po skončení poháru vypadala pláň Ekebergsletta jako jeden veliký bazén. Informoval o tom zmíněný web www.vartoslo.no. Letos byly v neděli kvůli lijákům zrušeny všechny zápasy, praví deník Bergens Tidende.

Ovšem druhá, závažnější stránka mince nezadržitelně opět a zas probublává. Dlouhodobě je obětována bezpečnost celé společnosti, včetně dětí (proč jsou rodiče-zastánci migrace dále ochotní obětovat to nejdražší, co mají?), jak dokázaly i loňské události, došlo, jak upozornil deník Verdens Gang, během zápasu k hromadné rvačce 40 až 50 mladých s nárazovými zbraněmi a vzdušnou pistolí a v tomtéž ročníku poháru byly také 13leté účastnice týmu Aksla/Guard z norského města Ålesund osahávány staršími kluky, jak pravil deník Aftenposten. Atmosféru poháru prý obecně narušoval neklid a výtržnictví a Pål Trælvik, generální tajemník poháru, pro tento list hovořil o značné míře špatné kultury, kdy účastníci slovně sprostě útočili na dobrovolníky např. po společném stravování, kdy jsou vyzváni, aby po sobě uklidili.

S urážlivými a nedůstojnými pokřiky na ni jako na ženu se setkala i Anne Sofie Bergvallová, zpravodajkyně zmíněného Aftenpostenu, jež došla vybrané účastníky zpovídat. O etnickém původu se ale nic nedozvíme, což bývá mnoha Nory automaticky vykládáno tak, že se jedná o mládež původem ze zemí MENA (Středního východu a Severní Afriky), stejně tak, jako recidivisté mezi mladistvými v Oslu tak, jak jsou někdy specifikováni alternativními masmédii jako např. Document a Human Rights Service na jejich webových stránkách s odkazy na strážce zákona vyjadřující se pod příslibem anonymity. Vše vyvolává neodvratitelně dojem, že sympatie mainstreamových masmédií a všech slušných občanů je neochvějně na straně pachatelů (jimž se ve vlastních komunitách/subkulturách dostává nemalého uznání). Neschází ani komentáře o tom, že takhle vypadá rasismus v pravém slova smyslu.

Čtvrtého dne letošního poháru byl obstoupen nejmenší hráč jednoho nevyjmenovaného norského chlapeckého týmu, naštěstí se mu ale podařilo od útočníků utéct. Pátý den byl další účastník zbit a oloupen recidivistickým gangem opět deseti cca. 14letých chlapců, z nichž jeden vytasil na svou oběť nůž. Oba případy se odehrály za bílého dne uprostřed turisty plné parádní třídy Karla Johana v Oslu, jak hlásily deníky Verdens Gang, Dagsavisen, zpravodajský web www.tv2.no a další. Co se mělo stát pro tyto malé fotbalisty výpravou plnou vzpomínek se jich splnilo, jen v obráceném slova smyslu. Rodiče dětských i mladistvých účastníků poháru proto prý jasně vzkázali svým ratolestem, ať se vydají po skupinách, kam se vydají a nechodí sami a také ať si odloží značkové oblečení dříve, než zamíří do středu města.

Avšak nelze opomenout ani přibývajících útoků hráčů, trenérů i diváků na sudí, sudích na hráče atd. A také vyhrožování sudím i hráčům smrtí a vyřčení z rasismu. Důvodně se lze domnívat, že se o četných případech veřejnost nikdy nedozví a tak jsou „zatemněná čísla“ patrně velká.

Dále mimo jiné bude jistě nejen pro české čtenáře působit bizarně, že veškeré maso podáváno během poháru pochází od zvířat poražených podle islámského práva a je tedy tzv. halal. Jsou to stránky norské tiskové agentury NTB, jež tento bizár prezentuje. Inkluze a diverzita: Pořadatelé si jich dle svých slov převelice považují a jak to v Norsku kolikrát bývá je to menšina, co určuje pravidla většině. Vynucovaná/povinná „svoboda volby“ pokračuje...

Neméně bizarní může pro některé působit zmizení účastníků a dohledatelně alespoň v jednom případě z r. 2009 i celého týmu z exotických zemí, což bylo podle deníků Verdens Gang, Dagbladet i dalších sdělovacích prostředků zaznamenáno i letos. Údajně se mohli stát oběťmi tzv. obchodu s bílým masem. Zpětně lze zjistit, že někteří z kdysi nezvěstných potažmo zažádali o azyl v Norsku.