„Jak můžeme znát ceny pohonných hmot my, jež se necháváme vozit ve vládních limuzínách?“

Takhle to drcení vysokými cenami vystihl karikaturou Roar Hagen prostřednictvím deníku Verdens Gang. Svou umíněností začínají norský premiér a ministr financí připomínat Marii Antoinettu a její slavné Ať jedí koláče!

Vytočení doběla: Od jedné energetické krize do další. Pokud to nejsou ceny elektřiny, tak se řeší ceny pohonných hmot. Nory totiž nakrkla skutečnost, že plná nádrž stojí v těchto dnech v přepočtu o 1200-1400 českých korun více než před měsícem. Nahlásily to deníky Verdens Gang, Stavanger Aftenblad a další zdroje.

Ti, jež stanoví ceny prý řádí jako smyslů zbavení. Navzdory tomu, že má Norsko vlastní ropu a nemělo by se ho týkat válka v Zálivu aktuálně bijí na poplach rodiny s dětmi, dojíždějící pracovníci, mluvčí přepravních a stavebních společností, zemědělci a další kvůli tomu, že je dusí stále vyšší výdaje na pohonné hmoty. Na to říká norský premiér Jonas Gahr Støre a ministr financí Jens Stoltenberg prostřednictvím rozhovorů z masmédií, např. ve zpravodajských relacích veřejnoprávní televize či jejího diskusního pořadu Debatten, že ceny pohonných hmot stouply jen nepatrně ani nemůžeme nic udělat /vinu přece nese Irán, Izrael, Trump a Putin/, navíc by snížení daní na pohonné hmoty prospívalo jen „bohatým“ a zvýšilo inflaci a úroky. I tak prý sledujeme situaci bedlivě.

Přitom 60 % výdajů kupujících pohonných hmot tvoří daně, uvedl www.finansavisen.no. Pokud jsou premiér s ministrem financí toho názoru, že vybírat si od lidí daně má před úlevami a nápomocnými opatřeními v drahotě přednost, tak proč nám to nesdělí na rovinou? V záběru z parlamentu zveřejněného prostřednictvím www.frp.no se Andreas Limi, poslanec Pokrokové strany, zeptal ministra financí Jense Stoltenberga, zda se země, jež sníží daně, mýlí, anebo má pán ministr za to, že má pro situaci jiné pochopení než zbytek světa.

Na ztlumení dopadů navrhla strana Høyre podle www.dn.no od 1. 4. do 1. 9. zrušit daň na užívání silnic činící 4,7 NOK na litr benzínu a 2,85 NOK na litr nafty. Avšak o dani na kysličník uhličitý ve výši 3,80 NOK na litr benzínu a 4,42 NOK na litr nafty řeč není. Buď jak buď, vláda jakékoli hýbání daněmi odmítá, a to podle kritiků na sociálních sítí proto, že si vláda uvědomuje, že by spotřeba šla bez těchto daní nahoru a to by přece bylo neekologické. Norský stát by musel vydávat nemalé částky za sankce EU kvůli vyšším emisím i za nákupy emisních povolenek. To, že si musí hlouběji do kapes sahat motoristé je tedy pro stát levnější. A stejně vstoupí od roku 2027/2028 v platnost nový systém emisních povolenek EU. Tím bude stálou daní završena cena nehledě na to, zda je na Středním východě momentálně mír, či válka. A tak si dnes zvykáme na cenovou hladinu, k němuž zanedlouho stejně budeme donucení. Mezitím jsou ale řeči o Středním východě praktická omluva za jiná hlediska a cíle.

Není to vůbec zvláštní, že pakliže nenadále vzniknou kritické situace jinde ve světě, ať už na Ukrajině, v Pásmu Gazy či v Jižním Súdánu, tak se obratem bez dotazů či parlamentních diskusí pošlou miliardy, zatímco tehdy, vyvstanou-li kritické finanční úskalí, kvůli nimž doplácení krajané, pak se musí stůj co stůj řešit týdny i déle, utrousí-li tomu někdo vůbec pár slov? To je otázka, jež si norští diskutéři hodně často pokládají.

