Ema mele maso

V české kotlině snad není slavnější věty než tato. Po desítky let nám vtloukají do hlavy, že Ema mele maso, ač si jej už dávno mohla koupit v supermarketu, úhledně zabalené a hlavně předem umleté. Zatím však chudák Ema neúnavně točí klikou mlýnku, funíce a potíce se, s hlavou plnou myšlenek na velké prádlo, které ji čeká.    Chce se mi zařvat z plných plic: „Osvoboďme Emu!“

Vyrvěme jí tu proklatou kliku z rukou, strčme jí pod nos leták, ve kterém bude mít na výběr z deseti druhů mletého masa za zaručeně nejnižší ceny!

   „Emancipuj se, Emo!“ pravím. Mohla by být šťastná, kdyby nemusela nonstop produkovat tuny mletého masa, kterého stejně všichni mají až po krk.

Přečetla by si dobrou knížku (jen ne kuchařku, proboha), poklábosila v kavárně s přítelkyněmi, nebo by mohla klidně strávit celý den v supermarketu, nakupováním mletého masa.

   Jenže to naše patriarchální společnost nikdy nepřipustí. Raději bude držet Emu v otroctví, aby se nevzbouřila a neuvědomila si, že je také lidská bytost, ne jen příslušenství mlýnku.

   To však musí chtít především sama Ema, však zatím se zdá, že nechce. Vypadá to, jakoby byla se svým údělem spokojena. Netečně mele maso, apatická, jako nažraný vlk.

   Není divu, byla vychována v rodině, kde zcela dominoval otec. Jako malá holčička si to neuvědomovala, protože tatínek byl velký vzor, řádný, rozhodný muž s železnou vůlí. Co řekl tatínek, byl zákon. Ale v dospívání, kdy si začínala uvědomovat některé důležité věci, poznala, že právě ta otcova obdivuhodná železná vůle, ji svazuje a překáží v rozletu. Chtěla si povyrazit a osamostatnit se, ale otcův diktát ji přikoval k plotně a prádlu.

  Chtěla si najít muže, s kterým by byla šťastna, ale otec nepovolil a sám ji vybral ženicha, diktátora jako byl on, s železnou vůlí a děsnou rozhodností. Tento, říkejme mu Emu, obcházel po svatbě svoje teritorium, nesouce se jako ten australský velepták, a žárlivě střežil svoji Emu před možnými soky. Emu Emu přikoval ještě pevněji než její otec, nikoliv však z lásky, nýbrž proto, aby Ema každý rok vyprdla několik obřích vajec, které si Emu okamžitě přivlastnil, jen milostivě povolil, aby mu na jeho vejcích Ema seděla.

„Dřep si na nich, když chceš, ale výchovu přenecháš mě!“ řekl Emu a dál se pásl.

A tak Ema sedí již roky na vejcích a mele maso.

A já křičím: „Pojďme, všichni feministé, feministky, ženy, Emy! Pojďme, zakládejme ligy, organizace, občanská sdružení, občanské iniciativy, tělovýchovné jednoty, guerilly a odbojové organizace! Palme slabikáře a dosáhněme tak konečně vymazání a naprostého zapomenutí Emy, která mele maso! Nebo se nám taky může stát, že naše roztomilé děťátko přijde domů a řekne hrubým hlasem mutujícího puberťáka: Emo, woe, chci maso! Mletý maso, woe!