Doprava s Václavem Klausem

Doslova v přímém přenosu jsme v těchto dnech přímými účastníky mohutné přistěhovalecké vlny z Afriky a Blízkého východu do Evropy a naší vlasti prokazatelně organizované a financované cizími subjekty.

Zdál se mi tuhle takový zvláštní sen. Exprezident Václav Klaus založil novou pravicovou stranu a s přehledem vyhrál předčasné sněmovní volby. Prezident Miloš Zeman v duchu dosavadních ústavních zvyklostí jej jako předsedu vítězné strany pověřil sestavením koaliční vlády, která předložila poslancům svůj pravicový program a vzápětí hladce získala i důvěru sněmovny a začala podnikat rázné a neodkladné reformní kroky. Ale znáte to, jak to ve snech během spánku obvykle chodí. Jste jakoby účastníky děje, ale ostatní z onoho snu o vás nevědí, takže se stáváte pouhým pozorovatelem. Znenadání jsem se probudil, snažil se chvíli vrátit do nedokončeného nádherného snu, abych se dozvěděl více, ale v tom momentě zazvonil budík, takže jsem se musel věnovat svým každodenním povinnostem. Obvykle během pár vteřin po probuzení na dramata odehrávající se ve spánkové hibernaci zapomeneme. Ne tak u onoho výjimečného politického snu.

Po současném zmateném tápání Sobotkovy impotentní družiny je to našim občanům naprosto jasné. Tohle prostě tolerovat nebudou a ve vleku událostí být už zásadně také nechtějí. Doslova v přímém přenosu jsme totiž v těchto dnech přímými účastníky mohutné přistěhovalecké vlny z Afriky a Blízkého východu do Evropy a naší vlasti prokazatelně organizované a financované cizími subjekty. Občané jsou zděšeni a zoufalí, že nerozhodná Sobotkova vláda ani paralyzované orgány Evropské unie proti tomuto smrtelnému nebezpečí nezasahují, ale zcela naopak naprosto iracionálně vyzývají občany a členské státy k absurdnímu přijímání dalších a dalších bezprizorních ilegálních imigrantů.

Naštěstí jsou v naší vlasti poctiví a čestní lidé, kterým osud Čechů, Moravanů a Slezanů není lhostejný a jsou ochotni pro jejich pokračování v tomto strategickém středoevropském prostoru i v dalších desetiletích učinit mnohé. Našemu národnímu naturelu odpovídá racionální kombinace konzervativních a liberálních myšlenek, která je odjakživa tou lidsky nejpřirozenější ideovou základnou. Otázka dnešní rozkolísané doby tudíž zní, zda se bez odporu necháme jinými odvést na cestu do zatracení vlivem rozkladných ideologií a nekompatibilních kultur likvidujících naši společenost, počínaje rodinou jako základní jednotkou státu a konče třeba ztrátou zbytku suverenity, nebo zda sami jako sebevědomí svobodní občané sjednoceného národního společenství se vydáme do budoucnosti s cílem vyrovnat se se ctí s výzvami moderní doby. Základní lidský pud sebezáchovy nám vůbec nedává jinou možnost než tu druhou.

Vyjedeme-li za západní hranice, jsme šokováni novými honosnými vilami a paláci doslova jako ze žurnálů ve vesnicích a městečkách. Oproti tomu na většině území republiky je zřetelná chybějící infrastruktura, zaostalá úroveň bydlení a životního standardu, plesnivé, vlhké a radonovým plynem zamořené polorozpadlé chalupy, bídná dopravní dostupnost, rozbité, úzké a neudržované silnice, následkem toho neexistující mobilita pracovních sil, fatálně depresivní a neřešená nezaměstnanost, nekoupěschopná poptávka, krachy živností, frustrace, vylidňování.

Naše vlast potřebuje absolvovat obrovské změny, aby se stala opět jednou z nejvyspělejších na světě, přičemž politický program založený na pouhém odmítání přistěhovalectví je již předem určen k nezdaru. Za zásadní k tomuto cíli patří obnova a stabilizace instituce rodiny jako základu státu a národního společenství zničené negativním působením množství neomarxistických a neoliberálních ideologií. Podstatou autentického a úspěšného politického programu je provázání plánu růstu ekonomiky s obnovou práva a spravedlnosti a s motivací k práci a podnikání, k čemuž by měl demokratický stát vymezit legislativně-právní rámec a sám do života občanů co nejméně zasahovat.

Občané dnes zcela většinově a oprávněně volají po vystoupení ČR z Evropské unie. I kdybychom zítra formálně podali listiny o odstoupení od Lisabonské smlouvy, tak podle daného procedurálního postupu běží výpovědní lhůta, která může dosáhnout až dvou let. Do té doby je třeba využívat všech práv signatářů této smlouvy a práva a zájmy našich občanů na této platformě tvrdě hájit.

Prezidenta bránícího statečně a neohroženě národní zájmy bychom už naštěstí měli. Ještě by to chtělo změnu vlády, optimálně předčasnými volbami. Více důkazů o naprosté neschopnosti současné Sobotkovy party snad nikdo nepotřebuje. Vládu je třeba co nejdříve přinutit podat demisi a nechat občany rozdat karty znovu, protože za uplynulé dva roky nastalo tolik změn vnějších i vnitřních okolností, že stávající vláda nemá prakticky k ničemu politický mandát. Navíc je každému zřejmé, že eurosocialistická neomarxistická levice není schopna vyřešit ani ty nejjednodušší výzvy dnešní rozbouřené doby, proto pootočení kormidla doprava je jistě na místě.

Ať se dívám, jak se dívám, široko daleko nevidím lepší politickou figuru, která by byla schopna se tohoto úkolu spolehlivě zhostit, než profesora Václava Klause. Jako premiér české vlády bude zárukou záchrany našeho národa, státu i nás samotných. Naši otcové a dědové by neučinili jinak.

Byla by škoda, kdyby se Klaus se Zemanem už v prvním kole prezidentské volby v roce 2018 vybodovali a do druhého kola se dostali dnes vyprofilovaní nespolehliví neomarxisté. Proto musíme Václava Klause dostat do Strakovy akademie a se založením nové pravicové formace mu pomoci. Našeho exprezidenta máme za 25 let doslova „proklepaného“ a „zrentgenovaného“ od hlavy až k patě. Víme, co vždycky prosazoval. Víme, že nikdy nezradil. Máme ověřeno, že prakticky nikdy se nemýlil. Víme, že i dnešní všeobecnou krizi již dávno předvídal, ale nikdo mu sluchu nedopřál. Premiérem akceschopné vlády tak musí být zkušená osobnost pohybující se v politice jako ryba ve vodě, protože na učení se od píky dneska v této kritické době není čas.

Česká společnost i Evropa se opět ocitly na rozcestí. Stojí před námi osudové výzvy čekající na vyrovnání se s nimi za rozhodujícího přispění lidí se srdci na pravém místě a s rozumem v hrsti. Netřeba vůbec svěšovat hlavy, ale naopak je zvednout. Zopakujme si, že cokoliv se na výsostném území naší vlasti děje, je v pravomoci našich občanů. Neexistuje živá síla, která by projevy vůle našeho lidu byla způsobilá zvrátit. Poctivé pravici se otevírá neopakovatelná šance a Václav Klaus je univerzálním klíčem k jejímu otevření dokořán.