Aby se vlk nažral a koza zůstala cela?

Nejedna iluze o Norsku si v těchto dnech vzala za své. Pro mnohé Nory je děsný bizár to, co se za poslední týdny dva „vyklopilo“. Koruna tomu bude nasazena až tehdy, budou-li dotlačení k odstupu i ty „největší ryby.“

Konečně vidí Norové i svět, co jsou dlouholeté špičky norské politiky i byrokracie zač. Řady těch, kteří sobě připravili o veškerou čest se rozšiřují den co den. Kdysi někteří z nejdůvěryhodnějších politiků míří na chvost. Může to někomu znít poněkud unáhleně, avšak jednotlivé „střípky“ doplňují ten celkový obraz a ten není ani trochu pěkný. Podle www.nrk.no, www.vg.no a dalších zdrojů ministr zahraničí Espen Barth Eide dosadil syna jako stážistu na norské velvyslanectví v Paříži, což je vnímáno jako trampolínu pro kariéru výše v systému ministerstva zahraničí. Celé „služebnictvo“ bylo tehdy zaujaté, podotkl Barth Eide. Ine Eriksenová Søreideová, nová lídryně strany Høyre, jaksi pozapomněla dříve uvést, že vede švýcarskou nadaci. A Norsk Folkehjelp, jedna z hlavních norských humanitárních organizací, vedená Raymondem Johansenem, bývalým starostou Osla a frontmanem Dělnické strany, prohlásila, že odhalila zpronevěru 34 milionů NOK. A tak by se dalo pokračovat. Ovšem norští kritici usuzují, že zdejší „oligarchové“ nejspíše budou dělat vše, aby zůstali u moci do dalších voleb a místo sebe proto budou chtít obětovat „méně významné ryby.“

Norům utnulo šťastnou epochu dění kolem Epsteina a dokonce na bezpečnostní konferenci v Mnichově vrhly na Norsko stín. Dobrý příběh o Norsku tohle není, uznal norský premiér Gahr Støre, jenž prostřednictvím www.vg.no dostává „kapky“ kvůli svým střídajícím se výpovědím o ztracených tajných dokumentech nyní vyšetřovaných manželů Rød-Larsenových. Badatelka specializovaná na Střední Východ Hilde Henriksenová Waageová se pomoci www.vg.no nechala slyšet, že Gahr Støre lže o své roli v kauze, kde je stěžejní doložit, zda si oni manželé „zprivatizovali“ norskou zahraniční politiku ponecháním si citlivé spisy z mírových jednání v 90. letech minulého století. Tehdy, když Henriksenová Waageová dělala v těchto věcech výzkum tak si všimla, že schází spisy z devítiměsíčního období. Ačkoli se Gahr Støre nyní snaží vyhnout odpovědnosti, faktem zůstává, že klíčové spisy z jednoho z nejvýznamnějších norských zahraničněpolitických období stále nejsou dohledatelné a politické vedení, jež mělo udělat ve věci pořádek, se místo toho rozhodlo pokusy o přezkum zmizení spisů pozastavit. Stěžejní odpovědnost za tuto blamáž podle www.nettavisen.no, www.aftenposten.no, www.klassekampen.no a dalších zdrojů nenese nikdo jiný než Gahr Støre, současný norský premiér, jenž byl tehdy ministr zahraničí. Proto nebylo v zájmu Gahra Støreho vydat nějaké důvěrné spisy. Od 90. let minulého století se nejen on, nýbrž všichni ministři zahraničí i vlády dívali skrze prsty na vše, čím se zabývali manželé Rød-Larsenovi a spol. Přednost měla pověst Norska jakožto „budovatel míru,“ sdělila Henriksenová Waageová.

Ve výzkumném článku na www.scup.com napsala zmíněná Henriksenová Waageová, že manželé Rød-Larsenových vybudovali o sobě a jejich „vlastním“ mírovém procesu bájné představy, jež pár vynesl do výšin uctíváním Dělnické strany, potažmo značnou částí norské veřejnosti. Zároveň vybudovali síť kontaktů, jež se náramně hodili zájmům přebujelého norského ministerstva zahraničí, což je téma, jež se právě rozviřuje.

