Ještě jednou o povaze Norů

Pokud jde o nepsaná pravidla pro chování a interakci, tak je Norsko „země jinakosti“, jež nezapadá do vzorců a bývá vnímána jako jedna z nejpřísnějších kultur světa. Posviťme si na tyto a další zvláštnosti.

Chladné a drsné klima mohlo přispět k rozvoji přísných společenských norem v Norsku, poněvadž přežití v takových podmínkách si vyžaduje dobrou koordinaci, rozebírají v mezinárodní studii publikované v časopise Science Michele J. Gelfandová, profesorka Univerzity v Marylandu v USA a Vidar Schei, profesor strategie a řízení Norges Handelshøyskole, obdoby české VŠE.

Tzv. Černá smrt v 14. století takřka vymýtila norskou šlechtu a zanechala po sobě národ rolníků. Autoři studie věří, že mor mohl přispět k tomu, že se komunita a rovnost staly vůdčími ideály v Norsku. Prý lze čekat, že tíhnutí k rovnosti a soudržnosti vyvine tlak na občany, aby vystupovali rovně. Když popisují rysy norské kultury prismatem psychologie, vyzdvihují asi nejznámější nepsané pravidlo „Nesmíte si myslet, že jste něco více“ a na jeho příkladě ukazují, jak normy společnosti potlačují svobodu jednotlivců, prostor pro vystupování a možnosti rozvoje. Badatelé věří, že se stále dodržují a jako příklad zmiňují norské sportovní hrdiny – skutečný sportovní hrdina musí být vítěz a jedinečný, ale také zcela obyčejný a produkt kolektivu.

Podle oněch zjištění jsou norské normy podobně přísné jako v Pákistánu či Jižní Koreji a snášenlivost vůči těm, jež odchylkami porušují „hlavní linii“ je malá a může vést k pomluvám i udáním. Konformita znesnadňuje začleňování těch, jež stojí stranou, a to se týká jak přistěhovalců, tak i vybočujících Norů. Podle zprávy Expat Insider 2024 komunity InterNations, zprostředkované webem www.expats.cz, je Norsko na druhé příčce v žebříčku zemí, kde je pro přistěhovalce nejtěžší zapadnout.

Spousta Norů, kdy jsou třeba na mejdanu a posilněni třeba alkoholem či v cizině, tolik neovládá svá vnuknutí a má zapotřebí odhodit opatrnost a skupinový nátlak na plnění všech možných očekávání a všelijakých vyslovovaných a nevyslovovaných povinností, odvázat se a být spontánní. To, že se řada lidí k vám po vystřízlivění/vyšumění účinku návykových látek nebude chtít znát, to je už jiná věc.

O tom, jak to v Norsku doopravdy je se svobodou by se dalo polemizovat. Moc nevybočte z davu. Leccos bývá přísnější než jste v České či Slovenské republice zvyklí a někomu vadí hlasité milování se, někomu smích. Radost a užívání si jednoho bývá nesnášenlivost druhého. Na rozdíl od českých či slovenských rozhodla některá norská bytová družstva, že je zapovězeno bavit se na balkónech večer, jelikož to může být na obtíž těm, kteří se pokoušejí spát, jak uvádí server www.vartoslo.no. Na festivaly bývá zakázáno si donášet vlastní jídlo a seberou vám ho, což způsobí problémy lidem trpícím celiakií, alergiemi atd., jak praví server www.itromso.no. Může se Vám třeba stát, že vás někdo učiní nesvéprávným a bezmocným. Jako třeba vaše banka, když vám svévolně sebere možnost se přihlašovat do internetového bankovnictví, jak o tom napsal deník Aftenposten. K tomu dodávám, že vím o Norech, jež se kvůli persekucím za prodej, přechovávání a užívání trávy přestěhovali do ciziny.

Ovšem o některé věci nechce zavadit „nikdo“. Nemáte rádi kouření? Přestěhujte se do vilky. Svádět vinu i odpovědnost nikoli na původce problémů, nýbrž na ty, které vaše závislost/návyky obtěžují, to není typicky norské, ovšem i tak to bývá rozšířené.

Zároveň je neformalita v Norsku jakoby doma. Půjdete v Norsku někam do divadla, či opery, či lepší restaurace dostanete šok, až spatříte, jaký je místní etiketa oblékání se. Pro předchozí generace platí, že je stále ještě hozená rukavice, aby se oblékli svátečně. Pak se patrně vžil nedorozumění, že tato místa jsou pro všechny bez rozdílu, a začínalo určitě „zplošťování“. Na pracovišti i jinde totéž: Hlavně, aby bylo oblečení pohodlné a aby si každý hlídal jen sebe.

