Každý určitě zná povinnou četbu základní a střední školy. Protiválečná kniha Na západní frontě klid popisuje osudy těch vojáků, kteří vždy bojují v první linii a jejich pocit z války je ten nejhorší.
Kniha je příběhem vojína, který ihned po gymnáziu nastupuje do první linie v první světové a během bojů mu umřou všichni kamarádi a až boje skončí, tak ho válečné soukolí naprosto zničí.
Německá kinematografie se této slavné knize věnuje poprvé a protiválečný film, kde čeká smrt na hlavní postavy každou chvilku, vydala na Netflixu.
Nebudu porovnávat s verzí s více než 40 let starou, každá má své proti a pro, a tak zhodnotím pouze film z tohoto roku.
Je vidět, že Němci dali do filmu každé Euro a díky Švýcarskému režisérovi Edwardovi Bergerovi, která studoval filmařinu v USA, tak natočili velmi povedený film.
Začneme výpravou. Jak se psalo u nás na Kritiky.cz, tak se film natáčel v České republice, a tak v mnoha budovách najdete české scenérie z Prahy, z různých zámků a statků. Jmenovitě třeba v Praze Vlašská 346, Praha-Malá Strana, Thunovská… Pobořany, Postoloprty, zámek Sychrov a další. České historické památky patří k správným místům, kde by se mohli natáčet filmy z válečných dob. V některých místech je stále zachováno vše, co se postavilo před 100 lety.
Nesmíme zapomenout i na to, že je to válečný film, a tak musíme připomenout i zákopy, ve kterých se bojovalo o každý centimetr. Zákopy a život vojáků v první linii je opravdu vylíčen dobře, a to, že německá vojska byla o dost hůře zásobována ne francouzská je taký dost bod, který určitě stojí na nafilmování.
Hlavní postavy filmu (také knihy) zažívají svůj válečný příběh od nástupu na frontu až do jejich smrt. Jak každý postupně umírá v bitvě, tak se hlavní postavy stále více otrkávají, až zůstanou poslední dva, kteří svojí smrtí ukážou nesmyslnost války. Ale bohužel scénáristé si knihu upravili, aby byla scéna možná jednodušší k natáčení, případně i k pochopení. Nebudu o tom psát, co je všechno jinak, ale bohužel s těmito změnami oproti knize moc nesouhlasím. Film potom vyznívá jinak než by měl.
A jak to je vlastně natočeno? Opravdu realisticky. Maskéři, tvůrci budov, historických vozidel… se věnují každému detailu, aby film co nejrealističtější. Válka je krvavá a smrt čeká opravdu všude a vynálezy z první světové, jako tanky, útoky plynem, plamenomety, jsou těmi nejhoršími prvky, co může vojáka čekat na bojišti.
Nevím, zdali se kniha věnuje také popisování mírové dohody, ale tento prvek, který probíhá ve filmu ve vlaku, určitě nepatří do knihy. Konec války byl podepsán 11.11.1918 v 11:00. Tento čas a tuto hodinu film chápe tak, že generálové chtějí bojovat stále do posledního vojáka, aby si dokázali, že je Německo stále velké. Filmový konec proto v poslední bitvě ukáže zbytečnost války ještě více, aby lidé ještě lépe pochopili to, že za řadové vojáky, kteří běží pro smrt, zodpovídá velení, které má své myšlenky jinde, než na zdraví a život vojáků.
S hlavní postavou Paule Bäumerem zažijeme celý jeho válečný život. Od narukování po smrt. Je to jeho příběh. Tragický a nešťastný. Druhým důležitým prvkem ve filmu je o smlouva o míru, která je pro film dopsána záměrně pro lepší vysvětlení příběhu obyčejného vojáka.
Ve celém filmu potkáme jenom jednoho slavného herce Daniela Brühla, který si odehraje veškerý standart co má pro Hollywoodského herce. Zbytek herců je pro mě naprosto neznámý. Je to dobře, protože si můžeme dobře prožít válečné utrpení s neznámými herci, které ještě nemáme zaškatulkované z jiných filmů.
Myslím si, že si německý Netflix zaslouží uznání, že vydal takový film. Nebyl sice dokonalý, ale pro válečné utrpení z 1. světové války, se na snímek musíte podívat.
