Reakce na: Zdaníme bohaté ... a nijak si nepomůžem :-)

... aneb co se nevešlo do příspěvku diskuse Někdy vyburcuje k reakci i článek bez myšlenky, možná právě kvůli její absenci, zato se značným přídechem arogance.

K této reakci mě přiměl příspěvek pana Davida Rektoryse Zdaníme bohaté ... a nijak si nepomůžem :-). Bohužel to, co jsem chtěla říct se nějak nevešlo do diskuse pod článkem. Tohle moje konání je tedy vlastně i na jednu stranu takový malý dík panu Rektorysovi i ostatním blogerům, které ráda čtu, že jsem se odhodlala pro vlastní písemný exhibicionismus. Ale k tématu. Nepochybuji o finanční inteligenci pana Rektoryse, ne už tak o ostatních složkách jeho osobnosti. Snad je to jeho nedostatkem opravdových životních zkušeností nebo nedostatkem reálných přátel napříč společensko-ekonomickými vrstvami nebo prostě jen tím, že mám na věc jiný názor, ale...

Jeho návrh mi připomíná jakýkoli jiný utopický systém. Základní pointa krásná (netrestat schopné a pracovité za to že jsou schopní a pracovití a naopak vykřesat potenciál z těch líných a naučit je tak
pracovat, ve svém důsledku pro blaho celé společnosti), realita a proveditelnost už ovšem pana autora asi moc nezasáhly.

Ad1) Společnost je pestrá. Od blbců přes průměrné až ke géniům, od notorických lenochů až po workoholiky. Od naprosto zdravých jedinců, kteří jsou mladí-krásní-perspektivní-dokonalí, až po staré-ošklivé-nemocné-nemohoucí. Se všemi těmito skupinami se musí počítat.

Ad2) Jakýkoli takovýto krok(extrémní změna daňového systému, přechod na degresivní daň) by byl proveditelný pouze v kombinaci s patřičnou úpravou všech ostatních složek veřejnorozpočtové ekonomiky státu, tzn. patřičná důchodová reforma, zdravotnická reforma etc. a to ve stejném období.

Ad3) Průšvih(průser se neříká) tohodle státu v otázce rozpočtové politiky není ani tak přítok prostředků do státní kasy (ten zná z valné části každý velmi dobře a není malý), ale jejich odtok. Těch odtokových kanálů je hodně moc a některé pořádně smrdí. Je zbytečné a krátkozraké přilévat víc vody do kyblíku, který má děravé dno a doufat, že se víc naplní.

Dle mého skromného názoru(a je to jen názor, přiznávám že nejsem žádný expert) je jediná aspoň trochu spravedlivá forma zdanění příjmů rovná daň, kdy každý přispívá do systém částku poměrově stejnou ke svému příjmu. (Podotýkám že pouze za předpokladu, že to i ve výsledku bude daň rovná, né kočkopes jaký známe v podání našich politický ch představitelů.) Tedy pokud pro zjednodušení zvolíme třeba 20%, tak ten co vydělá 10 000 dá do systému částku 2 000, ten co vydělá 100 000 dá
do systému 20 000. Tím bude solidaritě učiněno zadost a přitom na tom budou všichni "poměrně" stejně.

Ať jsou přímé daně degresivní, progresivní nebo rovné, faktem je(a pan Rektorys to možná časem pochopí, jestli a až mu život dá jednou lidově řečeno přes držku a bude muset každou korunu třikrát obrátit v dlani, než si koupí nebo nekoupí čokoládovou tyčinku), že žít z 8 000 Kč na měsíc, když náklady na bydlení a základní spotřebu budou dvakrát tolik, se prostě nedá. Tahle situace se reálně stává a nemusí potkat jen tupé lenochy se sotva dokončenou ZŠ a odporem k práci. I tyto případy je vzhledem k jejich nemalému počtu potřeba řešit systémově. Ono to soukolí ve státním rozpočtovém kolečku je příliš složité, než aby se to řešilo jednotlivě. S výměnou každého kolečka se musejí změnit nebo aspoň malinko posunout i ty ostatní, aby to k něčemu bylo. Ať tedy pan Rektorys ráčí navrhnout daňovou reformu jako celek, zpracovat materiály řešící vedlejší efekty, pozitivní a negativní dopady na rozpočet a na tu kterou skupinu etc., pak to uveřejní, nabídne k projednání... a kdo ví, třeba se za sto let budou mladí a nezkušení studenti ekonomie chodit před zkouškami modlit k jeho hrobce a jeho jméno bude navždy spojeno s nobelovou cenou za ekonomii :o)

(článek uveřejněný jako první pokus 16.1.2009)