Teda

Jsem z toho úplně vyřízená, krásně napsané, obdivuji vás!!!

Díky

Děkuji všem, kdo dělají takovou práci a obzvlášť těm, kteří pomáhají ač "nemusí". Jste skvělí.

A mimochodem. Je fajn, když někdo, jako vy, lidem poví, co ta práce vlastně obnáší... Hodně síly, štěstí, klidu a trpělivosti!

Díky

Děkuji

Tak jste první kdo mě svým článkem přiměl se registrovat do diskuse:-)

Děkuji za skvělé přiblížení prácce záchranáře v takto vypjaté situaci, obdivuju Vás, ale také všechny ostatní kteří pomáhají zachrańovat životy. Doufám, že Vám toto psaní pomáhá vyrovnat se s těmito emocionálními otřesy, kterým se každý chce vyhnout, jen vy je máte jako denní chleba....napsal jste to na výbornou, jasná karma. Držte se, držím palce

milý kolego

karmu a dík.

Víc takových článků! Pracovala jsem jako sestra na ARO a chviličku i na ARu se záchrankou, naštěstí jsem nikdy nemusela k havárce ani k dítěti. Dnes mám 3 děti a ze zdravotnictví jsem odešla po zralé úvaze. Vzpomínám ráda, moc mě to bavilo (zní to divně, co?), ale co mám děti, už bych se jen tak nevzpamatovala...

A sestra která by to emočně nezvládala, by stejně nebyla k ničemu... Takže dík a málo práce...

Ještě jednou moc díky

Honzo, Tvoje články čtu s obdivem a jedním dechem, jsou to situace, které jsou mi dobře známé, ale nikdy bych je nedokázala tak emocionálně dát na papír.........záchranářina je krásná, ikdyž občas krutá práce a i přesto jí dělám tak ráda. V předchozím článku se tu někdo zmiňoval o tom, jestli jsi nepřemýšlel nad tím napsat knihu povídek, popřemýšlej, protože máš v sobě velký dar......Díky

Důležitý článek

Jsem rád, že jste to napsal.

Nemám k tomu moc slov... byl jsem jednou sám nad pánem po nehodě, co se nehýbal. Neuměl jsem mu pomoci. Nepoznal jsem, že nemůže dýchat. Kontroloval jsem mu tep palcem - vlastní tep.

Umřel, zatímco jsem s ním klidně mluvil... Nezvladl jsem to a, tak

teď jen mlčky zíram na druhou stranu, kde jsou profesionálové.

RESPEKT!!!

Jste trochu exhibicionista, díkybohu! Jsem velmi zvědavý člověk, takže mě zajímá třeba, co, proč a jak se děje v zákulisí letiště, co to jí cyklisti za tyčinky, a taky, co se děje třeba po příjezdu záchranky k dopravní nehodě. Až si často zakazuji na to myslet, protože mám strach, že přivolám nějakou katastrofu. A teď jste mi takový detailní popis poskytl Vy. Děkuji Vám za to! Máte obrovský dar slova, tak ve svých příspěvcích hlavně pokračujte! Fascinuje mě, jak "chladnokrevně" a profesionálně musí postupovat první posádka, která dorazí k nehodě a mapuje terén. V tomto ohledu nikdy nepřestanu obdivovat lidi z první sanitky, která dorazila například do Nažidel, a vlastně nechápu, že jsou ještě psychicky pohromadě... Velmi Vás obdivuji! A buďte klidný! I kdybyste si občas zapálil nebo koupil sprostý časopis, cestu do nebe máte už dávno vydlážděnou!  Samozřejmě karma!

Není co dodat...

... všechno, co bych ještě mohl a chtěl říct, bylo už řečeno diskutujícími přede mnou. Takže zbývá jen poslat karmu a popřát hodně štěstí v další práci - protože to štěstí se vašimi zákroky přenáší na ty, kteří ho potřebují nejvíce... Máte skutečně mou úctu.

Mějte se moc fajn.

kurz první pomoci

Přečetl jsem to jedním dechem, smutný příběh. Pokud si někdo myslíte, že byste u nehody stáli jako tvrdé Y, můžete si (v Praze) zajít na kurz první pomoci http://www.zzshmp.cz. Bývalo to zdrama, teď koukám za směšné 300,- Třeba díky nabytým znalostem někomu zachráníte život, možná někomu blízkému. Čas hraje roli, když přijedou opravdoví záchranáři, může už být pozdě.