Povodeň ve Valencii: zoufalství, chaos a vlna solidarity

Na dvacátý devátý říjen Valencie jen tak nezapomene: před osmou večer během pár minut voda zaplavila obrovskou plochu a tisíce lidí bylo nuceno bojovat o holý život.

Meteorologové před záplavami varovali několik dnů předem, ale žádná opatření se nepřijala. V půl osmé večer začala voda obrovskou rychlostí zaplavovat vesnice na jihu Valencie. Alarm se v mobilech ozval po osmé večer, když už lidé seděli na kapotách aut, byli unášeni proudem, anebo se snažili dostat z přízemí do vyšších pater.

Ve Valencii minulé úterý vznikly dva světy rozdělené umělým kanálem, který byl postaven po ničivých záplavách v roce 1957. Díky této konstrukci se zachránila celá metropole, ale odnesla to spousta vesnic na jih od Valencie. Zatímco ve městě život pokračoval jakoby se nic nestalo, na druhé straně řeky lidé bojovali o holý život, v ulicích byly několikametrové hromady vraků aut, všude bahno. Nebyla voda, nebyla elektřina ani internet. Přeživší se marně snažili zjistit, jestli jsou rodina a přátelé v pořádku.

Během několika prvních dnů veškerá pomoc přišla od dobrovolníků. Jen dobrovolníků. Tisíců dobrovolníků. (Na zjištění, proč do místa katastrofy nebylo ihned vysláno vojsko, a proč byl dokonce zakázán vstup hasičům a policistům z jiných regionů, bude ještě čas.) Lidé s lopatama, vodou a jídlem přecházeli mosty dělící Valencii od jižní periferie: ušli pěšky třeba i deset-patnáct kilometrů, aby pomohli odstranit bahno z ulic a dát místním najíst a napít.

Jih Valencie ovládnul chaos. Žádný kapitán nestál u kormidla. Dobrovolníci se do postižených míst vydávali na vlastní pěst a nevěděli, co tam na ně čeká. Chybělo nářadí i pracovní oblečení: Pracovalo se v teniskách, bahno se vynášelo v kýblech a ve škopcích, upozornění na možnost nákazy od ministerstva zdravotnictví přišla až čtvrtý den.

Po týdnu z ulic postupně mizí vraky aut, je vidět čím dál víc uniforem, občas se stane nějaký zázrak a někoho najdou živého. Počet nezvěstných je neznámý, počet mrtvých v médiích už několik dnů stagnuje, přestože se jich v podzemních parkovištích během posledních hodin našly desítky. Velkou otázkou zůstává obchodní centrum Bonaire, kam byl dobrovolníkům vstup zakázán. Objekt je střežen a spousta hasičů tam už čtyři dny čerpá vodu ze suterénu, ve kterém je pět tisíc parkovacích míst. Médii proběhla zpráva, že se tam žádné tělo bez života nenašlo.

Život půjde dál: Do několika týdnů anebo měsíců opraví zničené mosty, silnice, dálnice a železniční tratě. Bylo a bude podáno několik žalob, které se nakonec zametou pod stůl. Lidem, co přišli o všechno, se najde nové bydlení. A smutek, strach, hněv, pláč, frustrace, úzkosti, lidskost, solidarita a pocit, že nás tu nechali všemu napospas, se tu taky na nějaký čas usadí.

__________________________

Jsem vděčná, že jsem tento blog mohla napsat: tři sta metrů od mého bydliště proud vody s sebou odnesl spoutu domů a několik lidských životů.