Kydy!!! Na toto prase nemáte!

Po shlédnutí hnojárenského videa a setkání s následující prasečí dámou v tom mám jasno.

Poprve jsem tuto krásku potkala před několika dny v jednom z blízkých vinohradů, kde si pochutnávala na kuličkách hroznů, na které při vinobraní zapomněli.

Do vinohradu jsem se vrátila o několik hodin později, vybavena mužskou ochrankou a úplatkem v podobě čtyř přezrálých kaki. Když jsme ji uviděli a přiblížili se, dala se na útěk. Ale nevzdali jsme to. První kaki letělo několik metrů, druhé o něco blíž, třetí jen metr od nás, a to čtvrté na dosah ruky. Během pohoštění jsem nešetřila komplimenty: "Ty jsi ale krásné prasátko. Ty máš ale krásný ouška! Ty ale hezky vrtíš ocáskem!" Nejdůležitější je první dojem, a myslím, že jsme zabodovali, protože se nechala velmi krátce podrbat za uchem. Pak se bez pozdravu otočila a šla.

Následujícího dne jsme jí připravili uplné hody: zbytek pečené dýně, mrkev a zelené jablko. Chvilku nám trvalo, než jsme ji našli: přesunula se do sadu pomerančovníků, kde si ustlala pod stromem. Její gurmánské preference jsme odhadli docela úspěšně - celou dobu blaženě vrtěla ocasem a mlaskala jak ... prase. Zmožena jídlem si lehla do pelechu, majestátně zafuněla a nechala se podrbat za uchem.

Dnes jsem za ní vyrazila sama, vybavena čtyřmi nahnilými jablky a jedním kaki. Už se mě nebála, a po každém kousku ovoce se mě dotkla rypákem. (Nevím, jestli se jednalo o první projev náklonnosti, díků, nebo pobídku "přines víc"). Když jsem s prázdnýma rukama odcházela, udělala několik kroků za mnou. Doufám, že se nám podaří ji pozvat na návštěvu k nám domů a přesvědčit ji, ať s námi už zůstane. Je to jediný způsob, jak ji ochránit před lovci, kteří každý víkend pročesávají okolí se svými psy, a byla by to jen otázka času, kdy na ni narazí.

Pokud hnojárna chtěla větou "jsme dobří jak prase" sdělit, že je nádherná, vznešená, milá, prostě geniální, tak lze k tomu říct jediné: strefila se do černého.