Kouzlo cestování

Jsem ranní ptáče a vstávám celkem brzy, protože jak já říkávám, rána jsou vždycky nejkrásnější. Dnešní den jsem však nemohla spát už od čtyř hodin.

Hlavou se mi honily vzpomínky na naše společné cestování s manželem. Ano, on byl vždycky tím hnacím motorem a proto jsme se hlavně díky němu podívali na Kanáry /Gran Canarii/, do Egypta, Tuniska, Turecka, Řecka, Francie atd. Ani jsem vlastně do té doby netušila, jak moc mě cestování baví ! Ačkoliv koho by nebavilo, že ?  Naše rekreace však byly maximálně ve vzdálenosti čtyř hodin letadlem, ale abychom někam letěli 17 hodin  čtyřmi letadly ? To jsme prostě nezažili a už ani v životě nezažijeme. Proto jsem se od rána těšila na vnučku Barunku, která slíbila, že se zastaví. Právě se totiž vrátila z exotické dovolené  na Bali a Gili. Přišla, ačkoliv ještě nebyla po té celkově 26 hodinové cestě zcela fit. Krásně opálená a plná dojmů.  Povídání nebralo konce. Všechno mě zajímalo a z úst sedmnáctileté vnučky to bylo stokrát poutavější a zajímavější, než kdybych si o tom četla někde v nabídkovém  katalogu cestovní kanceláře. Povídala hlavně o koupání, šnorchlování, potápění, exotickém ovoci, jako je například chlebovník, ostré stravě a o tom, co jí nejvíc chutnalo - krevety a steaky z tuňáka. Líbila se jí rýžová políčka a vysoké kokosové palmy, které prý bývají příčinou nejvíce úrazů a někdy i smrti. Obyvatelé hinduisté jsou chudobní, protože všechno co mají, obětují svým bohům. Každý dům má svoji vlastní modlitebnu, kde se nejméně třikrát denně modlí. O hinduistických architektonických památkách, o návštěvách a meditacích u šamana, jakož i o rituálech a tradicích místního obyvatelstva mi povykládá syn, který nepospíchal do školy a tak si pobyt na indonéských ostrovech ještě se svou milou užívá...