Král je mrtev. Ať žije král

Vše má svůj čas. Opustil nás Harald V. Za srdce chytal mnohé Nory. Jeho i jeho ženu znali i Češi. Mezi 18. a 20. březnem 1997 navštívil se svou chotí Sonjou Prahu, což bylo jedním z několika česko-norských prolnutí.

Takhle vypadá národ, když padl na kolena. Norsko truchlí. Zahalilo se do smutku poté, co přišlo o svého „lidového krále“, či „krále lidu“, „dědečka národa“ atd., jak byl Harald V. některými přezdíván. Nebo také teprve třetího monarchu poté, co získalo Norsko v r. 1905 samostatnost. Četní Norové ho vnímali jako jednoho ze svých bližších příbuzných. Prý naplno žil podle bonmotu Alt for Norge /Za Norsko vše/. A věděli jste, že vystřižené snímky krále a jeho rodiny donedávna zdobily nejen zdi norských obydlí, nýbrž především mnohdy hrubé stěny norských kadibudek?

Král má za sebou dlouhou historii nemocí. Podle www.nrk.no, listů Dagbladet, Aftenposten a dalších zdrojů král v minulosti podstoupil operaci mimo jiné rakoviny močového měchýře (2003) a operaci srdeční chlopně (2005, pak obnovené v roce 2020). Po infekci v roce 2024 mu byl také implantován natrvalo kardiostimulátor. Letos v únoru byl léčen kvůli dehydrataci a infekci. Mnozí do poslední chvíle (ve skrytu) doufali, avšak vesměs to nedávali veřejně najevo, že královo znavené až vyčerpané tělo již nebude muset dále trpět. Zmáhán je král dlouhodobě též až agresivními novináři soutěžícími o co největší sólokapr. A podle komentátorky Astrid Melandové deníku Verdens Gang bylo nejpozoruhodnější na oznámeních od králových mluvčích o jeho zdraví to, co nesdělují.

V posledních dnech se totiž jeho dlouhodobě neutěšený stav zhoršoval až dnes, 28.8.2026 naposledy vydechl v hlavní norské nemocnici Rikshospitalet. Další konání norského monarchy tak přervala zákeřná nemoc, mocný přemožitel jménem hemolytická anémie, jinými slovy závažné onemocnění krve, a následná bakteriální infekce v krvi. Nerovný boj s ním prohrál a tím dospěl ke konci dlouhý život v loajálních a povinnosti ctících službách.

Televize, rozhlas, vláda, kulturní instituce a také poslanci, biskupové i další významné osoby na zahraničních cestách mění své programy. Podle www.nrk.no, www.tv2.no a dalších zdrojů král podstupoval před hospitalizací 17.8.2026 léčbu kortizonem kvůli této krevní nemoci. Při ní jsou červené krvinky v těle ničeny rychleji, než tělo dokáže vytvořit nové, což vede k těžké anémii. Léčba kortizonem také vedla k zadržování tekutin v těle, což si vyžádalo hospitalizaci. Během pobytu v nemocnici se král nakazil bakteriální infekcí krve (sepsí) a byl léčen antibiotiky. Kombinace anémie a infekce představila pro srdce a tělo 89letého panovníka velkou zátěž.

Zmlkla ústa, jež slova hladívala. Klesly ruce, jež tak rády vykonávaly všelijakou činnost. Milovníci monarchie do poslední chvíle zadržovali dech. Na sociálních sítích a v příspěvcích do novin Norové zanechali nespočet dojemných vzkazů. Zdravici a přání na zlepšení králova stavu bylo možné poslat i prostřednictvím webu norské veřejnoprávní televize a rozhlasu. Věřící se za krále a jeho rodinu modlili a dále vzpomínají na jeho dobrosrdečnost a ušlechtilost. Tisíce Norů začali dokonce před samotným úmrtím z empatie /podle některých předčasně/ pokládat na prostranství před královským palácem květiny a zpívat hymnu. Poslední rozloučení s Haraldem V. podle www.nrk.no pravděpodobně proběhne v kapli královského paláce v Oslu, ovšem do té doby mohou Norové projevit svou soustrast, úctu a podporu v kondolenčních knihách uložených na radnicích a v kostelech a také na webu královské rodiny.

