„Lepší prohrát jako Norsko než vyhrát jako Anglie”

14hodinové čekání na veřejné promítání zápasu na MS, varování policie před postihy v případě soukromých promítání pro veřejnost bez patřičného povolení, ovšem především kolektivní hlavolam z údajného ovlivňování výsledku zápasu.

Tolik retrospektivní bilance. Po 28 letech trýznivého čekání se Norsko opět dočkalo účasti na Mistrovství světa ve fotbale. A podle Simona Stonea, hlavního zpravodajce britské televize BBC, pokud jde o zprávy ze světa fotbalu, je Norsko schopno v sestavě s Erlingem Brautem Haalandem, jedním z nejnebezpečnějších útočníků světa, vyhrát jakékoli mistrovství, jakýkoli zápas. Harry Kane, další „stroj na góly“, ho v rozhovoru pro www.nettavisen.no pochvalně nazval zvířetem a zdůraznil, že ačkoli jsou oba útočníci se od sebe zcela liší a to do té míry, jako kdyby byla pozice každého z nich úplně jiná.

Lasse Vøge, redaktor sportu dánského deníku Berlingske Tidende, vzkázal norskému týmu, ať se za Dánsko pomstí Anglii. Dívat se na Norsko na mistrovství sice přirovnal k pocitu, jako kdyby byl nucen dívat se na svou bývalou přítelkyni na romantické dovolené s jejím novým přítelem. Bolí to, jelikož vy /tím má na mysli Nory/ jste bývávali součást nás, tedy dánsko-norského soustátí. Najednou však norský fotbal prodělal obrovský vzestup. Měli jsme pocit, že se schyluje k něčemu mimořádnému – manšaft maloměstského klubu Bodø/Glimt náhle dobyl Evropu, norští hráči se stávali klíčovými postavami velkých evropských klubů a kvalifikovat se na Mistrovství světa bylo něco naprosto ohromujícího. Pochybuji však, že jste si sami dokázali představit rozsah tohoto úspěchu na mistrovství světa. Všechny nás to zaskočilo. Trenér Ståle Solbakken (kterého považujeme za napůl Dána) neudělal jedinou chybu. Achillova pata norského týmu /obrana/ byla pevnější, než by kdokoli dokázal předeslat. A Erling Braut Haaland je pro Norsko tím nejvýznamnějším od chvíle, kdy jste Dánům „předběhli“ v osvojení se ropy ze Severního moře. Zcela jsem podlehl „haalandománii“. Je úžasný. Jaké má charisma! Jaký má nenasytný hlad po gólech! Jedinou vadou na kráse je, že se nenarodil v dánském Aarhusu či Odense.

Nestalo se. Norský tým se podle www.nettavisen.no, www.tv2.no a dalších zdrojů stal na mistrovství „pouze“ 8. nejlepším a získal srdce bezpočtu čerstvě „spasených“ fanoušků i nefanoušků fotbalu po celém světě. Mnozí komentátoři uvádí, že morálně zvítězila norská reprezentace způsobem, jakým poctivě a pokorně prohrála. Zvítězila nad prý chybnými rozhodnutími údajně zaujatého francouzského rozhodčího Clémenta Turpina, jenž neuznal branku Torbjørna Heggema (vedení 2:1 by norský tým „posadilo na koně“), jenž protěžoval a odměnil anglického hráče Elliota Andersona, jenž se obstrukčně lepil na Haalanda a neuznáním podle mnohých úplatné fotbalové federace FIFA, jež nepřipustila, že se míč dotkl šňůry od kamery, a tak změnil svou dráhu. Což je podle Kristoffera Løkberga a Carla-Erika Torpa, odborníků norské veřejnoprávní televize NRK na fotbal, jeden z největších skandálů všech dob na mistrovství světa ve fotbale. Obdobně se vyjádřili mj. Lars Erik Tjærnås, komentátor streamovací služby Viaplay, Erik Mykland, komentátor listu Dagbaldet a další. Podle prý zlých jazyků Norsko nemělo vyhrát jako pro sponzory a další chlebodárce malý, nepříliš perspektivní trh. Vygenerovalo by to zanedbatelné komerční úspěchy. A tak zuření Norů neustává.

Avšak to, že národ je rozeštvaný příkře kontrastuje s gesty, jichž se tým dočkal na uvítanou. Jak pravil www.nrk.no, norský veřejnoprávní rozhlas a další zdroje: jakmile letoun s národní reprezentací vletěl do norského vzdušného prostoru ho doprovodily jako gesto čti na letiště dvě stíhačky. Následník trůnu tloukl na buben a udával rytmus prý až 150tisícovým „veslujícím“ na prostranství před královským palácem. Mistrovsky dokázali „roztleskávači“ z královské rodiny alespoň dočasně rozehnat kritiku a nevoli národa poté, co se provalily těsné vazby korunní princezny Mette-Marit na Jeffreyho Epsteina. O zápornou pozornost se také postaral Magnus Borg Høiby, syn Mette-Marit z předchozího vztahu a v neposlední řadě plicní fibróza Mette-Marit.

