O hájení svobod

Zítra, zítra, zítra, pořád zítra se hmyzím krůčkem ke dni souká den až do poslední hlásky dějepisu. A všechna včera co jich bylo bláznům svítila cestou k prachu. Zhasni knůtku! Těkavý stín je život, špatný herec, jenž chvíli svou 

div prkna nezboří, a pak už kde nic, tu nic. Je to příběh vypravovaný blbcem. Hrůzostrašný, leč nesmyslný veskrz...

Tuto pasáž z Macbetha jsem si půjčila záměrně. K vykreslení nálady, která nyní na starém kontinentě panuje. Nebudu psát o migrační krizi, nebudu psát o Evropském parlamentu, nebudu psát o paní Merkelové. Nebudu psát o Islámu, o odpůrcích ani o sluníčkářích. Nebudu psát o židovsko-křesťanské Evropě ani o římsko-řecké Evropě. Nebudu psát o střetu civilizací nebo o tom, jak jsme nyní zvnějšku či zevnitř ohroženi. Nebudu psát o rovnosti žen a mužů, nebudu psát o právech menšin. O tom se píše dost a dost. Napíšu prostý text o hájení svobod, které máme od narození a které jsme zprvu potlačili a pak znovuobjevili díky civilizaci, která se dokázala vypořádat s nepřízní osudu a vybudovat něco, co jsme dnes my.

Civilizaci, jejíž reálné počátky můžeme shledat nějakých 40 tisíc let nazpátek. Nemyslím mladičké pyramidy v Egyptě nebo Stonehenge. Nejde mi o vynález písma, kola, rozdělání ohně, o velikány jako byl Aristoteles, Newton, Da Vinci, Leibnitz, Humboldt, La Fayette nebo třeba náš Mendel, Čapek nebo Heyrovský. Jde mi o způsob, jakým se lidé z přírody vyjmuli a přesto v ní zůstali. Jak vytvořili větší společnosti než přirozené kmenové kultury, začali orat do země a vytvořili zemědělství, jak se chovali vůči sobě navzájem, jak se chovali a dodnes chovají ke zvířatům a krajině a hlavně - jaké svobody - které měli a dodnes máme všichni od narození, si z dob raných společenství uchovali a jakých se dobrovolně vzdali. Jak naše evropská větev tohoto vývoje klopotně překonala otrokářství, hladomory, katolickou dogmatiku, světové války.

Nemusíme si nalhávat, že naši předci před 15 tisíci lety při lovení mamutů v labské pánvi nepotřebovali desátky, písmo ani diferenciální počet a hudba od Beethovena nebo Oldfielda by jim asi přišla jako z jiného světa a kázání z Bible nebo Koránu by považovali za výplod blázna nebo frašku k popukání. Ale co potřebovali, byla spolupráce a spokojenost členů kmene. Míra svobod, kterou tehdejší člověk měl, se možná blížila míře svobod člověka o dost staršího, třeba i milion let. Možná mamutík věřil na bůžky blesku a ducha lesa, ale zase neplatil daně, nepotřeboval parkovací kartu a nikdo mu neprováděl odečet vody. Musel ale být přesto součástí kmene a zapadnout a třeba se i podřídit některým pravidlům. A tento kmen, rané společenství, bylo pevně sevřeno přírodou, jejími zákony a míra svobod byla limitována a naopak pevně deklarována právě touto základní životodárnou silou. 

Naše vlast byla od počátku státnosti vždy podřízena nějakému většímu celku. A míra svobod nebyla již plně definována přírodou kolem a řádem kmene, ale feudálním zřízením. Škatulkováním lidí, městskými zákony, říšským právem, církevním právem, vlivnými mocenskými skupinami. Velká Morava, Říše římská, Habsburská říše, pak si naši předci chvíli udělali věci trošku po svém a hned tu byl rok 1938 a pak 48 a pak 68 a pak 89... Svobody, deklarované dnes Listinou základních práv a svobod, byly v této naší minulosti zřídkakdy všechny a bez výjimek dodržovány. Svobody, které z většiny odpovídají přirozenému člověku, možná i člověku 40 tisíc let starému nebo z dob před milionem let, byly často pro smích. A navíc, vždy je tu nějaká idea a pak - realita.

Dnešní společnost je složitá. A s tím ruku v ruce jde i způsob, jakým nakládá s našimi dnešními svobodami. Dnešní člověk se některých svobod dobrovolně vzdal. Pro pohodlí, že má jistotu práce, že jeho děti budou chodit na dobré školy nebo budou mít důchody. Že nebude válka a bude co jíst. V praktickém běžném životě je např. svoboda kuřáků omezena v restauracích nebo tramvajových ostrůvcích. Nicotné omezení dílčí a zbytné svobody. Mnohem zásadnější je třeba svoboda neplatit daně. Této svobody jsme se vzdali - ve prospěch celku a kvůli pohodlí. A třeba bychom se stejně tak ochotně zbavili výdobytku moderní svobody, že mladí muži nemusí na vojnu. Pro obranu státu, vlasti. Možná i svobody mít volný pohyb přes hranice. Pro ochranu toho, co máme uvnitř. A co třeba svoboda projevu. Psát vše co chci, říkat co chci. To jsou také důležité svobody. Nejsou křesťanské, nejsou ani římsko-řecké ani židovské ani svobody evropské komise v Bruselu. Jsou přirozené. A když tyto přirozené svobody něco omezuje, zakazuje, deformuje, jako třeba otrokářství, feudalismus, komunismus, nacismus, co s tím?

Nejdůležitější svobodou, o kterou se dnes hraje a na kterou jsme i díky zlopověstné Frankfurtské škole zapomněli, je svoboda zakázat to, co svobodu potlačuje. Svoboda bránit se nesvobodě. Svoboda a právo vést boj s tím, kdo vede boj proti nám. Připustit biologickou a přirozenou rovinu našeho společenského uspořádání. Jsme stále v lůně přírody. Stále jsme obklopeni přirozeným prostředím, láskou a dary přírody a nebezpečím číhajícím ante portas. Stejně jako náš předek mamutík nebo dávný homo erectus. Naše dnešní svobody z Listiny základních práv a svobod nejsou jiné nebo nové. Jsou to ty přirozené svobody, které jsou původní, od přírody, vesmíru či Boha - jak to kdo chce.