Desatero - proč to číst?

Snažím se porovnávat dvě desatera. Jsou z různých kultur. Východ, západ. Křesťané nepřijímají jógu. Východ se zase na křesťanství dívá asi tak, jako Gándí, který prohlásil: „Stal bych se křesťanem, kdybych nepoznal křesťany."

Proč se by měli křesťané zabývat jógickým desaterem?

A také židé, islamisté a všichni ti, co uznávají a přijímají biblické desatero se zabývat jiným desaterem, které je z východu? Apropos dokonce z jógy? Vždyť má kořeny v nekřesťanském, polytheistickém náboženství! Není to vlastně hříšné se tím zabývat?

Náboženství často uzavírá lidi do jakéhosi gheta. Společenství, kde je nám dobře. Víme, že máme pravdu (tedy tu svou) a ti mimo naše území neznají pravdu a jdou špatným směrem. Možná to není ani tak samo náboženství jako lidé v něm. Máme jakousi potřebu se někam dostat, a toto, kam jsme se dostali si přivlastnit, upevnit se v tom a mít konečně jistotu, že už jsme se tedy někam dostali. A tak se opevníme, vybudujeme hradby, aby nám naši pravdu nikdo nevzal. A tak se vlastně staneme nepřístupnými pro něco nového a vlastně přijdeme i o to, co si chceme uchránit... Možná je problém v tom, že chceme uchopit neuchopitelné.

Říká se výstižný vtip, který lze aplikovat na různé skupiny věřících, já tedy na křesťany.

Prochází se Pán Bůh v nebi se svými anděly a najednou tam uvidí zeď. A ptá se archanděla Michaela: Proč jsi tady nechal udělat takovou zeď? Michale mu odpoví: To je kvůli křesťanům, oni si myslí, že jsou tu sami...

Pohled na jiné desatero, to z východu nám křesťanům může otevřít oči. Abychom se nezavírali do svých hradeb. 

Proč se by měli jógini resp. lidé z východu zabývat biblickým desaterem?

Východní náboženství nejsou tak uzavřené, jako ty západní. Mají místo pro mnoho bohů, tak jeden (nebo tři) další se tam vejdou. Nemají tedy problém desatero číst, i si z něho vzít nějaká ponaučení. Mají ale problém v tom, že vidí, že sami křesťané desatero zase tak moc nedodržují. Tak, jak to výše řekl samotný Gandí. Proč křesťané nedělají to, co hlásají? 

Je to vlastně podobně jako v době, kdy vznikal Nový Zákon. Farizeové a zákoníci byli tak přesvědčeni o své pravdě, že odmítli i Ježíše a nakonec ho zabili, aby jim nepřekážel v jejich pravdě. Tak moci, si chráníme své území, že i kdyby přišel sám Bůh, tak neustoupíme...

Východní náboženství a vlastně i jóga (i když ona náboženstvím není - o tom někdy příště), dávají důraz na "cestu zdola". Tedy já musím něco udělat, abych se dostal výše (k bohu). Západní (zejména křesťanství) nabízejí "cestu zhora". Bůh sestupuje k člověku a od něj se očekává především víra. Pohled na bibli a zejména desatero jako jakýsi "boží hlas" k nám, je při studiu desatera důležitý.

Pohled na jiné desatero, to z bible, nám jógínům může otevřít oči. Abychom nespoléhali jen na to, že svým úsilím se můžeme zachránit. 

Závěrem

chci konstatovat, že je pro nás velmi prospěšné, když se můžeme poučit "odjinud". Může nám to nastavit zrcadlo. Podívat se na věc z jiného hlediska, jiného úhlu, jiného pohledu. Zejména proto, abychom se neutvrzovali v něčem, v čem jsme ustrnuli. Pak to je jako třeba s našimi svaly - když je přestaneme používat, začnou atrofovat. A když jsme dostatečně vytrvalí (tedy když je nebudeme i dále používat), tak nám odumřou. Tak, jak to řekl Ježíš o židech, tak to jde říct i o současných věřících: "Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých." (Lukáš 16.31)