Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
PR

PAVEL5

25. 10. 2012 6:23
pěkné zamyšlení

kdoví, kolik lidí v tom shonu, ve kterém žijeme, občas takto zapřemítá...

0 0
možnosti

aji

24. 10. 2012 22:04
něco na tom je, moje bybička neměla pohřeb,

chybí mi takové oficiální rozloučení s ní, zemřela po krátké nemoci ve vysokém věku, ale přesto jsme s tím moc nepočítali a bylo těžké se s tím vyrovnat. Je to prostě realita, život je konečný. Denně nás masíruje reklama - kup si, musíš vypadat, budš mít úspěch.... Co je úspěch? Žít šťastně, mít smysl, potěšit lidi kolem sebe, předat jim něco ze sebe... Život podle reklam je laciný. Kdyby se člověk pořádně zamyslel, tak mu dojde, že každý má svůj čas vyměřený a začal by žít třeba jinak.

0 0
možnosti
BM

sallyna

24. 10. 2012 18:05
Zajímavé

Skvěle se hodí na toto období. Za týden si připomeneme Památku zesnulých. Takže je dobré si připomennout i tuto stránku lidského bytí-tj. odchod z tohoto světa....

0 0
možnosti
H

hovn

24. 10. 2012 17:52
Pro křesťany není smrt

žádná tragedie a odedávna se chodilo ze hřbitova s veselou - proč vzpomínat na nebožtíka se zármutkem, když to byl hodný člověk

1 0
možnosti
L

Levicovy.Pravnik

24. 10. 2012 17:38
Ano, jsou i radostné pohřby

např. pohřeb olašského krále pana Lipy. Ten pohřeb jsem sledoval z venku.

3 0
možnosti
OK

iacobau

24. 10. 2012 16:53
Hezké

R^

0 0
možnosti
  • Počet článků 78
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 970x
Koučink hrou - hrajeme si na změnu. Kdo si hraje nezlobí!

Pracuji s lidmi na změně. Změnit něco potřebujeme každý. A většině z nás se to nedaří. Změna je život! To víme, ale i změna typu jo-jo efektu patří k životu. Chceme se změnit a zůstáváme stále stejní... Pojďte si hrát!

Mám stránky 333coaching.cz. 

Nechci psát rady pro druhé, ale to, co vychází z mé osobní zkušenosti. Co jsem prožil a zakusil na sobě. Jen to má sílu, to funguje. Pokud to nepomůže mě samotnému, nemám právo to nabízet druhým.

Přečetl jsem spoustu dobře míněných příruček. Málokdy za nimi ale byl osobní prožitek autora. Pisatelé píší proto, aby psali ne aby sdělovali, co prožili.

Psaní je pro mně nacházením sama sebe. Ta slova jsou moje myšlenky a tím kousek mě samotného. Možná by šlo podobně jako při detekci krve podle slov určit DNA autora. To, co píšu je moje DNA. Asi tam bude i spousta chyb. Nejsem dokonalý. Některé věty bych možná znovu nenapsal. Měním se. Snažím se o osobní růst, i když je to někdy těžké. Možná bych taky za všechny svoje názory nedal ruku do ohně. Nejsem neomylný.

Stává se mi, že mě reakce čtenářů dovedou k jinému uvažování. Třeba to zabolí, ale pomáhá mi to. Moc mi ta zpětná vazba pomáhá. Díky za ní.