Čeká nás nadměrné zadlužování

Nová vláda se v oblasti veřejných financí profiluje spíše směrem k expanzi než k odpovědnosti. Problémem se stávají spíše předvolební sliby a tlak na vyšší investice, které by znamenaly výrazné navýšení státního dluhu.

V posledních dnech ANO opět zostřuje svou kritiku vládního rozpočtu. Podle jejich vyjádření hrozí finanční apokalypsa: nebude na důchody, zdravotnictví ani další klíčové oblasti. Ve skutečnosti jde spíše o politické slogany určené k mobilizaci voličů než o realistický obraz stavu veřejných financí.

Mandatorní výdaje + 500 miliard navíc

Schválený rozpočet počítá s celkovými výdaji ve výši 2327,1 miliardy korun. Z toho mandatorní výdaje činí 1369,1 miliardy a spolu s kvazi-mandatorními dosahují 1796,9 miliardy. Tyto prostředky jsou zákonem určeny na důchody, zdravotnictví a další povinné platby. Přesto zůstává zhruba 500 miliard korun, které může vláda využít na vlastní politické priority.

Role SFDI

ANO také tvrdí, že ve Státním fondu dopravní infrastruktury chybí 30 miliard. Je však nutné rozlišovat mezi mandatorními výdaji fondu (údržba, opravy, splátky smluv, provoz) a investičními výdaji (nová výstavba silnic a dálnic). Fond má dostatek prostředků na své povinné výdaje. Oněch 30 miliard představuje spíše politickou ambici urychlit výstavbu, což by znamenalo vyšší zadlužení státu.

Kde se vzalo 100 miliard

Další tvrzení ANO se týká údajného schodku 100 miliard v rozpočtu. Analýza ukazuje, že vláda má k dispozici 500 miliard na vlastní politiku. Největší spory vyvolal optimistický odhad příjmů z potírání šedé ekonomiky – ministerstvo financí počítá s 20 miliardami. I kdyby se tento odhad snížil o polovinu, stále jde o 10 miliard, nikoli o 100. Ve skutečnosti jde spíše o částku, o kterou by ANO chtělo zvýšit státní dluh. Pokud by se tento dluh financoval desetiletými dluhopisy s úrokem 4 %, znamenalo by to dalších 40 miliard na úrocích – celkem 140 miliard.

Blahobyt nečekejme

Navýšení dluhu o 100 miliard, tedy téměř o polovinu, by výrazně zhoršilo finanční stabilitu země. I kdyby v budoucnu vyhrála strana prosazující rozpočtovou odpovědnost, snižování výdajů by bylo bolestivé a nepopulární. Dá se očekávat snížení ratingu České republiky, zdražení dluhu a oslabení koruny, což by zvýšilo ceny dovozu. Pokud by ani po dalších volbách nedošlo ke konsolidaci rozpočtu, hrozí scénář podobný Řecku – platební neschopnost a nucené drastické škrty, které by pocítili všichni občané.