Narodila se nám vnučka Barborka. Já jsem se slzami v očích vzpomínala na dobu, kdy byl její táta, tj. náš syn, maličký, a těšila jsem se, až přijede snacha z porodnice a budu si užívat roli babičky.
Můj manžel se moc z jejího narození neradoval a ihned arogantně prohlásil, že on se necítí být dědkem a ať nepočítám s tím, že by mě doprovázel, kdyby mě náhodou napadlo vyjet s kočárkem. Vzala jsem to na vědomí a domnívala jsem se, že až malou Barborku uvidí, tak názor změní.
Nestalo se.
Zatímco já jsem se nemohla dočkat konce pracovního týdne, až konečně s kočárkem vyjedu, manžel mi už v týdnu hlásil, že o víkendu pojede „na čundr“.
Usmála jsem se sama pro sebe a vůbec jsem jeho slova nebrala vážně. Na čundr jsme přece jezdili za svobodna..! A s kým a kam by jel..? Vždyť je zima, jaro se jen velice nesměle hlásilo o slovo.
Úsměv mě ale v pátek odpoledne přešel. U našeho domu totiž zastavilo osobní auto, vystoupila mladá blonďatá slečna v maskáčích a vyzývavě hleděla do našeho okna. Evidentně byla mladší než naše vlastní dcera… Manžel, který každou chvilku z okna vyhlížel, zařval „Už jsou tu“ a běžel do předsíně, rychle se nasoukal do nějakých starých tenisek, popadl bundu a nějakou starou zelenou maličkou brašnu a už mizel ze dveří. Z auta dodatečně vyskočili dva mladíčci, kteří patrně očekávali nějaké větší zavazadlo, které můj muž sebou poveze a proto otevřeli dveře od kufru auta. Manžel tam uložil svou malou brašničku, načež všichni naskákali do auta a odjeli.
Manželovo jednání mě tak překvapilo, že jsem celé odpoledne a večer nebyla schopna z hlavy vytěsnit spoustu otázek, na které jsem marně hledala odpovědi…
Kdo jsou ti mladí lidé, kteří vypadali maximálně na 18 až 20 let ? Kde na ně můj muž narazil a co s nimi má vlastně společného ? Kam společně jeli a kdy se vrátí ? A co budou nebo bude jíst ? A kde budou spát ? Vzal si sebou alespoň trochu peněz ?
V noci jsem se budila a přemýšlela, v čem si asi může rozumět a o čem si může povídat můj dvaapadesátiletý muž s dvacetiletými mladými lidmi ?? Vždyť se kolikrát v názorech rozcházel i s našimi vlastními „dětmi“, které byly určitě starší než tito jeho noví „kamarádi“...!
V sobotu dopoledne jsem se uklidnila. Jezdila jsem s kočárkem po parku a užívala si krásného jarního počasí. Smířila jsem se s myšlenkou, že já jsem sice babička, ale můj manžel žádný dědek není. Ten naopak omládl a bude jezdit na čundr… Co nadělám ? Všechno je určitě tak, jak má být.
Prožila jsem pěkný den, večer jsem se podívala na nějaký romantický film, který v televizi uváděli a šla brzy spát. V noci mě probudil nějaký šramot, ale byla jsem tolik unavená, že jsem tomu nevěnovala pozornost. Jaké bylo moje překvapení ráno po probuzení, když jsem vedle sebe spatřila vyspávajícího manžela..!
To svoje čundrování odnesl silným nachlazením a ačkoliv se mnou kočárek s Barborkou vozit nechodil, z domova na noc se už víckrát nevzdaloval. Omezil se na posezení v hospůdce u piva.