Nicméně se v parlamentu posléze podle www.vg.no strhla kvůli drastickému naskakování rekordních cen a porušení rozpočtové dohody, jež měla s vládou Strana středu, „mela“ a většina poslanců je najednou pro urychlené projednání dočasného snížení daně na užívání silnic. Začalo jim to téct do bot. V minulosti se již stalo, že norská vláda padla kvůli ultimátu ohledně cen pohonných hmot. V rámci revidovaného státního rozpočtu navrhla v r. 1986 středopravá vláda Kåreho Willocha zvýšení daní z benzinu s cílem utáhnout ekonomiku, ovšem návrh nezískal většinu a vláda byla donucená odstoupit.

Přemrštěné ceny pohonných hmot rozhádaly nejen poslance, nýbrž i motoristy obecně. Někteří vlastníci elektromobilů se radují z toho, že majitelé aut na fosilní paliva na ně mají kvůli stoupajícím cenám stále vyšší výdaje. Někteří podle mj. www.nettavisen.no si proto již vyměnili auto na fosilní palivo za elektromobil a další zvažují totéž. Zároveň trhají rekordy kolikrát i ceny elektřiny. K tomu je třeba připočítat amortizaci elektromobilů.

Zejména na sociálních sítích je znát, nakolik si zastánci a odpůrci elektromobilů nerozumí, jelikož každý se nachází v jiné životní situaci. Místo, aby donutili vládu, tepou do sebe vlastníci elektromobilů, jež své vozy nabijí za „českou stovku“ a majitelé naftových či benzínových aut, jimž stojí plná nádrž v přepočtu tři tisíce Kč. Pocitově je to pro mnohé jako kdybyste neplnili nádrž, nýbrž státní pokladnu, přičemž váš vůz je pouze mezičlánek. Podle komentujících se skutečně najde dost těch, jež nemají na to, aby si pořídili ten elektromobil, který pokryje jejich potřeby. Také je třeba se usmířit s tím, že spoustu času promarníte čekáním po cestě, než se Váš vůz nabije. Je také řada těch, jež nemají možnost nabíjet vůz v domě/budově, kde žijí, což je předpoklad pro to, aby mohli užívat největší výhody spojené s elektromobily. A kdo potřebuje auto, jež utáhne nějaké tři tuny tak pro něj elektromobil zatím není.

V Norsku žijeme roztroušeně, vzdálenosti jsou obrovské. Pro většinu z nás není auto volbou, nýbrž nutností pro hladký průběh každodenního života. Práce, školka, škola, obchody a příbuzní jsou často daleko od sebe. Na mnoha místech je školní autobus jediným veřejným dopravním prostředkem a bez auta se každodenní život zastaví. Napsal to prostřednictvím deníku Sunnmørsposten Geir Lien, poslanec Strany středu /Senterpartiet/. Reaguje tím na snahy zdražit jezdění autem ještě více nehledě na to, kde v Norsku kdo žije. Miljødirektoratet /Agentura pro životní prostředí/ totiž přichází s návrhy, jež jsou pro velké části země považovány za nereálné. Navrhuje se výrazně zdražit jezdění autem pro všechny, bez ohledu na to, kde v zemi žijete. Cílem je snížit až o čtvrtinu veškerou automobilovou dopravu, vč. elektromobilů. Přitom ti, na něž různá omezení již doplácí nejvíce, žijí daleko za hranicemi vládní čtvrti. Žijí tam, kde lidé auto skutečně potřebují k životu, vč. k vykonávání své živnosti jakožto zemědělci, rybáři či řemeslníci atd., přesto se přezíravě nedbá na skutečnosti jako topografii a svobodu žít ve vlastní zemi tam, kde chcete.

Pokud by společnost měla být výhradně podle potřeb těch, jež mají alternativy k autům jako vlak, chůze či jízdní kolo, znamenalo by to podle zmíněného Liena silnou centralizaci a v praxi útok na rozptýlené osídlení, jímž je Norsko typické a věhlasné. Navrhování takových opatření „jménem klimatu“ je prý přinejlepším naivní, v horším případě značně autoritářské.