Přitom singlet u mužů, extrémně krátké kraťasy a kraťoučké vršky, tepláky, obnošené kšiltovky, makrameové šaty… styl oblékání, vkus a úroveň ještě patří k těm kritériím, jež rozhodnou o tom, zda chováte vůči ostatním respekt, či ne. A jak se lze dočíst a doslechnout, diskuse o přístojnosti a nepřístojnostech neberou konce.

A co na hřbitově? V posledních dnech se např. v deníku Romerikes Blad rozhořela vášnivá debata ohledně toho, co můžete a nemůžete na hřbitově: Opravdu je „neuvěřitelně nevhodné“ kondičně pobíhat kolem účastníků pohřbu v kraťasech či tam venčit psa?

Norové si chodí, kudy je napadne, na přechodu nebo kdekoli jinde uprostřed silnice si třeba zavazují tkaničky. A řidiči si počkají, a dokonce hlasitě si oddechnou a dodají: Naštěstí nikdo nebyl přejet.

Norové potřebují větší osobní prostor, proto si raději od vás a ostatních poodstoupí třeba tehdy, když na zastávce čekají na spoj. A zašlo to tak daleko, že si Norové s neznámými lidmi prý neodváží ani poklábosit. Ta již výstředná dovednost prostě vymírá, protože to lidi děsí a je to znepokojivý jev, jelikož poklábosení si vždy bylo podstatným rysem civilizovaného života, jež nabourá bubliny, nutí nás prodělat něco nepředvídaného a potenciálně může vyústit v nová přátelství i vztahy, nové zaměstnání, uzavření smlouvy atd. Myslí si to prostřednictvím zpravodajského webu www.nettavisen.no sloupkař-hostující pisatel Tommy Sørbø. Pokusíte-li se přesto někoho takhle rozmluvit, tak se může stát, že ochromeně obrátí oči v sloup. A můžete si být jistí, že by byli méně vyděšení, kdybyste zničehonic vyřvali „Tohle je loupež!“

Jak Norové chápou štěstí? Kasají se, že jsou jedním z nejšťastnějších národů světa. Místní jsou ale jiné nátury. Třeba mladí. Čtyři z deseti někdy pomýšleli na sebevraždu. Na webu www.mentalhelseungdom.no se dozvíme, že osamělých je stále více, stejně jako škrtů v prevenci a v péči o duševní zdraví jako takové. Mladí celkově hledí pesimisticky do budoucna: Optimistů je jich jen 11 %, upozorňuje www.krono.no.

V některých zemích je nemyslitelné, abyste si odstavili před krámem kočárek s dítětem a odešli, abyste si mezitím nakoupili. Po návratu by tam ten kočárek již nebyl a ani to dítě. A uvědomí-li si Norové, že je na jejich stromech přebytek jablek tak pověsí sáčky plné jablek na svých plotech pro rozebrání kolemjdoucí. Vždyť je lepší, aby je někdo cizí spořádal, než aby shnila na zemi.

Pravda, v Norsku se někdy setkávám se všímavostí, laskavostí, vstřícností a ochotou takového druhu, jaký by mě potkával nejspíše jen tam. Pár příkladů za všechny: Nedávno jsem jel na kole s nákupem v tašce visící na řidítku. Stačila vteřina, kdy jsem byl myšlenkami mimo a ta taška se zapletla do paprsků kola s tím, že se rozdrtil obsah plastového kelímků /zakoupená rajčata/, jenž se rozkutálela po cyklostezce. Zničehonic se ale otevřely dveře autosalónu vedle a všímavý pán mi nabídl novou tašku jako náhradu té roztržené. Nemálo mě tím potěšil, neboť bych jinak neměl kam ten nákup dávat. Český či slovenský škarohlíd by ale namítl: Co ti Norové dělají celý den, že mají čas se zajímat o ostatní tímhle stylem?

Neubráním se ale zmínce o studii, jež má dokládat, že jsou Norové paradoxně nejnaivnějším národem Evropy. Podle citace Evropského sociálního výzkumu v deníku Aftenposten nikdo tolik nedůvěřuje ostatním lidem a je méně opatrný k neznámým lidem jako Norové, z nich se na tuto stranu naklonilo přes 77 % respondentů. Studie již ovšem nenapovídá, zda Norové v tom důvěřování rozlišují mezi krajany a nekrajany. Každopádně se jim reputace naivek a širší vědomí o té naivitě v návalu hrozeb podle různých ukazatelů /třeba ve zprávách Europolu o podvodných e-mailech a kyberútocích/ velice vymstívá - na Nory se zlomyslní lidé ze celého světa zaměřují čím dále více.