Clo jako „poděkování“ Evropské unie

EU se rozhodla, nyní se musí rozhodnout i Norsko. Z toho, že EU vlepila k ní poslušnému a štědrému Norsko tak monumentální facku jde Norům hlavy okolo.

Uvedl to na www.finansavisen.no Jan Emblemsvåg, profesor Norské technicko-přírodovědecké univerzity. Aby ochránila svůj vlastní průmysl, EU zavedla cla na železo-křemíkové slitiny z Norska, výrobky, jež se používají na ztužování oceli i hliníku a které usnadní jejich zpracování. Pro EU to bylo tak důležité, že šlo stranou osvobození ze cla podle Dohody o EHP mezi EU a Norskem. EU tím říká, že Norsko není strategickým partnerem, kterému může důvěřovat - proč by jinak EU používala argument bezpečnostní politiky a strategie? EU sice tvrdí, že se jedná o jednorázový případ, ale je to nepravděpodobné, a to zejména pokud EU získá dojem, že to clo zabere.

Problém spatří Emblemsvåg v nedostatečné konkurenceschopnosti EU v řadě energeticky náročných odvětví, nejen ve výrobě železo-křemíkových slitin. A dokud bude nejen energetická politika EU řízena dogmatismem bude se situace zhoršovat. EU strávila 20 let podkopáváním vlastního energetického systému a náprava bude trvat nejméně 20 let. Mezitím se Norsko, jako jedna z nejsilnějších „baterií“ dodávajících energie EU, nesmí nechat strhnout tímto více břemenem. Norsko se musí od EU naučit, že strategické zájmy trumfnou dohodu o EHP. Nejúčinnější protitah by proto bylo omezit vývoz elektřiny přes všechny kabely směřující do Evropy o 25 %, aby se zlepšila situace pro norský průmysl a domácnosti. Nešlo by o sankci, nýbrž o akci založenou na novém výkladu Dohody o EHP ze strany EU, kde jsou na prvním místě její vlastní potřeby. Děkuji, EU, uzavírá svůj komentář Emblemsvåg.

Norská vláda s uvalením cla nesouhlasí a trvá na tom, že Dohoda taková opatření nedovoluje. Podle Halvarda Haukelanda Fredriksena, profesora práv Univerzity v Bergenu a www.e24.no, se musí Norsko ještě vyhnout clům projednáním či tím, že se některý dovozce bude o bezcelnost železo-křemíkových slitin soudit a nakonec vyhraje.

Norsko se doteď podílelo z 43 % na dovozu EU, pokud jde o železo-křemíkové slitiny a byl tím zdaleka největším dovozcem EU. Používají se v televizích, dronech až po auta a větrné elektrárny. Ono celní opatření EU obnáší to, že Norsko nebude platit cla na 75 % svého vývozu oněch slitin, ovšem zbývajících 25 % bude nově podléhat clu. A je-li prodejní cena nižší než spodní cenová hranice EU, musí norské společnosti tento rozdíl uhradit. Norsko se musí poprat o to, aby bylo ono clo zavedeno způsobem, jenž co nejméně poškodí norský průmysl, sdělil pro www.e24.no výzkumník Arne Melchior z Norského institutu zahraničních věcí. Norsko by tím mohlo docílit celní kvóty na současné úrovni bez dodatečných cel a bez cenových kritérií.

Clo se může týkat přibližně 2 500 norských pracovníků. Celkově to podle Hlavní organizace průmyslu a živnostnictví /Næringslivets hovedorganisasjon/ představuje roční exportní příjmy přesahující 20 miliard NOK. Dosud bylo takové clo zavedeno pouze jednou, a to v roce 2002 proti oceli. To je velmi vzácné, ale nyní, v nové geopolitické éře, k tomu sáhli. V minulosti to nebylo potřeba. Bohužel se však v budoucnu může objevit častěji, nechal se slyšet Haukeland Fredriksen, profesor práv Univerzity v Bergenu prostřednictvím www.E24.no.

Podle pravidel Světové obchodní organizace je ztíženo zavedení omezení pro jednu či více zemí a zároveň povolit dalším volný vstup na trh. Byť byla v r. 2018 situace jiná se tehdy Norsku povedlo prosadit si výjimku, pokud šlo o clo na výrobky z oceli, jak stálo ve zprávě na www.nrk.no. Norsko tehdy odůvodnilo žádost o výjimku tím, že clo na norský vývoz by bylo v rozporu se zásadou rovných podmínek hospodářské soutěže mezi členy EHP. Tehdy zvážila EU uvalit clo i na hliník, jímž se na dovozu do EU Norsko podílí 40 %, jak napsal server organizace Nei til EU /Ne EU/ www.neitileu.no. Kdyby EU zatnula volnému vývozu norského hliníku by bylo v sázce přes 6000 pracovních míst.

