Jak vypadá dnešní cestovní ruch? Má budoucnost?

Jakmile se řekne Norsko, většině se právem vybaví a nedá dopustit na nesmírné dálky a (téměř) liduprázdno. Ovšem i zde je cítit přetlak turistů navzdory rozprostřenému zájmu o jednotlivé lokality.

Jistě, stále se najdou oblasti, kde se můžete při troše štěstí toulat několik dní, aniž byste potkali živáčka. Většina návštěvníků ale odcválá dál na svém „železném koni.“ Od posledního pohledu na okolní velikány (hory) zachumlané v ranní peřince mračen svištíte dále. Pozdravíte tisícileté město, projdete se kolem přístavů a různých mol a všimnete si, že loď „obřice“ doplula, turisté se vyvalí ven a zas odplují. Anebo se před vašima očima míjí dvě „obřice“. Anebo Hup! a jste nachystaní třeba i na krátký ponor (koupel), aniž chcete vědět, kolik má ta voda momentálně stupňů. Ale co podniknout je-li počasí pod psa a máte boty „durch“ - jako třeba v Bergenu, kde to letos vypadalo na nejvlhčí srpen vůbec za celou dobu, co se měří srážky?

Zkrátka je třeba se plahočit za zajímavostmi, jenže odměna vás jistě nemine. Některé pozoruhodnosti jsou dostupné jen za odlivu. Anebo je-li voda mělká tak když už je příliv, tak se nic neděje a prostě se to probrodí. Jinde je třeba se prodírat houštím, přelézt a přeskočit. A s těmi rádoby zkratkami se vám cesta kolikrát protáhne. A během vašeho tažení se třeba ocitnete ve venkovských krámech, kde bývá pár stolků k setkávání lidí, kteří něco konzumují nebo jen tak k sousedskému či nesousedskému poklábosení.

I trajekt bývá místem srazů, ačkoli ubývá zaměstnanců a přemístíte-li se do útrob lodi pro vítané kafíčko či další občerstvení, tak obsluha nikde žádná, jen monitorovací kamery. Stačí si vybrat zboží, přejet čárkový kód, „pípnout“ kreditní/debetní kartu a je to. Podobně najdete podél silnic nejen v ovocnářských oblastech Norska spoustu stánků s ovocem či zeleninou a brambory, u kterých nikdo není a kde zaplatíte hotově do kasičky. Vše ve znamení křehké a snadno zneužitelné důvěry.

Jsou i další způsoby, jak v Norsku uskutečnit svou dovolenou, aniž by to zahrnovalo mýtné, pohonné hmoty ani obytné vozy. Kde je vlastně zastávka autobusu? Nikde žádná značka a vy jste z toho „vykulení“. Prý se máte jen tak postavit k silnici a až pojede, tak mávnout.

V několika městech je za na norské poměry celkem skromný poplatek nabízen pronájem tzv. bysykler tj. česky městských kol. Stačí se s appkou v mobilním telefonu přiblížit ke stojanům a „ťápnout“ na políčko Půjčit kolo a ukáže se číslo kola, které se uvolní ze stojánku. A pak se v rámci předplatného svezete hodiny i třeba tři dny. Chcete-li si pronájem prodloužit, stačí kolo vrátit do některého z několika stojanů po městě a půjčit si jiné.

Z kruhů jen tak pověšených uprostřed ničeho v lese vyprsknete smíchy a řeknete si, že tam asi chodí posilovat medvědi. Ovšem skutečně k popukání alespoň mezi Nory bývá (a nelze opomenout) „zlatý záchod,“ prý zaručeně nejdražší v Norsku na severonorském ostrově Senja: Zkrátka se jedná o prostornější „kadibudku“ s okázalou estetikou /pozlaceným povrchem připomínajícím šupiny/, která měla na ostrov přivést více turistů. V Eggumu na Lofotech byly záchody umístěny do prostranství připomínající malinkatý amfiteátr směřující k širému moři. A v okrese Gildeskål jižně od města Bodø bylo nové stavení se záchody vyhlášeno nejidyličtějším veřejným sociálním zařízením na světě, uvádí deník The Telegraph. Stejně jako předchozí zmíněné záchody najdete i tento při jedné z tzv. národních turistických silnic a byl navržen architekty Haugen a Zohar. Výhled z odpočivadla na okolní ostrovy, fjord, široké moře a při dobrém počasí až na Lofoty stojí za to. Je možné si užívat půlnočního slunce i polární záře, zatímco sedíte na lavicích z místního mramoru.

V norských sdělovacích prostředcích neschází tipy na „tajné“ turistické destinace a „alternativní“ místa k objevování. Buď jak buď, podle nálady, jakou vyvolávají kritici současného stavu se má jeden cítit být privilegován: Dovolí-li si návštěvník navštívit jisté lokality, tak si toho prý dovolí moc, poněvadž nejspíš by se na daných místech vůbec neměl vyskytovat, jelikož to není ekologické, udržovatelné a tudíž ani morální.

