Původní český komiksový anti-hrdina nalezl předlohu ve skutečném muži, který se narodil v Čechách někdy během První republiky a nakonec se stal automobilovým závodníkem ve Velké Británii. Byl dokonce vítězem Velkého okruhu, ale právě tam jednoho dne patrně nešťastně uhořel. Byl velmi noblesní a měl dobré vychování. (11)
Čtete další pokračování jeho dobrodružství a další tři dopisy odhalující jeho nedávnou minulost ještě před komiksem.
2007-10-02
Jsem opět doma. S nožkou spravenou a douškem vína prokrvenou. Bylo by mi dobře, kdybych nebyl i se svým hotelem na huntě. Jak se to jen mohlo stát? Když mé oči stanuly koncem měsíce na cifrách účetních, staly se z nich bulvy. Byli jsme jen ledabyle v plusu. Po zaplacení dívek, kuchaře a kropiče kurtu však již mnoho nezbude. Jsem sice zdráv v lůně domova, v lůně Milky i Klemilky, ale chud. Nemohu si to vysvětlit, byl jsem tak aktivní. Jak se mohl hotel pod mým vedením takto převrhnout? Jako luxusní parník v Alpských vodách nabral vodu. Je sice po sezóně, avšak netruchlím. Oblékl jsem dnes ráno odpolední oblek, abych vlil sílu a naději dívkám i kuchaři. Kropiče jsem dnes ovšem propustil. Milka pravdu o hotelu ještě neví, snažím se to ututlati co nejdéle. Sice již chodím, však stal jsem se chudým.
2007-10-10
Neudržel jsem to. Tajemství o mém hotelu myslím. Milka dnes neomaleně nahlédla do knih, a pak velmi omaleně pohlédla na mě. Neudržel jsem skalní pohled pokerového hráče a prosradil se. Jsem v troskách i se svým hotelem. Je to tak. Bída padla na Bídu. Bože! Milka sice má nějaké peněžní rezervy, ale již se zmínila o čísi neschopnosti a tak se cítím být nejist. Možná prodá i porsche. Možná prodá i hotel. Možná prodá i mě. Co se mnou bude? Kam se ale mohly všechny ty peníze podít? Hotel byl zaplněn po střechu a restaurace i antuka se denně hemžila dívčími nožkami. Musel je někdo defraudovat, to je jisté. Někdo v našem okolí, kdo nás tahal za nohu. Celou dobu. Nějaký zdánlivý přítel. Začínám pátrat.
2007-10-13
Ohledně mého pátrání po té kryse se seběhlo pár věcí, které Vám nyní napíši. Dnes jsem několikrát uhodil. Dole v hale jsem uhodil na recepčního, avšak ten se mi posléze vyjevil jako defraudantské nemluvně. Na kurtu při hře jsem nenápadně uhodil na Milčina dávného přítele, jakéhosi Ludowica barona von Ludau. Ludvík ale přijel na tennis ve svém porsche a nevím, zda právě on by prahnul po porscheti mém. Dále jsem uhodil na Milčina zrzavého bratrance, který se u nás ubytoval podezřele hned na začátku sezóny a vyjídá nás. Nejprve se mi nezdál nápadný, ale teď z něj nenápadnost přímo sálá. Navíc jsem v jeho očích dnes postřehl cosi záludného. Po obědě jsem také uhodil na Stefana, našeho maséra. Uloživ se na jeho lože pod záminkou bolestivých třísel jsem se jej jal vyptávat. Pranic jsem se ale nedozvěděl. Místo toho jsem prožil cosi dosud nepoznaného, o čem raději pomlčím. Nakonec jsem se cestou domů na schodech uhodil do třísel, takže nyní již mám pátrání pokrk a odpočívám. Radu Milky, ať s bolestí v tříslech zajdu ke Stefanovi, nechávám bez povšimnutí. Jistě na to ale přijdu. Zítra. Pozítří. Nejpozději do týdne.
