Původní český komiksový anti-hrdina nalezl předlohu ve skutečném muži, který se narodil v Čechách někdy během První republiky a nakonec se stal automobilovým závodníkem ve Velké Británii. Byl dokonce vítězem Velkého okruhu, ale právě tam jednoho dne patrně nešťastně uhořel. Byl velmi noblesní a měl dobré vychování. (12)
Čtete další pokračování jeho dobrodružství a další tři dopisy odhalující jeho nedávnou minulost ještě před komiksem.
2007-10-20
Mé dívky mne podržely. Při mé toulce po tom defraudantském zlořádu jsem včera večer natrefil na své dívky. Byly v pokojíku pohromadě u sklenky vína, stažených závěsů a hudby. Odpočívaly po službě. Ideální atmosféra k tomu, abych se s nimi podělil o své nejposlednější zážitky a taktéž je zapletl do svých plánů. Mezitím, co jsem si povšiml, že dívky mají velmi vykrojené prádlo, jsem vyjevil to své. A ony souhlasily. Nikdy bych netušil, že dívky mě takhle podrží. Patrně si přejí, abych zůstal nadále ředitelem hotelu. Plán je prostý. Nastražíme léčku na ten defraudantský zlořád, chytíme ptáčka do pasti netušené. A stane se to přímo zde - v hotelu. A já pak vítězně povstanu a očistím své jméno před Milkou. Usínal jsem pak večer s dívkami za zavřenými víčky. S dívkami a jistě i Vaší podporou z dáli je plán odsouzen býti úspěšným.
2007-11-18
(Za poslední měsíc se Klemík vůbec neozval. Nevěděla jsem, co s ním je. Včera za mnou do práce přišel celý otrhaný, páchnoucí a promrzlý a chtěl klíče od bytu. Slíbil, že hned zatepla, ale hlavně někde v teple vyklopí, co se mu stalo. Když jsem ale přišla domů, nebyl tam. Jen na stole lístek s vysvětlením, že se odebírá žít svůj život po svém. Chud ale hrd. Ale že dá o sobě vědět a vyklopí, co se vlastně stalo. A pak to tedy nakonec vyklopil.)
2007-11-25
Vyhoštěn, zpustošen a zneužit. Tak se cítím. Jsem zpět v Čechách. Nepobyl jsem si dlouho v blahobytu, to ne. Po tom všem, co se poslední týdny dělo v Klemilce a co se posledních pár dní odehrávalo v Milce, mohu být rád, že jsem přežil. Snad Vám to vše postupně vypovím. Dlím nyní kdesi ve sklepení, byť v teple, ale toužím po svém starém bytě. Nemám sil, nemám ani chuti se hnouti. Jsem cele nechutný jistě. Skomírám kdesi v koutě sklepení. Potupen a opuštěn. Nemám ničeho, snad jen naději. Nebo je má naděje pouhou iluzí. Ach - takové dilema jsem již jednou řešil. Takové řeším stále. Nevím, asi bych se měl vrátit domů. Kde mě znají a váží se mne pro moje čestná vítězství. Chci domů. Do Anglie. Do Norwiche. Do bílého domku se zahrádkou. Do mé postele v podkroví…