Na zatuchlém norském dvorečku je tedy žhavé a rozdurdilo se to: Vztahy mezi vládnoucími a ovládanými se chvějí v základech. I slepě oddaní se začínají odvracet od establishmentu. Bededikte Moltumyrová Høgbergová, profesorka práv Univerzity v Oslu se nechala prostřednictvím www.dagsavisen.no slyšet, že Norsko není o nic menší než místo snů, pokud jde o korupci. Prý Norsku schází základní mechanismy, aby ji zachycovalo a náš vlastní obrázek o sobě samotných jakožto neposkvrněných může být náš největší nepřítel. Dále Norsko opakovaně čelilo ostré kritice od mezinárodních orgánů za nedostatek kontroly nad mocenskou elitou. Protikorupční orgán Rady Evropy GRECO již několik let požaduje přísnější pravidla pro norské poslance a členy vlády. Zejména poukazují na absenci pravidel pro střet zájmů a skutečnost, že se politika mnohdy prolíná byznysem do té míry, že splynou. Rovněž se jasně vyjádřila OSBE. Zmíněná Moltumyrová Høgbergová prostřednictvím www.dagsavisen.no poukazuje na to, že nám chybí rejstřík lobbistů, samozřejmost v mnoha dalších zemích, jež si říkají demokratické. Na rozdíl od nich v Norsku neexistuje přehled o tom, kdo má vliv, na která politická rozhodnutí. K tomu se politici bez uzardění přesouvají z významných pozic ve veřejných službách do kontroverzních agentur pro komunikaci, poradenství a vztahy s veřejnosti jako jsou First House a Zynk, jejichž seznamy klientů jsou tajné. Vyjmenovávaná profesorka varuje, že dnes nevíme, kdo platí za lobbying. V konečném důsledku by to mohli být aktéři, jako jsou ruští oligarchové jednající přes zprostředkovatele. Bez transparentnosti je pro veřejnost nemožné dohledat, kdo skutečně tahá za nitky.

Postoj, že korupce je něco, co se děje jen v jiných zemích, vytvořil nebezpečně slepou zónu. Moltumyrová Høgbergová popisuje přes www.dagsavisen.no bezbřehou naivitu norské společnosti. Tehdy, když se Norové ujímají mezinárodních pozic, často dochází ke kulturnímu nedorozumění. Norové si spletou, že jsou protějšci hodní, sympatičtí, vstřícní atd., zatímco v realitě bývají Norové vystavováni masivním pokusům o ovlivňování.

Slovní potyčky o podílu na tomto selhání systému neustávají. Jsou tací, jež poukázali na to, že kdyby byla nyní místo Gahra Støreho premiérka líderka opozice Sylvi Listhaugová tak by ji norská masmédia svou kritikou již dávnou určitě „přizabila“ sociální a psychologickou likvidací, při níž se útočníci snaží vyvolat vůči oběti extrémně negativní vnímání veřejností.

Další jsou podráždění z toho, že se prý plýtvá časem a prostorem na Mette-Marit a nikoli na ty, jež disponují šekem jménem daňových poplatníků. Namítají, že Mette-Marit si odnese i to, za co mohli jiní a funguje tak jako hromosvod.

Marina Lacerdaová, v Norsku žijící oběť Epsteina, se v pořadu Debatten /Debata/ norské veřejnoprávní televize mocně vypořádala s korunní princeznou Mette-Marit a vyzvala ji k omluvě a tím k převzetí své části zodpovědnosti. Je krajně vzácné, že někdo z královské rodiny odpoví někomu, s kým proběhl v masmédiích rozhovor, nicméně Mette-Marit tak učinila písemně v reakci na vystoupení Lacerdaové v televizi, a to tímto vzkazem: Jsem hluboce otřesená příběhy mnoha obětí Epsteinovy kauzy a mají mou plnou podporu. Je důležité, aby jejich hlasy byly slyšet. Jako žena i matka je podporuji. Eva Steinbroová, sloupařka webu www.nettavisen.no si ale do Mette-Marit zarýpla, že zahrání si na „mateřskou“ strunu v do té míry krizové situaci sice může být odvolání se na morální štít a vyšší morální standardy díky své rodinné situaci, nicméně to může být vnímáno jako další zoufalý pokus odvést pozornost od rozhodnutí, jež učinila. Zapomněla snad Mette-Marit, že má dceru v témž věku jako mnoho z Epsteinových obětí, mezi nimi mohly být i norské dívky?

