Masturbační maraton mluvení

Připadám si trochu jako magor, když chci psát recenzi na recenzi. Ale nedá mi to. 

Včerejší Lidové noviny přinesly dvě protichůdné recenze na Tarantinovy Hanebný pancharty. Jedna vyznívá kladně, druhá naopak. V oné protitarantinovské se ale může zdát, že nejde ani tak o to, ztrhat film, jako o ukázání obratnosti, s níž si autor Vojtěch Rynda pohrává se slovíčky. Myslím, že stačí vybrat pár větiček:

"Tarantinova novinka je metafilmem, koláží poslepovanou fanatickým fanouškem, půltřetihodinovým molochem na hliněných nohou."

"...[v Tarantinovi] definitivně převážil scénárista ukájející se nekonečnými rádobysofistikovanými dialogy."

"Masturbačním maratonem mluvení jsou i Hanebný pancharti."

"Výsledkem je pubertální válečná fantazie, oblečená do adoračních narážek, kterým se budou vědoucně hihňat filmoví snobové, a divácky vděčných hlášek."

Film jsem neviděl, takže netuším, zda má pravdu Rynda, nebo jeho recenzující soupeř. Ale občas by stálo za to, kdyby si kritik uvědomil, že jeho články budou číst i lidé, kteří jdou v recenzích spíš po obsahu než po rádobyintelektuálských formulacích.