Tehdy, když v r. 1991 zemřel otec krále Haralda V., byli samotní Norové překvapení, nakolik je ovlivnila jeho smrt. Podle komentářů na sociálních sítích i jinde Norové usuzují, že žádný prezident nikdy nebude znamenat tolik pro tolik lidí, jako znamenají král a monarchie, a to i přes nedostatečnou politickou neutrálnost, jež bývá této instituci často vyčítána. Pro mnohé Nory byl více než hlava státu: samotný obraz toho Norska, jaké si mnozí Norové přáli, aby bylo: Vřelé, inkluzivní a štědré, kde je beze zbytku místo pro člověka jako celek. Důstojností, moudrostí a osobitou vroucností nám ve svých projevech /které ovšem podle listu Dagbladet nebyly napsány králem samotným/ připomínal, že patříme spolu napříč víry, minulosti/historii, sexuální orientaci či životním volbám. Prý nepovyšoval sebe, naopak za svého života monarchii zlidšťoval. Svým úsměvem, bodrými, či třeba suchopárnými komentáři, sebeironií a upřímným zájmem zmenšoval odstup mezi sebou a těmi, s nimiž se setkával a byl pro nejednoho Nora vzorem. Možná bychom se mohli vylepšit, pokud jde o to, dokud jsme naživu vidět jeden druhého a rozdávat pochvalu?

Pro řadu lidí bývával král nedotknutelný. Představa, že dával ze sebe maximum a že jeho osobnost sloužila ostatním jako vodítko, byla rozšířená. Řada lidí měla pocit, že mu dlužíme více, než bychom byli s to, abychom mu prokázali v činech. Na druhou stranu byl ale politicky nekorektními kritiky hodně kritizován za to, co neříkal či neudělal. Např. za své údajné „sluníčkářství“, „vítačství“ a „nové my“ /podporu stále více multikulturní společnosti/ ve svých projevech, zejména těch novoročních, že se slovně nevypořádal s tím, jak se Norsko závratnou rychlostí mění a v lecčems ocitává „na šikmé ploše“ a pokulhává, či za to, že mu norské ministerstvo zahraničí odradilo od zaslání soustrastné zprávy Izraeli po útoku Hamásu ze dne 7.10.2023. Král řečníval o aktuálních a mnohdy polarizujících tématech, jako je změně klimatu, hodnotě pospolitosti a demokracie, právech menšin a mezinárodní solidaritě. Prostřednictvím cest, návštěv a různých akcí se král a jeho rodina setkávala se zástupci místních, dobrovolníky a dalšími jednotlivci i skupinami lidí, vč. osob v těžkých životních situacích. Avšak mnozí Norové nelibě nesli, že poměrně nákladné návštěvy krále či další členů královské rodiny financují mnohdy chudé okresy prý na úkor naléhavějších a důležitějších účelů.

Na úkor krále se podle mnohých nemělo ani nemá žertovat. Prostřednictvím svých komentářů se mnohdy dožadují zákazu tropení si žertů z krále a potrestání a povinné veřejné omluvy od těch, jež se toho dopustí. Tehdy, když se o satiru nad vadami krále někdo pokusí, jak se dělávalo v pořadu Humoretaten veřejnoprávní televize NRK s parodií na stáří, zdravotní stav a chození o holi, tak to dotyční šprýmaři schytali až až. Hemžilo se výrazy jako „totální dno“, „ohavné“, „podlé“, „hanebné“, „nehumorné“ a „trapné“ a to i tehdy, když se nejen oněm představitelům, nýbrž i jejich předchůdcům zasmál sám král, jenž podle masmédií bral sebe velice málo vážně a perlil vytříbenou sebeironií. Norové v podání si a verbálním lynčování jinak smýšlejících prý opět dokazovali, že bývají papežštější než papež. Opět a zas se roztrhne pytel se samozvanými moralizujícími „předsedy soudů“ s nezadatelným právem cenzurovat ostatní. Mnozí se na pořady, kde se potenciálně může vyskytovat nějaká ta satira či zábava na účet krále dokonce preventivně odmítají dívat a jsou vděční za to, že to či ono nezahlédli. Zato Oluf, jedna z nejoblíbenějších postav národem milovaného, již zesnulého baviče Arthura Arntzena, prý ztělesňoval severonorský humor tím, že se bavil na úkor mentálně postiženého syna a obézní manželky.

Žijeme v polarizovaném světě soukromých bublin a Norsko není výjimkou. I kde je čím dále méně „styčných bodů,“ jež slouží lidem jako pevné body, skály, o něž se mohou opírat a kolem nichž se mohou shromažďovat. Důvěra k zavedeným strukturám klesá a veřejné diskuse zhrubnou, stávají se útočnějšími a nesmiřitelnějšími. Z nástupníka trůnu Haakona Magnuse neoplývají všichni jen nadšením. Někteří komentující se prostřednictvím sociálních sítí domnívají, že král Harald V. měl být posledním norským králem a je načase, aby se norské státní zřízení změnilo na republiku. Další se obávají moci, jež by si mohl uzurpovat případný prezident.