Nebezpečné pozůstatky (především) Němců v Norsku

Je jich stále více než dost. Nestačilo ani 81 let od osvobození, abychom se zbavili nástrah z dob druhé světové války. Z Norska se totiž tehdy stal obří hřbitov zbraní a výzbroje.

Počet nevybuchlých pum, torpéd, granátů, min a munice je podle www.nrk.no daleko větší, než se dosud myslelo a jsou mnohem nebezpečnější, než za co je měli badatelé. Vědět, že poblíž se nachází nevybuchlá puma či munice, rozdělával/a byste si oheň v přírodě? A nechával/a byste svou dceru/svého syna chodit do mateřské školy při vědomí, že se na místě, kde si tamní děti hrají, vyskytují granáty?

Pozůstatky z druhé světové války mohou po nárazu vybuchnout, popř. otrávit pitnou vodu či moře na dotyčném místě. Podplukovník Geir Petter Novik z Forsvarets Forskningsinstitutt /Výzkumného ústavu norské armády/ vysvětlil prostřednictvím www.nrk.no, že během několika málo dnů bylo zneškodněno přes 620 výbušných předmětů, a to jen ve východní oblasti nejsevernějšího norského kraje Finnmark. Ze své kariéry zmínil podplukovník Novik objev granátu sotva vyčnívajícího ze země u mateřské školy v Kirkenesu, rovněž na východě kraje Finnmark. Když skončily práce s vykopáváním sčítal počet minometných granátů ne méně než šedesát. V roce 2008 bylo v centru obce Lakselv, rovněž ve Finnmarce, nalezeno ohromné množství munice vážící od 50 do 150 kg. Celkem bylo vykopáno několik tisíc výbušných předmětů, mezi nimi okolo osmdesáti leteckých pum. Podle podplukovníka Novika se ve Finnmarce dá sbírat granáty z druhé světové války tak, jak sbírají ostatní borůvky či brusinky. Ročně je norské armádě nahlášeno 500 až 600 nálezů výbušnin.

Město Moss kousek na jihu od Osla se podle www.nrk.no obává toho, že vybouchne údajně až 90 tun vysoce výbušných výbušnin v 300 torpédech uložených v útrobách trosek německé válečné lodi Nordvard spočívající po britských náletech na mořském dně. U západních břehu Norska hrozí díky ponorce katastrofa. To je ovšem jen pomyslná špička ledovce.

Náklad lodě u Mossu prý představuje jedno z největších nevyjasněných nebezpečí výbuchu podél celého norského pobřeží. K tomu, co se nachází v podpalubí lodě se váže mnoho nejistoty, jelikož se původní dokumenty k nákladu nikdy nenašly. Avšak výzvědné služby z dob války vymalovaly svou zprávu riziko rovnající se načasované bombě. Podle www.moss-avis.no a www.nrk.no s odvoláním mj. na zdroje u norské armády postačí jediný chybný manévr a mohlo by dojít k řetězové reakci hustě vedle sebe nahromaděných výbušnin, jež by zpustošila městskou zástavbu /obydlí i firemní objekty/ v Mossu i v ní nacházející se infrastrukturu.

Zrovna probíhá ve městě rozsáhlá výstavba, mj. spojená s rozvojem železniční infrastruktury, přitom by mohly vnější vlivy jako otřesy v následku trhacích prací na souši způsobit výbuch v troskách lodě. Spouštěčem by se mohl stát i zub času: Těžké kovové desky by se mohly zrezavěním uvolnit a spadnout na torpéda. V případě výbuchu by to mohlo způsobit „tsunami“ vzniklých tlakových vln. Armáda by proto prý ráda uvítala rozsáhlou operaci pomoci dálkově řízených plavidel a potápěčů za účelem prohlídky a zajištění trosek. Pracovníci městského úřadu v Mossu požádali, aby jim s výbušninami pomohla norská armáda, jenže proces se kvůli byrokracii natahuje a starosta města proto prohlásil, aby za celou záležitost převzal zodpovědnost norský stát. Ovšem za uplynulou dobu kupodivu nebyla nechystána žádná opatření, jen byla výzva města přeposílána mezi úřady, jak uvedly www.moss-avis.no a www.nrk.no.

Norsku schází kompletní přehled o množství a místech výskytu výbušnin. Prostřednictvím www.nrk.no se zřetelem na bezpečnost a životní prostředí posléze vyzvala opoziční strana Høyre vládu ke vzniku národního plánu na úklid norské přírody od výbušnin a munice. Prý by se měl sestavit soupis lokalit s výskytem výbušnin, vyjasnit, jak toho úklidu docílit a s ohledem na užitek a náklady vztyčit priority, co by se mělo odstranit dříve než zbytek. Množství výbušnin v slaných i sladkých norských vodách a jinde ve zdejší přírodě se odhaduje na až milion tun. K výbušnině je podle strany Høyre též spjato riziko, že by se k výbušnině mohly dostat kriminální živly.

Vraků válečných lodí jsou podél norského pobřeží stovky a tisíce tun munice spočívá i nedaleko hlavního města, na dně fjordu Oslofjorden. Podobnou situaci jako u zmiňovaného Mossu najdeme i u severonorského města Narvik. Tam spočívají lodě naložené velkým množstvím námořních min. Pokud, dejme tomu, takový tanker ztratí pohon a musí se spustit kotva, aby se daná loď vyhnula unášení na břeh, může tato kotva stačit k odpálení min, ač se neví, zda jsou ony miny bez ochranné vrstvy anebo zda jim schází vyztužení, aby odolaly vnějším vlivům, sdělil www.nrk.no.

