Od týrání přes statistiky až ke sluníčkářům

Přečetla jsem si blog paní Šichtařové o zmanipulovaných statistikách i článek o týrání dětí, na který reaguje, a dovolím si několik poznámek:

Čísla v článku nemusí být vůbec přehnaná.

Fakt, že počet týraných dětí narůstá, může být pravdivý

Už jen z toho důvodu, že se mění pohled společnosti na týrání. Dřív se děti mohlo mlátit hlava nehlava a za týrání se to nepovažovalo. Dneska je přiměřený maximálně výchovný pohlavek (výlučně ze strany rodičů) a už se díkybohu mluví i o psychickém týrání.

Fakt, že je týrání sofistikovanější, taky může být pravda

Už jen z toho důvodu, že děti mají čím dál víc práv, hranice mezi týráním a výchovou se posouvá, existuje rozvod, od tyrana se dá odejít. Už nejde jen tak si vylít vztek kdekoli a před kýmkoli beze strachu z toho, jak bude okolí reagovat.

Stát musí kecat do týrání dětí

Kdo jiný??? Pokud to necháme pouze na rodině, počet týraných dětí klesne v mžiku na nulu bez ohledu na to, jestli je statistika zmanipulovaná nebo ne. Všímaví sousedé? Pedagogové? Nenapadá mě jiná odpověď než stát. Ale ne stát jako nepřítel lidu číslo jedna, ale stát jako nástroj občanů k realizaci projektů, které nejsou schopni uskutečňovat jako jednotlivci nebo malé skupiny. Pokud stát definujeme takhle, řešení týrání dětí ze strany státu se nemusí nutně zredukovat na dramatické odebírání dětí rodinám. A tento názor zastávám i po osobní zkušenosti se sociálkou z doby, kdy mi zemřela máma a stát (poněkud nemotorně a netaktně) řešil, co se mnou. Zatím to moc neumí, to je fakt. Ale jinou možnost tu opravdu nevidím. 

Je třeba za vším hledat Barnavernet?

V novinách se přece přehání furt, jinak by to nikdo nečetl. Důkazem toho je například prostor, který se v médiích dává Zemanovým přeřekům na úkor důležitějších faktů o jeho politickém působení. Za článkem o týrání dětí můžou být neviditelná chapadla Barnavernetu, ale taky třeba nevinnější snaha o zvýšení čtenosti anebo volba neinfotmovat o důležitějších tématech.

A co se týrání, vražd, sebevražd apod. týče, je jedno, jestli je statistika zmanipulovaná. V tomto případě jsou čísla druhotná. Je jedno, jestli je týraných dětí deset nebo sto. I kdyby byl týraný jediný člověk na zeměkouli! Co ale není jedno, že se tohle téma použije k pravičácko-sluníčkářským taškařicím. 

Když už přišla řeč na sluníčkáře ...

Sluníčkáři a týrané osoby mají jednu věc společnou: jedni "nekriticky přejímají společné evropské hodnoty", ti druzí zase nekriticky přijímají fyzickou a psychickou újmu. Když už máme bojovat proti nekritičnosti, ať je to spíš v zájmu té druhé skupiny.

Protože proti nekritičnosti sluníčkářů se dá bojovat snadněji, ale je třeba zvolit jinou taktiku než:

1. Prohlásit je za chorobomyslné.

2. Šířit paniku o neviditelných chapadlech levice

3. Říkat, jak se věci dělat nemají, ale už neříct, jak je to správně. 

To samé platí pro postup z druhé strany barikády.