- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Rujána. Na pláži Baltického moře sedí plátěné boudičky proti větru. Bílé písčité duny hrázdí křoviska na pevnině, z mokrého písku si děti na pláži budují hrady, někdo leží přikryt ručníkem a nedaleko si mladí manželé staví větrolam. Do studeného moře se odváží jen ti nejotrlejší. Moje matka sedí v boudičce a plete svetr. Vlněná nit jí k drátům vede z tašky, odkud se občas vyklube klubíčko, jen aby se podívalo, kde to vlastně je a pak se raději zpátky schová do tašky. Je hodně větrno. Já si hraju opodál, stavíme s bratrem hrad. Otec sleduje moře a hledí do dálky, pak pohlédne na maják, přemýšlí a nakonec ulehne na deku za větrolamem. Matka nám nabízí omyté třešně, které schraňuje v boudičce před pískem. Jsme na dovolené v nejsevernějším místě, kam můžeme.
Rok předtím jsme byli v nejjižnějším místě, kam jsme mohli, u Jadranu. I tam matka pletla svetr v závětří nějakého stromu a nabízela nám omyté třešně, i tam jsme si stavěli hrady. Ne z písku, ale z kamínků. I tam otec hleděl do dáli na proplouvající parníky, jakoby chtěl dohlédnout až do Itálie, do míst, kde vždy bloudil jen prstem po mapě a kam se nikdy nepodívá.
Vítr zesílil.
Matce se převrhla taška s klubíčky a jedno vyběhlo do písku. Než ho stačila chytit, vítr ho nabral a tak se rozeběhlo po pláži. Matka na mě zavolala: "Chytni to klubíčko!" Rozeběhla jsem se za ním. Nožky se mi bořily do písku, klubíčko pelášilo k moři a šups - do vody. Vlna okamžitě nasákla a klubko se mi ztratilo ve vlnách, až ho bratr vylovil. Poslední den dovolené jsme opodál v dunách vyhrabali jamku a zasadili do ní jablko, co jsme si přivezli z domova. Třeba se sem ještě někdy vrátíme, třeba tu vyroste jabloň.
* * *
Po dvaceti letech stojím opět na břehu Baltického moře. Byla jsem mimo domov docela dlouho a byl to důsledek mé tvrdohlavosti a některých rozhodnutí. Byla jsem pryč několik let. Sama. Stojím tedy na břehu Baltu a vítr mi vane do obličeje. Vlasy mě tančí před očima a já vzpomínám na dobu, kdy mě byly tři nebo čtyři a chytala jsem na pláži klubíčko. Na dobu, kdy matka pletla svetry a otec hleděl do dálky, jakoby chtěl zahlédnout protější břeh. Kdybychom se nyní protli v čase, otec i já, mohly by se naše pohledy setkat. Stojím na tom protějším břehu, ve Švédsku, svobodná a ve svobodném světě a těším se po dlouhých letech domů na matku i bratra, omyté třešně a pletené svetry.
Další články autora |
Lavičky, okres Žďár nad Sázavou
4 300 000 Kč