Tento původní český komiksový anti-hrdina nalezl předlohu ve skutečném muži, který se narodil v Čechách někdy během První republiky a nakonec se stal automobilovým závodníkem ve Velké Británii. Byl dokonce vítězem Velkého okruhu, ale právě tam jednoho dne patrně nešťastně uhořel. Byl velmi noblesní a měl dobré vychování.
A jak jsem se k němu dostala já?
Oslovil mě před pár lety cestou z letiště, po svém návratu do Česka. Chtěl začít nový život, klučina. Ani příliš nezestárl. Na jeho tváři byly patrné známky popálenin a plastických zákroků, zejména v oblasti pravé tváře a ucha. Také mu asi chyběly nějaké prsty, ale to už si nepamatuji. Během našeho krátkého ale intenzivního setkání v kavárně Slavia mě slíbil, že o sobě bude nechávat vědět prostřednictvím dopisů, které mi pak opravdu házel do schránky. Dopisů jsem dostala celkem padesát dva, ale všechny zde publikovat nebudu. Jen ty klíčové, pro pochopení, co vlastně byl Klementýn Bída zač a o co usiloval.
Můžete si přečíst další díl komiksového dobrodružství a tři jeho další dopisy, na které komiks časově navazuje. Snad to je zábavná čest jeho památce, ať už je Klemík dosud naživu či nikoli.
7. 2007-05-02
Kanape? Kapute. V noci se stala hrozná věc. V poslední době se mi děly jen hrozné věci, ale tato je nejstrašnější. Mému kanapátku upadla noha. Podlomila se a lůžko je nyní cele šikmé a ležeti se na něm nedá. A přitom jsem jen klidně spal. Byl to šok. V úleku jsem se probudil a krev se mi náhle řinula do hlavy. Zbytek noci jsem v šikmu probděl a četl knihu. Můj život je na huntě, ale že i moje kanapátko bude na tom podobně, to jsem nečekal. Za co se mi Bůh mstí? Bůh ví. Dnes jsem si vypodložil lůžko knihami, takže v noci opět méně čtu a více spím. I když na spánek bez NÍ nemám ani pomyšlení. Myslím jen na to, jak by mě Ona pomyšlení na lůžku udělala. Ale na takové rozeklané kanape ji snad ani nemohu posadit, kdyby náhodou přišla. Kanape jde zítra z domu. Koupím moderní pohovku. Tak.
8. 2007-05-08
Jak jsem již psal, zašel jsem pro nové kanape. Cesta krámem byla utrpení. Tolik postelí, barev, tvarů a krásných prodavaček jsem dosud nikde nespatřil. Dalo mi velkou práci se soustředit na tu jednu jedinou, na pohovku a na Ni, co sedí na ní. Nakonec jsem přeci jen stanul. Ta ochotná hezká dívka s dovedným výstřihem mi ukazovala všemožné dovednosti toho lůžka, ohýbala se při ohýbání matrace a naklápěla své boky při naklápění pelesti. Vlasy jí hrály v barvách peřin a polštárů a ve mě všechno hrálo. Povalil jsem ji. Dál už to šlo ráz na ráz. Nejprve vykopli mě a pak i onu dívku pro porušení prodejní etikety as. Po chvíli už jsme spolu seděli u mě doma, na starém rozvrzaném kanapi, kvůli kterému to celé vzniklo. Pili jsme kávu a ona měla stejně uhrančivý pohled jako výstřih a kotníky a vlasy a kolena a lokty a uši a nosík a krk a vůbec celá osoba. A hlavně její skromná a laskavá a milá duše. Je dokonalá. Dokonalejší než kterákoli jiná. A je moje. Jsem zamilován!! Je mi, jakobych vyhrál největší závod svého života.
9. 2007-05-14
Klaus? Die geistige Klause...Človíčku co to činíte? Copak Vám přísluší se takto veřejně slovit k umění? Vezměte si příklad z Františka Josefa, našeho posledního císaře. Ten odporujíce moderní umění nikdy jej veřejně nepohanil sic doma v Schönbrunnu pražádné neměl. Anebo Tatíček že by velel zbourat modernu. Měl ovšem patrně jiné poradce kupříkladu Čapka. Pan Kaplický má o umění jistě větší přehled než Vy, o veřejném lidském životě taktéž, a přesto si jej dovolujete osočovat. Míti názor soukromý je věc jiná, avšak začasté právě takoví lidé rádi ovlivňují lid svými soukromými myšlenkami. Zanechte prosím těchto kritických pokusů k umění. Musel jsem se k tomu vyslovit, a pakliže můj názor nebude opětován, pochopím jej tak, že zůstal soukromým.