Máme-li věřit norskému turistickému svazu a Virke /organizaci živnostníku/ to s cestovním ruchem zašlo příliš daleko. Své obavy ventilovaly prostřednictvím veřejnoprávní televize NRK a bily na poplach, že „něco se podniknout musí.“ Je vždy příjemné mít návštěvy. Avšak je-li to na úkor toho, co chcete poskytnout, svébytnosti místa a jedinečné, krásné přírody, pak je to „chmurné pozadí“ a volají místo masového turismu po exkluzivitě.

Podle údajů Statistisk sentralbyrå, tedy norského statistického úřadu, tráví tři ze čtyř Norů svou dovolenou v tuzemsku. Jen 15 % Norů-dovolenkářů vyčerpá svou dovolenou výhradně v zahraničí a 10 % na žádnou dovolenou nejede. A jak hovoří výsledky šetření Eurostatu, tak si žádnou dovolenou nemůže dovolit 8 % Norů.

Čtyři týdny a jeden den: Norové mají mezi Seveřany nejkratší zákonem stanovenou dovolenou a jejich švédští a dánští sousedé se těší o šest dní delší dovolené. Prodloužení se nekonalo ani vlivem nevídaného hospodářského růstu, upozorňuje deník Verdens Gang.

Poučení ze zkušeností s rozvojem všeho se najdou tací, kteří jsou rádi, že viděli nejeden silniční úsek ještě tehdy, když vedla silnice mimo horu a ne skrze ni, stejně jako jsou rádi, že spatřili některé z nejnavštěvovanějších vodopádů před výstavbou zázemí pro turisty. Burácející jásot jejich provozovatelů z letošní sezóny je hodně znát nejen z vyprávění masmédií i přesto, že to s počasím (opět) bylo jako na houpačce. Paradoxně jde zahraničním turistům o počasí mnohem méně, než řadě Norů, kteří po souvislejší nepřízni počasí se rozhodnou Norsko dočasně vyměnit za teplejší končiny. A to i přesto, že se v Norsku na základě bohatých zkušeností s proměnlivým počasím vyvíjela nabídka zážitků, které lidé vyhledávají i tehdy, je-li zataženo.

Jako houby po dešti vyrůstají hotely, které svým nudným, nic neříkajícím architektonickým vzhledem bez návaznosti na identitu a duch místa hodnotu nepřidávají. Třeba na diskusním serveru www.nordnorskdebatt.no se dočteme, že není vůle posílit a rozhojnit ty kvality a ten potenciál, kterými se jednotlivá místa již pyšní. Prý je ztrácíme v prospěch ubytovacích zařízení. Místa se rozvíjí podle těch, jež tu zůstanou jen několik málo dní, a to na úkor veřejného prostoru trvale žijících obyvatel.

Irene Kinundaová Afriyieová nasměrovala svou dovolenou do Førde, podle veřejných průzkumu 40 let prý nejošklivějšího norského města. Tím zjistila něco překvapivého: Lidé dobrého srdce jsou důležitější než krásné budovy, píše deník Bergens Tidende. Jako kdyby byly kvality města/vsi v protikladu k přívětivé povaze místních lidí. Ano, mnoho měst/vísek je natolik škaredých, že vás může napadnout, zda existuje někdy úřad/orgán, kde zaměstnanci usilovně pracují na tom, aby ten nevkus zaváděli jako normu.

I Norsko má leccos, co mu může svět závidět, ovšem i tak si zde sami leccos ničíme. Proto některé lokality již nejsou propagovány místními kancelářemi poskytujícími turistické informace. Prostě se o těchto místech nemá široko daleko příliš vědět. Jedním z nich je Marmorslottet /v češtině Mramorový zámek/ v severonorském okrese Rana, kde si nenávratné opotřebovávání přírodních útvarů připomínající kamenné sochy podél peřejovité řeky vynutilo turistické organizace, průvodce a další se o nich již nezmiňovat. Nepomohlo ani návštěvníky žádat o to, aby si vždy vyzuli boty, uvádí server www.nrk.no a další masmédia.

Najdou se turistické cíle, které skutečně vybočují z řady tím, že přimějí návštěvníky k tomu, aby se cítili vítaní a zanechalo to na nich velký dojem. Podle každoročního průzkumu komunity vystěhovalců InterNations, který zjišťuje, které země se umístily nejlépe z hlediska přívětivosti, a to jak mezi těmi, kteří se do země přistěhovali, tak mezi zahraničními cestovateli, se Norsko umístilo až na předposledním místě. Na webu www.internations.org lze zjistit, že se 40 % dotázaných domnívá, že jsou Norové málo přívětiví, přičemž globální průměr nepřízně dotázaných činí 19 %.