- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Podrobně to neposoudím, ale líbí se mi, že přemýšlíte
No, ale ona ta abstrakce od r. 89 zas tolik nefrčí (myslím v Praze). Bylo instalováno dost "tradičních" soch (více či méně úspěšně), které lze brát jako historickou splátku dluhu (Masaryk, Beneš, Churchill, Dvořák, Hlávka...). Ale i ty "moderní" neopouštěly "figuru" úplně - namátkou Rónův Kafka v Dušní, Neprašův Hašek na Žižkově, Černého viselec - Freud v Husově nebo turistický tahák Kafkova hlava u Máje...Tím nechci říct, že by abstrakce nevznikala, ale i tam se dají najít působivé věci - třeba Kinterova připomínka sebevrahů pod Nuselským mostem.
Škoda, že jsem je všechny neviděla, do Prahy jezdím zřídka. Mrknu se, jestli je někde nevygůgluji... Díky, pane Bílku, za poznámku.
Asi tak. Chápu moderní umění, ale pro to nezavrhuji umění ovlivněné idealismem, nebo realismem.(Kromě toho soc.real.) Například ti veselí, křepčící, hudbě oddaní
muzikant Anny Chromy mi nevadí, jsou úsměvní. Připomínají mi figurky z obrazů starého nizozemského malíře P. Brajgla. Ale líbí se mi i stylizované ymoderní plastiky, sochaře Róny a dalších. Nemusíme přece všechno stavět do protikladu - vidět to černobíle. Někdy v nás umění evokuje pocit krásy, někdy údiv, jindy třeba jen úsměv. Záleží na síle výrazu, na osobnosti umělce (v tomto případě sochaře), jak své niterné pocity dovede předat prostřednictvím svého díla divákovi. Dobré umění má být upřímné a poctivé, to je vždy o citech a pocitech. Kýč je náhražka umění, faleš, vtíravost, líbivost, laciná sentimentalita...
Čeští muzikanti jsou fajn, cítím tam trochu odkaz na Hynaise, což mě těší, i ten Jošt se mi docela líbí, surrealismus už v zásadě zlidověl a v koncepci je jisté poselství (myslím ty nebetyčné nohy, ne výbavu:-) Exekutor s pračkou mě upřímně rozesmál A ten "penis" mi připomíná spíše obří náboj profesora Schultzeho - snad to nevybouchne, to by byl v Brně holomráz!
Tak tomu poselství nebetyčných nohou a jak souvisí s odvahou, nerozumím.
Mně se tedy líbí i ta Odvaha (Jošt), i když tu znám jenom z fotek. Penis mi také nevadí, tam je spíš problém, že byl prezentován jako hodiny a tuto funkci neplní (resp. ji plní nesrozumitelně). S tím ostatním souhlasím do puntíku. Jen bych dodal, že to "pravé a oceňované" současné umění bylo za Knížáka před Veletržním palácem. Další vedení galerie to naštěstí dalo odstranit. Knížákovy sochy viz odkaz: http://www.lidovky.cz/zmenime-veletrzni-palac-slibuje-galerie-fd2-/kultura.aspx?c=A120209_150536_ln_kultura_btt&galerie
Ta Knížákova monstra - fuj. Pamatuju si, že za komančů, když jsem byla na gymplu a socialismus už skomíral, měl Knížák výstavu v Brně a pro mě bylo jeho "umění akce" alias performance typu "prosíme kolemjdoucí, aby zakokrhali", jakož i zpřelámané nabarvené LP desky, zjevením. Byla jsem tehdy nadšená tou aktivitou a tvořivostí a nechala se jím trochu inspirovat v recesních akcích. Jeho další působení, to už je jiná...
Těžko zobecňovat. Hudebníci jsou fajn, další socha (která je dle magistrátu kýč na odstranění) Fontána Záhřebská (kousek od Míráku v Praze) se mi také líbí, ale třeba Čůrající postavy (D. Černý - Hergetova Cihelna na Kampě), které jsou asi to pravé "umění", mne vyloženě odpuzují.
Máte pravdu i karmu. Mně se ti hudebníci taky velmi líbí.
Mě se Hudebníci taky líbí, jenže v Praze je hlavním arbitrem umění národní vdova Kaplická.