Když mě moje neteř vyzvala k zapojení do projektu Pozitive challange na facebooku, nevěděla jsem, k čemu je to dobré. Teď už to vím. Uvědomila jsem si krásné okamžiky, které prožívám a kterým jsem nevěnovala žádnou pozornost..
Positive challange den první... Najít totiž pozitiva v mém věku a při mém zdravotním stavu, když jsem již tři roky po operaci páteře téměř nepohyblivá - a tudíž v domácím vězení, se zdá skoro nemožné. Přesto si myslím, že i já prožívám krásné dny. Ten dnešní byl jedním z nich. Po ránu za mnou přišla moje nejlepší kamarádka , aby zjistila, jak se mi daří v mém novém dočasném bydlišti a pracovišti. Zastupuji v současné době syna, který odjel na dovolenou… Bydlím u něho a provozuji jeho ubytovnu... U společné snídaně, která se nám docela protáhla, mi povyprávěla, co všechno v posledních týdnech prožila. Já toho už moc neprožívám, tak se snažím být aspoň dobrým posluchačem. Než odešla – to už bylo skoro poledne - poseděly jsme venku na lavičce, na sluníčku. Při té příležitosti jsem udělala pár kroků a pár pěkných fotek okolí.. Odpoledne přijel manžel s taškou plnou dobrůtek a s instrukcemi, co mám sníst teď a co potom a na co se mám dívat večer v televizi. Péče úsměvná až dojemná. Po jeho odjezdu jsem usedla k počítači a dala jsem se do pročítání došlých emailů. Mrkla jsem i na fb. Večer jsem místo televize četla zajímavou knihu Poselství od protinožců. Den proběhl v klidu a pohodě. Přesně tak, jak to mám ráda. Člověk v mém postavení se musí umět spokojit i s málem..
