Po úraze a po neúspěšné operaci páteře se pohybuji velmi málo a to jen s pomocí francouzských holí. V současné době bydlím u syna a provozuji jeho ubytovnu...
Je večer a bilancuji uplynulý den... Po ránu mi udělali radost dva mladí lidé /manželé/, kteří přišli vrátit klíče od pronajatého pokoje a nešetřili chválou na poskytnuté ubytování. Nebylo to poprvé, že se někdo takhle vyjádřil a vždycky mě to moc potěší. Je to ocenění práce mého syna a to přece dělá dobře každé mámě… Pozitivní je, že to ti lidé řeknou a nenechají si to jen pro sebe. Také jsem taková. Když se mi něco líbí, tak to řeknu. Věřte, nevěřte, hned se mi lépe cvičilo a „běhalo“ po schodech ! Odpoledne mě čekalo další příjemné překvapení. Paní pokojská, se kterou jsme si padly do oka ne na první, ale až na ten druhý pohled, ukázala přívětivou tvář. Nabídla mi úklid tady v bytě, který nyní užívám a dokonce i vynesení odpadků..! Taky se snažím a jak to tak vypadá, už si docela rozumíme. Vždyť taky musíme ..! Se spolupracovníky je přece vždycky potřeba vycházet dobře. Celý den navíc perfektně fungovalo spojení mezi mnou a mým manžílkem, ať už přes mobil nebo přes Skypa. Večer se mi ještě podařilo několikrát vyluštit sudoku s obtížností číslo čtyři, což mě utvrdilo v přesvědčení, že jsem prožila pěkný den !
To se mi líbíKomentářSdílet
