Jedná z mých starších recenzí, co jsem nenapsal přímo na svůj blog. Tato recenze byla napsaná už 6.9.2013 pro StudentPoint.
Fresh Film Fest byl i pro náročné diváky. Argentinská režisérka Jazmín López na něm představila film, který uchvátil mnoho festivalových porot.
Jako minulý rok jsem se i letos vydal na festival. Tentokrát to nebyl žádný fesťák mimo Prahu, ale pražský Fresh Film Fest. Prvním zhlédnutým filmem je koprodukční snímek, na kterém spolupracovali tvůrci z Argentiny, Nizozemí a Francie. Režisérkou je Argentinská mladá režisérka Jazmín López, pro kterou je to už čtvrtý zrežírovaný film. Je to ale první dílo, ke kterému napsala scénář. Je to velice úspěšná žena. Její se filmy uvádějí na mnoha festivalech v Tolouse, Clermont-Ferrandu či Rotterdamu, kde získala i několik cen.
Její čtvrtý film Lvi nepatří mezi klasickou produkci. Patří mezi tzv. umělecké filmy, které se nemusí líbit většinovému publiku. Fajnšmekry ale ohromí. Já jsem šel na tento snímek proto, abychom se svou přítelkyní zjistili, jaké filmy se točí i mimo velkou americkou, nebo malou českou, produkci.
Umělecký záměr z filmu upřímně čiší, a tak i průvodce programem, který měl před začátkem snímku osvětlit jeho myšlenku, měl problém tento film pochopit. Proto jsem očekával projekci, s ohledem na počet lidí, filmu pouze pro náročné.
Náročný film to tedy byl, protožei teď těžko hledám pointu filmu. Jde o cestu pěti přátel lesem. Baví se povídáním o myšlenkách, pocitech... Možná pouze krouží v nekonečné smyčce, a my postupně odkrýváme další indicie, které směřují ke konečnému cíli. Nejen z deníku zaznamenaného na diktafon, ale i z jednoduché mapy, která má ukázat cestu. Dojdou ke svému cíli, ale je to zřejmě filmové vyjádření vnitřních pocitů autorky, která do filmu vložila mnoho svých subjektivníchmyšlenek a pocitů ze života.
Technicky je pro toto dílo zvolena velice jednoduchá kamera, které zazn amenává příběh pětice osob během jejich cesty v nepřerušeném záběru. Ten trvá i více než deset minut. Střih by se mohl spočítat asi na jedné ruce, a tak si člověk během celého filmu může vychutnávat celou cestu kamarádů včetně každého dýchnutí, cvrčení cikád a všech zvuků přírody. Kamera sleduje skupinu neustále, ale v rámci zajímavých myšlenkových pochodů celé party nechává herce mluvit za kamerou, či zabírá pouze jednotlivce a další činnost se odehrává mimo záběr.
Samozřejmostí je i záběr celých 360 stupňů, kde nechává režisérka vyznít zmatení, když se pět kamarádů znovu vrátí na místo, ze kterého před nedávnem vyšli. Bylo použito i zpomalených sekvencí, aby byl pohyb postav důležitější a zvýrazněný.
Tento film byl velice uměleckým zážitkem. Aby film vyzněl, musíte přemýšlet, a tak nehodlám dávat celkové hodnocení, protože pro "normální" lidi tento film není. Budete nuceni si své hodnocení doplnit sami podle sebe. Záleží na tom, zda máte rádi psychologii a filmy, u kterých je nutné zapojit hlavu.
Foto:Jiří Borový, StudentPoint, Premium Films
