Tento původní český komiksový anti-hrdina nalezl předlohu ve skutečném muži, který se narodil v Čechách někdy během První republiky a nakonec se stal automobilovým závodníkem ve Velké Británii. Byl dokonce vítězem Velkého okruhu, ale právě tam jednoho dne patrně nešťastně uhořel. Byl velmi noblesní a měl dobré vychování. (4)
Můžete si přečíst další díl komiksového dobrodružství a tři jeho další dopisy, na které komiks časově navazuje. Snad to je zábavná čest jeho památce, ať už je Klemík dosud naživu či nikoli.
2007-05-17
Konečně společně! Konečně nejsem sám. Osamocen. Pust. Mám vedle sebe Ji, Kateřinu, která mě objala svojí náručí i duší. Jsme jeden celek, jedno tělo, jedna mysl. Je až zázračné, jak jsme si podobní a v kolika mnoha myšlenkách stejní. Kupříkladu kanape. Můj nápad byl takový, že jej nahradíme novým lůžkem pro dva. A tentýž nápad měla i Kateřina. No není to úžasná shoda? Bydlíme u ní, nyní. Nehádáme se, nekoříme jeden druhého, jsme si v srdcích i v těch nejběžnějších situacích životních. Máslo si mažeme docela stejným způsobem na chleba. Tenkou vrstvu a navrch ředkvičky. No není to úžasná shoda? Můj život je nejspíše odsouzen být šťastným. A já s ním!
2007-05-27
Žárlím. Žár mne prostupuje, když ji vidím v tom baru. Tam Kateřina teď obsluhuje. Takový pajzl s pajzlovými muži, co jí hledí do míst, kam jen já mohu. Nejsem rád, že tam je, avšak nic jiného není. „Ber bar, lepší než dlažky…“- řekla jí jedna přítelkyně. Když je doma, je taková celá jiná. Raději hledí na televizi anebo leží celé hodiny ve vaně, jen ne být se mnou. Nejsem prostě barový typ. Dříve to bylo jiné. Stýská se mi po ní, po té staré Kateřině.
2007-05-29
Dračice nebo spíš coura. Včerejší noc byla divoká. Byla dokonce tak divoká, že jsem ve finále skončil na ulici. Ani nevím, jak se to stalo. Najednou byla kolem tichá ulice, lampa svítila, kočka v dáli přeběhla, ještěže bylo teplo a já se mohl bez povšimnutí v jégrovkách přesunout do svého starého bytu. Kateřina mne vyhodila hned potom, co jsme prožili vášnivou noc na lůžku a potom vášnivou hádku před lůžkem. Nechápu to, ale je konec. Byla přílišně rozzlobena, avšak viny na své straně neshledávám. Nejsem zkrátka barový typ, kterého hledá. Ani moje závodní kariéra ji neokouzlila. Prostě nic. Sedím na svém starém kanapi a jsem opět sám. Maloval jsem si svůj život přílišně šťastně. Jsem hlupec. A ženy jsou coury.