Nyní je čas jít do protiútoku vyzývá několik průmyslníků jako např. Bjørn Ugedal prostřednictvím www.ranablad.no, Šíří se strach z toho, že zavedené clo je předzvěst zhoubného vývoje a že bude mít nakažlivý účinek i na další průmyslová odvětví a výrobky. Jenže akceschopnost norských politiků není zrovna spatřit. Cokoli, jen to ne. Aby byly tlumeny otřesy se nic nepodniká ani směrem k EU ani v tuzemsku. Že by se báli o své mezinárodní kariéry po odchodu z norské politiky? A tak je průmysl ponechán napospas v situaci, kdy je mu přístup na trh omezován. Žádné plány nejsou připraveny pro zajištění provozu a pracovních míst, opatření, jež zabrání akutní ztrátě konkurenceschopnosti, a rámcové podmínky, jež poskytnou čas na restrukturalizaci. Norská vláda by mohly zahrát na strunu předností Norska a jeho význam pro EU. Jde o ochranu energeticky náročných průmyslových odvětví a procesního průmyslu, hodnotových řetězců a celých měst a městeček před průmyslovým úpadkem a zánikem. Toto je čas zřetelnosti a odhodlání.

Zastrašování a znejišťování vrcholí, a to nejen ze strany EU, nýbrž i od norských politiků.To však nemění nic na skutečnosti, že EU je v Norsku podle průzkumů stále méně populární. Jak by ne, dokud EU nevábí zrovna „ofenzívou šarmu“. Přesto vyžaduje podle www.dagbladet.no několik politiků, že se Norové mají vrátit k diskusi o norském členství v EU. Kyrre M. Knudsen, hlavní ekonom banky SpareBank 1 Sør-Norge poukazuje na to, že Norsko dnes implementuje přibližně 75 procent zákonů EU prostřednictvím EHP, aniž by mělo hlasovací právo nebo jakýkoli zvláštní vliv. Mnozí Norové si neuvědomují, že Dohoda o EHP nepokrývá oblasti jako celní unii EU a obchodní politiku obecně. Ministr zahraničí Espen Barth Eide prohlásil www.dagbladet.no, že se rozdíly mezi členstvím v EHP a EU zvětšily, nicméně připustil, že v norském parlamentu není většina pro zahájení nové debaty o vztazích k EU. Letos v dubnu se listu Dagens Næringsliv dokonce nechal slyšet, že nedozrál čas pro proces přidružení k EU.

Podle Astrid Melandové, komentátorky deníku Verdens Gang, EU Norsko regulérně vyhodila a chtě nechtě se tím spustila debata, podle níž musí Norsko podle odpůrců z Dohody o EHP vystoupit, zato podle „eurohujerů“ se naopak nevyhneme co nejintimnějších vazeb. Strana středu, Křesťanská lidová strana a Rudí chtějí zmrazit prostředky, jež Norsko odvádí za členství v EHP a zavést poplatek na vývoz elektřiny a porušení pravidel EU pro dotace tuzemskému průmyslu, a různí diskutéři se vyhecovali pro uzavření toku elektřiny a/nebo plynu a ropy do vybraných „nepřátelských“ zemí EU, poněvadž co si pak tyto země počnou bez naších energií.

Dohoda o EHP prý není tou, o níž si mysleli, že je. Žádné výhody, jen vysávání peněz, aniž se jakkoli vrátí. Norsko má platit, zato EU diktuje pravidla a chrání sebe. V Norsku panuje zklamání, rozhořčení a přesvědčení, že EU nevděčná. Hlavně poté, co Norsko zafinancovalo tolik projektů v 15 nejchudších zemích EU, vč. České a Slovenské republiky, příspěvků k sociálnímu a ekonomickému vyrovnání, což prý ani nemuselo, a navíc se nedávno ocitlo pod tlakem EU, aby se stalo věřitelem a ručilo tzv. ropným fondem za obří úvěr Ukrajině, o čem jste se mohli dočíst mj. v deníku Aftenposten a na webu www.nrk.no.

Podle komentátora Kjetila Wiedswanga prostřednictvím think tanku www.civita.no bude mít clo EU větší politické než hospodářské účinky. Island na clo odpověděl odložením podepsání dohody o obraně s EU. Ve skutečnosti ale Norsko nikdy nevyužilo práva vyhradit se proti uplatňování Dohody o EHP tak, jak Dohoda umožňuje. „Pokárat“ EU pozastavením miliardových příjmů do norské státní pokladny by navíc bylo sebemrskačství a roztočilo by to spirálu navyšování úroků.

Pakliže nám Dohoda o EHP neposkytuje ochranu, jaký je smysl být členem? Čtyři roky Norsko protahuje zavedení směrnice „balíček pro čisté energie“. K tomu Norsko narušuje švédský trh s energiemi fixní cenou a neobnovuje stávající kabely pro vývoz do Dánska. To EU třeba záhy použije jako páku proti Norsku, uvedl Wiedswang na www.civita.no.

Clo zavedené EU je protiřečení, pokud jde o tolik vyslovované posílení evropských hodnotových řetězců kovů, jež tvoří alternativu/protiváhu k těm z Číny, Indie a Kazachstánu a které by učinily Evropu méně závislou, jak uvedl v listu Klassekampen Morten Harper, právník organizace Nei til EU /Ne EU/.

Jeden z mála Nenorů, jež se v dané záležitosti zastali Norska, je podle www.e24.no Carl Baudenbacher, bývalý předseda tribunálu Evropského sdružení volného obchodu. Podle něj porušuje usnesení o clu princip o loajalitu k Dohodě o EHP, a to zejména 3. článek, podle nějž se mají smluvní strany zdržet jakýchkoli opatření, jež by mohla ohrozit dosažení cílů Dohody. EU si sype popel na hlavu a prý riskuje poškození své pověsti. Baudenbacher navrhuje jako další krok Norska soudní cestu, mezinárodní arbitráž, popř. další diplomacii.