Burani káží buranům

Je to jakési nepsané pravidlo: před jakýmikoliv volbami se internet stane rejdištěm pravicově-misanthropických intelektuálů, shlížejících ze své myšlenkové výše na ubohé hemžení levicových socek, trsajících na Michala Davida nebo nově na Čechodecho. Za poslechu italské opery, jazzu nebo snad technického death metalu píší tito intelektuálové články tepající národní debilitu a naprostý nedostatek vkusu.

Nechci se dlouze zamýšlet nad tím, zda je pravicový podnikatel, postavivší si na louce za městem přepychové pseudohistorické sídlo s ultramoderním bazénem, diskutující u sklenky whiskey o golfu a svých obchodních úspěších, skutečně dobrým příkladem kulturní elity. Asi není, stejně jako není kulturní elitou národa slezina pod Řípem. Obojí je typickým klišé, skrze které nahlížejí na své ideologické odpůrce burani praví i leví.

Základním projevem buranství či chcete-li omezenosti totiž nejsou ponožky v sandálech nebo kolekce CD Michala Davida, ale jednobarevné vidění světa, názory utvářené podle jednoduchých šablon, zkrátka všechno co v minulosti bylo výsadou nevzdělané lůzy a dnes proniklo i mezi kruhy vzdělaných, ale jinak zřídkakdy uvažujících intelektuálů, jejichž vidění českého národa se smrsklo na omezenou kritiku jeho nejviditelnějších kulturních prohřešků.  

Podle podobného jednoduchého schématu lze postupně mezi buranské zařadit snad všechny národy v Evropě i zámoří. Angličany, kteří jsou schopni uspořádat fanatický hon na fotbalistu kvůli bezvýznamné prkotině a o půl roku později z něj udělat celebritu na úrovni největších umělců. Nebo Američany, dvakrát si zvolivší do svého čela burana, jehož výroky zarazí i podprůměrně vzdělaného Čecha. Co třeba Italové, kteří téměř nečtou? Nebo Němci se svými strašnými bavorskými dechovkami a kultem Včelky Máji?

To ovšem omezené kritiky naší národní stupidity nezajímá. Vidí jen Kabáty a Novotného. Už je netrchkne, že zatímco Novotný se propadá do bahna neznáma, inteligentní humor DJC žije dál v zlidovělých hláškách. Že na Kabáty sice přijde šedesát tisíc lidí, ale desetitisíce přiláká i Metallica, Iron Maiden nebo třeba revival Pink Floyd. Že import stupidit v podobě různých reality show tady nenachází svoje stálé místo, zatímco britské sitcomy se stávají kulty.

Nevím v jakém světě žijí tihle kritici. Jestliže ve světě, ve kterém všichni kolem nich sledují Novu nebo kupují Blesk, tak je mi jich líto. Ale skutečnost je poněkud jiná, stačí se jen rozhlédnout.