Každý den jezdím z Prahy, do Prahy, po Praze se svým autem. Setkávám se z každodenním rituálem nastartatovat, odjet ráno do práce. Během dne si něco zařídit, zajet odjet. A čas od času se něco stane. Mám první zážitky, které stojí k uveřejnění.
První je takový, že během přesunu s autem jsem zjistil, že někteří řidiči jezdí, jako kdyby neznali vůbec pravidla silničního provozu. Odbočuji si v Letňanech od metra k městskému úřadu a koukám jako sysel. Auto k odbočení na vedlejší silnici si v klidu stojí v protisměru. Já si tedy v klidu přibrzdím a zatroubím a jedu dál a odbočím a řidič se mi s úsměvem omlouvá zamávání rukou.
Opravdu si občas říkám, jak by asi police vyřešila to, kdyby ho někdo, kdo nemá zrovna náladu, nabořil. Podle mých takových reálných myšlenek by asi Policie prostě dala pokutu tomu, kdo špatně stál a hlavně by si pojišťovna nechala zaplatit od porušujícího řidiče veškeré náklady.
Druhý takový zážitek s troubením na lidi, je takové oblíbené stání před semaforem, který zrovna pustil příkaz jeď svým zeleným světlem. Já se chci rozjet a rovnou Vám do cesty vstoupí parta lidí, kteří si hodlají zkrátit svojí cestu o 20 metrů. Já rozhodně hodně nadávám na lidi, kteří přecházejí zrovna v tu nejnevhodnější dobu a v tom nejnevhodnějším místě, kde si chtějí zkrátit cestu. Tyto lidi opravdu nevidí svojí nebezpečnost a svoje ohrožení. Opravdu to je někdy jenom štěstí, že je nic nezajede, nebo že alespoň není v okolí policie. Rád bych jim totiž dal velkou pokutu.