Vyjádření Mette-Marit prý postrádá uznání špatných rozhodnutí, jež učinila. Empatie se stává teoretickým cvičením, když nám tvrdí, že je otřesená příběhy obětí. Mnoho těchto příběhů je na internetu již mnoho let a vzdálené jsou jen pár kliknutí. Mette-Marit nám mohla říct, co se z tohoto případu naučila, aniž by zlehčovala svou vlastní odpovědnost. To se nestalo. Zůstává tedy otázkou, zda korunní princezna skutečně vzala v úvahu závažnost celého případu.

Tove Taalesenová, odbornice na královskou rodinu a autorka několika knih o ní a zároveň bývalá zaměstnankyně královského paláce, míní prostřednictvím www.nettavisen.no, že tajnůstkářství, výmluvy a vypočítané výstupy v masmédiích dávají všanc důvěru celé této instituci. Nyní se rodina prý snaží protahovat skutečné objasnění zapletení do kauzy Epstein a kupovat si čas a za každý den, jenž uplyne, je jí národ „pro srandu králíkům.“ Korunní princezna Mette-Marit nemluvila o svých stycích s Epsteinem pravdu a nyní uplynulo sedm let od první konfrontace Mette-Marit s případem. Přesto žádá o více času. Na co hodlá tento čas využít?

S výjimkou několika málo hlasů v krajně levicových stranách Rødt /Rudí/ a Sosialistisk Venstreparti /Socialistická levicová strana/ je s podivem, jak levice neumí či nechce vypořádat se s norskými kontakty Epsteina a úplatné vazby na humanitární-politický komplex. Tvrdit a navozovat dojem, že je někdo dobrý nebo že něco, jako třeba Norsko, je stále výjimečně poctivé, bezúhonné a že jsou vztahy mezi vládnoucími, úřady a ovládanými stále nadstandardní je podle všeho mnohem důležitější než skutečně dělat pro lid něco kloudného. A ti, kteří si s povzbuzovači nejsou zajedno, jsou prý „fňukny“, „dezoláti“ či dokonce rozvraceči z řad „krajní pravice.“

Norská politika celkově hrubne už delší dobu. Zlí jazykové mají za to, že hovoří-li mocní o hodnotách, ideálech, ctnostech atd., mají na mysli výhodný byznys, k němuž nebude přizván jen tak někdo. V některých zemích vytrhávají plevel průběžně, než se stihne zasít, zato jinde, jako v takovém Norsku, ho nechávají bujet s tím výsledkem, že to přitahuje stoku naší populace, která se vždy účelově polohuje či je polohována dalšími příslušníky této stoky, aby co nejvíce podojila systém.

Takhle pojal na Facebooku tento podvod na Nory Eivind Salen, předseda Motvindu, organizace proti větrným elektrárnám: Norsko je jedna z velmi mála superbohatých zemí, jimž bohatství dráždí svědomí. Místní mocipáni i hlavy mocných lobbistických organizací a sítí si jsou vzájemně toho vědomi a zároveň si uvědomují, že jim to vynáší nekonečně moc peněz, budou-li tuto hru hrát vůči sobě i svým voličům a ostatním. Aby sami bezostyšně zbohatli na úkor prostředků „poddaných“ a „nuzáků“. Extrémně tím provokují „holotu“, jež se musí snažit až nad své schopnost, aby vůbec vycházela. Nemluvě o nejzranitelnějším ze všech, lidech v zemích, kde se válčí a/nebo které jsou zužované nesrovnatelně větší chudobou a bídou.

Podle analytika Henrika Heldahla a www.nettavisen.no nezachrání Norsko před ostudou a ponížením ani ty nejlepší výkony v Zimních olympijských hrách vůbec, kdy Norové skvěli jako nikdy předtím. Vyjednávání míru bývávalo podle Heldahla jednou z norských specialit, dokud jsme si svou pověst nepohřbili, a to uprostřed probíhajících ZOH. Pro přerostlé norské ego je doba náročná, jelikož máloco Nory dodává sebevědomí více než chvála ze ciziny.

Roztleskávači režimu mezitím zvažují své další kroky. Někteří z nich zřejmě nechtějí propásnout dobrou příležitost zůstat zticha. Ovšem jak dlouho ještě budou moci ve vyjetých kolejích pokračovat, zůstává velkou neznámou.