List Ságat napsal o lidech z okresu Tana, jež se musí odříkat nákupů benzínu a nafty, aby měli na potraviny. Norští občané mají plné zuby toho, že si z nich vláda dělá bezedný bankomat a že jsou akorát navíc. Zato za hranicemi, u Švédů, podle www.tv2.no snížili daně na pohonné hmoty i DPH na potraviny, což Nory vytáčí ještě více. Ti, jež nebydlí příliš daleko od hranic, jezdí nakupovat pohonné hmoty do Švédska, díky čemuž podle www.tv2.no ušetříte českou tisícovku. Zpravodajci www.nettavisen.no, www.dagbladet.no a další proto, s odkazem na celníky, varují před pašováním.

Některé přepravní firmy podle www.frifagbevegelse.no krachují. Další požadují po svých zákaznících palivový příplatek. Na www.kp.no se dočteme, že ceny pohonných hmot dosáhly takové výše, že se bezmála vyplatí odstavit nákladní auta a kamiony. Podle některých kritiků by snad mohlo vládu přimět k akci hromadné rozeslání zpráv zaměstnancům o dočasném propuštění či hromadné nahlášení čerpání nemocenské.

Avšak nikdy není tak zlé, aby to nebylo k něčemu dobré: Někteří využívají příležitosti a sdělovacích prostředků, jako např. Andreas Skjalg Unneland, poslanec Sosialistisk Venstreparti, prostřednictvím www.tu.no, aby propagovaly stanovisko, podle nějž by méně nafty a benzínu udělalo Norsko bezpečnějším, jelikož elektrifikace postupně utrhává norské hospodářství od trhu geopolitiky a velkých kolísání cen. Avšak opomíjejí jednak skutečnost, že nepřítel snadno může vyřadit i energetickou síť, druhák, že by Norsko mohlo zpracovávat více ropy samo, než aby dodávalo suroviny a dováželo 75 až 80 % nafty a benzínu. Unneland a jim podobní též obcházejí skutečnost, proč norská armáda o konfiskaci elektromobilů v případě války nestojí, jen o vozy na fosilní paliva a policie se brání jejich nákupu.

Facebooková akční skupina Dieselbrølet /Řev motoristů jezdících na naftu/ vyzradila pomocí mluvčí Anne Marie Rosenvoldové, že sen skupiny by byl splněn, kdyby se poslanci kvůli blokádě silnic či obklíčení parlamentu či bytů/domů poslanců nedostali na velikonoční dovolenou, či kdyby se alespoň na týden zastavila nákladní doprava a nerozvážely se potraviny a další zboží tak, aby se vyprázdnily regály. O záměrech skupiny informoval i www.dagbladet.no. Povede se konečně i Norům mobilizovat a dávat průchod svému rozčarování podobně tomu, jak to dělají, dejme tomu, Francouzi?

Pro začátek se dnes po mnoha hlavních norských silnicích z protestu jezdilo v kolonách v rychlostí 40 km/h, jak vylíčil mj. deník Dagbladet. Vyčítá se politikům, že jednou rukou dávají a druhou berou. Mnozí totiž vnímají odpuštění daně z užívání silnic jako naprosto nedostačující a výsměch všem slušným lidem a připomínají, že se rozpočtové ztráty ve výši 6,7 miliard NOK, což podle www.ssb.no odpovídá státnímu zisku ze zhruba tří dnů těžby ropy a plynu, záhy vynahradí navýšením daní na elektřinu či něco jiného.

Proslýchá se, že jde o příslovečnou malost této vlády. Výmluvné je údajně i to, že si premiér Jonas Gahr Støre zvolil pobývat mimo Norsko za situace, kdy vláda bojuje o svůj život kvůli mnohými Nory nepochopenému odporu vládní Dělnické strany k snížení daní na pohonné hmoty.