Původní český komiksový anti-hrdina nalezl předlohu ve skutečném muži, který se narodil v Čechách někdy během První republiky a nakonec se stal automobilovým závodníkem ve Velké Británii. Byl dokonce vítězem Velkého okruhu, ale právě tam jednoho dne patrně nešťastně uhořel. Byl velmi noblesní a měl dobré vychování. (13)
Čtete další pokračování jeho dobrodružství a další dopisy odhalující jeho nedávnou minulost ještě před komiksem.
2007-11-26
„Klemík vypráví“
Bylo to tak. Moje léčka na toho padoucha se zdála podařená. Za pomocí dívek jsem se dozvěděl, že lump je nějak domluven s pokladníkem. Ten po celou dobu sezóny přebíral kreditní karty a účtoval hostům. Neúčtoval však na účet hotelu, avšak na účet docela jiný. Soukromý. To vše jsem věděl. Pokladník každý večer odjížděl z hotelu do svého domu v horách a měl takový podivný úsměv. Avšak nebyl sám, kdo se takto usmíval. Byl tu ještě někdo v pozadí. Vlastně byl u všeho, co se v hotelu šustlo, byl vždy u mě a já si ho nevšiml. Procházel hotelem jako krysa číhající na moje peníze. Toho večera se pokladník jako obvykle chystal domů. Zřel jsem jej v jeho obvyklém úsměvu a obleku a sledoval ho. Než opustil hotel, navštívil však v jednom pokoji osobu, po které jsem celou dobu šel. Šel jsem za ním a spočinul za dveřmi. A co jsem slyšel, bylo neslýchané.
Za dveřmi se dva tajemné hlasy domlouvaly na tom, že hotel potopí jako starý vrak, a že my všichni budeme jen utopená koťata. Ta ruka, která mě měla přidržet u dna, byla ruka mému srdci blízká. Dokonce já přímo se měl stát obětí toho podvodu s účty, podvodu s mými penězi. Já měl být tím pachatelem, který bude obviněn z krádeže. Na mě to celé mělo být pohozeno. Špinavý trik. Hodit na čistého Klemíka bláto svých slizkých a chamtivých úmyslů. Br. Vyslechl jsem to celé vyděšen. Tak takhle to je. To vám nedaruji.
A příštího dne jsem povolal muže zákona. Dorazili, vyšetřili, vyslechli, zabavili, zatkli a ještě téhož dne jsem se ocitl v cele. Nikdo mi nevěřil. Veškeré sympatie, které jsem doteď měl, jakoby se vytratily. Jakoby celý hotel se propadl do hlubiny a slyšet bylo jen Milku. Štkala síru a popel na toho proradného cizáka, který ji zneužil, okradl, podvedl a opustil a nyní na ni ještě vrhá nerudné pohledy skrz mříže cely. Hleděl jsem skrz mříže cely nechápavě. Celé tři dny. Tam mi to vše došlo. Pokladník byl jejím milencem. Ona byla tím člověkem, za kterým pokladník docházel večer do pokoje a se kterým kul pikle proti mne. Milka mne nastrčila coby bílého koně, svalila na mě vinu a já se nedovedl bránit. Ani dívky mne nepomohly. Rozprchly se ze scény jako tanečnice v druhořadé operetě. Milka na policii domluvila, abych se již do hotelu nevrátil, abych byl vyhoštěn a tímto zatracen. Policisté byli podplaceni anebo to ani policisté nebyli. Bylo to celé připravené. Jako na divadle. Kdoví, zda i hotel nebyl jen kulisou a já podvedeným manželem v laciné frašce. Den nato jsem se ocitl v Eisensteinu. Byl jsem omámen, svázán, zabalen, potlučen a vykopnut z auta. Dobří sedláci z blízké vesnice mi však pomohli a já se mohl vrátit do Prahy. Daleko od té coury.
A tak jsem dojel do Prahy. Až teprve tady jsem pocítil dno svého života. Nalezl jsem sobě sklepní kóji v Široké ulici. Včera jsem obešel koše a měl teplý oběd i večeři. Dnes jsem obešel koše a večer měl teplou večeři s dezertem. Svíce již dohasíná, jdu na kutě.