Pak se manšaft projel po centru Osla v otevřeném autobuse. Někteří diváci, vč. moderátorů prý byli dotčení až uronily slzy. A svět již žasnul nad ikonickým snímkem, na němž stojící Ståle Solbakken (již zmiňovaný trenér norské reprezentace) pokládá svou ruku na ramenou sedícího norského krále Haralda V. Jenže Haaland, jedna z největších hvězd, jedním z komentátorů dokonce přirovnán k rockové hvězdě fotbalu, jen tak „uprchl“ na módní přehlídku do Itálie

Pisatelé na sociálních sítích uvedli, že se hlavní město díky mistrovství ve fotbale změnilo tím, jak Norové ukazují světu, jak vypadá pravá radost z fotbalu. Jako důkaz toho je vyzdvihováno, že je vidět více těch, jež se odváží promluvit s neznámými lidmi v dopravních prostředcích veřejné dopravy, objímají se lidé, jež se neznají, že se propagace Norska snoubí s terapií pro Nory (proti vyčleňování). Jenže nevděčíme za část této nečekané družnosti a vřelosti nikomu jinému než alkoholu, Nory někdy přezdíván jako „Král alkohol“?

Podle politického šéfredaktora Skjalga Fjellheima zpravodajce www.nettavisen.no patří úspěchy oné norské fotbalové reprezentace k deseti největším událostem, jež kdy hýbaly malým Norskem. Norský „fotbalový zázrak“ baví a učaruje svět. Pro Fjellheima jsou ony úspěchy důkazem, že norský společenský model s pěstováním soudržnosti a pospolitosti funguje. Je to prý už velmi dlouho, co jsme v Norsku byli svědky něčeho s tak silným sjednocujícím účinkem – něčeho, co zcela překračuje hranice politických preferencí.

Ovšem další šéfredaktoři a další pracovníci nejen norských masmédií dávají najevo, že nejsou za ty okaté projevy národní hrdosti zrovna hrdí. Avšak kritici namítají, že národ, jenž přijde o hrdost z vlastní kultury, historie a identity se automaticky nestane inkluzivnější. Naopak se obvykle stane více vykořeněným.

Osloské noviny Aftenposten a jejich sesterské noviny Bergens Tidende v druhém největším městě se snaží zlehčovat význam úspěchu norské reprezentace v USA. „Mně tohle připadá až příliš norské,“ posteskl si Kjetil Bragli Alstadheim, jenž přirovnává televizní záběry s Brautem Haalandem k soft-core pornu a jinak tento fenomén vnímá jako případ masové sugesce a vynucené konformity. Alstadheimova kolegyně Eirin Eikefjordová z deníku Bergens Tidende na to navazuje; ani ona nedokáže pochopit toto nadšení: Mistrovství světa mění norské muže ve stroje chrlící sentimentální klišé.

Ona lidovost může být podle Fjellheima nebezpečná pro někoho, kdo samozvaně stráží Norsko proti údajnému nebezpečí. Ovšem z čeho vyvěrá tato potřeba se od těch projevů oslavy opovrženlivě distancovat? Proč se tak zoufale lpí na tom, vykreslovat fotbalové fanoušky jako prostoduché, tupé až jako by byli něčím postižení? Vážně? Pro někoho se stalo naprosto nemožným dávat najevo trochu pochopení, je-li radosti z toho, co přivádí mnoho jejich krajanů do extáze. Údajně je téměř nepostižitelné, jak silná je u některých instinktivní averze a potřeba znevažovat to, co podněcuje veřejný zájem a vytváří kolektivní vzpomínky.

Komentátoři v listech Verdens Gang a Morgenbladet dokonce požadovali, aby byla z fotbalu odstraněna vikinská estetika. Hans Petter Sjøli, novinář prvního zmíněného deníku, nám připomněl, že nacisté milovali vikinské mýty. A Fjellheim nyní podle svých slov jen čeká, až to veslování přirovná k některému z norimberských sjezdů NSDAP z meziválečného období. Lze vycítit, že ono široké pojetí lidového společenství je vnímáno jako cosi vulgárního – ba dokonce jako něco, co nese nádech hnědé barvy.

Mezitím se již začala projevovat jedna z mnohých nehezkých tváří nejen Norska: Hledání obětních beránků. Hráčům se začalo vyhrožovat. Někteří brankáři Ørjanu Nylandovi, další Alexandru Sørlothovi (a dokonce jeho v tom naprosto nevinné přítelkyni Leně Selnesové) za to, že nepřihrál Brautu Haalandovi, což by prý mohlo zápas do konce otočit ve prospěch Norska.

Komentátor deníku Verdens Gang Aslak Nore má za to, že Norové přeceňují trvanlivost horečných oslav až neskutečného nadšení. Ti, jež blouznili o solidaritě, svornosti a inkluzi pocítí rozčarování až Norsko časem sklouzne k běžnému splínu točícímu se kolem toho, co to znamená a obnáší být Norem a kudy to vlastně jakožto národ vůbec směřujeme.

Za zmínku na závěr snad stojí i prý bezhlavé utrácení Norů na mistrovství světa ve fotbale. Např. podle deníku Nordlys je až chorobné, jaké částky jsou někteří Norové ochotní dát překupníkům za dresy národní reprezentace. Další si na poslední chvíli koupili letenky do USA a vstupenky na zápas. Norové podle www.nettavisen.no utratili na mistrovství světa 38 miliard NOK a v případě neuhrazení dluhů včas hrozí dlužníkům až 30procentní úroky.