Řada ztroskotaných lodí je plných motorového oleje a z některých vysákl, resp. ještě vysakuje oleje do okolních vod, což ohrožuje životnímu prostředí. Čas od času proběhnou operace za účelem vyprázdnění oleje. U zmíněné lodi Nordvard se podle www.nrk.no tak stalo v letech 2007 až 2008. Horší je skutečnost, že byly u břehů jižního Norska potopeny obrovské zásoby chemických zbraní /mj. granáty a pumy/ a nádoby obsahující hořčičný plyn. Podle Forsvarets Forskningsinstitutt /Výzkumného ústavu norské armády/ se může jednat o 168 000 tun chemických zbraní. Jakmile dojde k porušení celistvosti nádoby, nebezpečná látka unikne ven. Již před jedenácti lety sdělil zpravidajský server www.nrk.no, že státní úřad Kystverket /úřad pro záležitosti pobřeží/ nehodlá vyprostit z moře a zlikvidovat až 250 kg těžké letecké pumy a k tomu nádoby s hořčičným plynem z minimálně 36 lodí, jež se nacházejí u města Arendal. Konečný počet to ovšem není: předpokládá se, že řada vraků ještě nebyla objevena. Aby nemuseli žít dále v nejistotě a strachu, že jim jde kvůli nebezečným látkám o život, požadují místní rybáři úklid. Chemické zbraně již uvízly v rybářských sítích jejich švédským a dánským kolegům.

Největší norské jezero Mjøsa je sice zdroj pitné vody pro 150000 lidí, na dně ale spočívá odhadem 2000 až 4000 tun jedovatých a karcinogenních výbušnin a munice. Zatím zmapuje zmíněný Výzkumný ústav norské armády, v spolupráci s Norges teknisk-naturvitenskapelige universitet /Technicko-přírodovědnou univerzitou v Norsku/ rozsah výskytů. Možná bychom měli mít samostatné „ministerstvo pro válečné pozůstalosti,“ navrhl žertem během diskuse o této problematice Espen Hofoss, hlavní poradce Výzkumného ústavu norské armády, zprostředkovaně www.nrk.no.

Ovšem vinu za to, že systematický úklid ještě nezačal, nesou podle výzkumného webu www.gemini.no a časopisu Aftenposten Historie i Norové. Ti po kapitulaci Němců kupodivu odmítli, aby se o likvidaci muničních skladů v hodnotě dnešních 21,3 miliard NOK postarali Němci, a místo toho začali za pomoci německých válečných zajatců munici i výbušniny nahazovat kromě moře i do norských fjordů a jezer. Ovšem než k tomu došlo, inženýrský sbor norské armády namítl, že by bylo příliš nebezpečné poslat k demontáži norské dělníky. Kromě toho Norsku chyběli lidé s odpovídajícími dovednostmi. Norsko také potřebovalo norské pracovníky, aby zemi postavili znovu. Pokud by se však Němcům podařilo tuto práci provést, nepřišlo by vniveč tolik oceli a dalších cenných materiálů. Navíc Norsko kvůli Ženevské úmluvě řešilo, zda by němečtí zajatci mohli být využíváni na tak nebezpečnou práci. Nakonec jich Norsko přece jen využívalo k odminování polí a zbavování se výbušnin vysypáváním do moře, fjordů a jezer. Byla to nebezpečná práce, která si vyžádala mnoho obětí, říká profesor Mats Ingulstad z NTNU. V knize Da freden brøt løs /Tehdy, kdy vypukl mír/ její autor Trond Risto Nilssen napsal, že při těchto odminovávacích pracích přišlo o život 170 Němců. Kromě toho unášelo moře část zbavených výbušnin, jež se tak ocitlo jinde.

Vrak německé ponorky U-864 u západonorské obce Fedje je předmětem desítky let táhnoucího se sporu. Starostové okresů poblíž podle www.nationen.no již nemají k státnímu úřadu Kystverket /zmíněný úřad pro záležitosti pobřeží/ důvěru a míní, že situaci nezvládl a nevypořádal se s nebezpečím spojeným s 67 tunami rtuti a výbušninami, jež ponorka skrývá. Poslanci sice slíbili, že bude ponorka z hloubky 150 metrů vytažena a zlikvidována, ovšem jak to v Norsku kolikrát bývá: skutek utek. V minulosti se uvažovalo i o zabetonování ponorky, ovšem vypracovaná zpráva tuto alternativu vyloučila.

Znepokojení vyvolává podle www.kystogfjord.no i další ponorka, ovšem nikoli z druhé světové války. Sovětský Komsomolec se v r. 1989 po vypuknutí požáru potopil v hloubce 1700 metrů jihozápadně od ostrova Bjørnøya, jenž je sice norské výsostné území, nicméně se zachází velice daleko od norské pevniny. Při ponorce byl zjištěn únik radioaktivity, a proto se stalo toto plavidlo předmětem mezinárodního zájmu, a to díky článku norských vědců z Havforskningsinstituttet /Ústavu pro výzkum moří/ zveřejněnému na prestižním webu www.pnas.org, v uznávaném časopise Nature a jinde. Jde o jediný známý zdroj radioaktivního znečištění v norských mořských vodách. Navzdory všemu potopená ponorka údajně nepředstavuje bezprostřední ohrožení pro ryby a další mořské živočichy ani lidi.