- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Na dovolené se dějí věci. Když mě byly dva roky, jela celá naše rodina s trabantem do Jugošky. Hrdinný to vůz.
Vlastně to byl takový pomalý a unavený brouček, co měl na zádech velkou třešni, což byl náš stan, kotlíky, sedačky, ošacení, konzervy, nafukovací krokodýl atd.
Projížděli jsme Dinarskou pahorkatinou, tu s větší šancí na vyjetí kopce, tu s menší. Často se však taky stalo, že jsme kopec nevyjeli vůbec. Prostě jsme se uprostřed zastavili a na jedničku to rvali dál a dál, ale trabantík to bral zpátky a zpátky - couvali jsme prostě z vršku dolů.
Takže otec po chvíli radši zacouval v protisměru do dolíku a dole znova nabral rychlost doufaje, že tentokrát to vyjde. Častokrát se taky stalo, že před námi uvízl ještě unavenější vůz a to pak náš rozjetý trabantík musel brzdit a pak to zase rvát na jedničku a nakonec zacouvat zpátky do dolíku a všechno začít znovu.
Proto jsme pak nakonec nejeli ani tak nejkratší cestou, ale rodiče s baterkou v ruce sledovali spíš vrstevnice a počítali, kudy asi by to bylo nejvíc po rovině. Párkrát jsme skončili v bramborách.
Pamatuji si, jak jsem ležela za zadním okénkem a sledovala bratra, matku a jugoslávského zelináře, jak tlačí a tlačí a ani mě nenapadlo vystoupit a pomoci jim. Asi bych vypadala legračně, v punčocháčích a se svým kolouškem v náručí.
Další články autora |
Toužíte po dokonalé letní barvičce bez rizika spálení? Vyzkoušejte lehký přírodní samoopalovací krém na obličej i tělo od Manufaktury. Zapojte se...