Z deníku mimina - porod

Plánovala jsem se narodit v cca v 46. týdnu, ale jelikož moje nedulovská máti dala na rady srabáckých doktorů, nastoupily jsme na vyvolání už den před termínem. 

Plánovala jsem být tak sexy jako Farná a mít boky jako skříň. Nicméně vzhledem k tomu, že moje matka evidentně nemá boky jako skříň a i když ji spousta jejích erudovaných kamarádek nabádalo počkat, na doporučení 5 lékařů kývla na vyvolání porodu. Já nevím, jak vy, ale představuju si lepší způsoby, jak začít mimoděložní život. Zrovna jsem v břiše meditovala nad budoucností a bitcoinem, když mě začali vyrušovat. Kontrola, tableta, kontrola, klystýr (ach matko, opravdu nemusím být u všecho). A pak největší podpásovka - nějaká řeznice mi vypustila bazén. Super, jsem bez plodovky, takže kontrakce jsou jistý a můj hotelový pobyt je u konce. Tak aspoň ať to stojí za to. 

Nikdy se nenaučíš o svojí matce tolik jako u porodu. Domáhá se drog! Co je to za ženskou, myslet na drogy, když přivádí na svět nový život? Kde je moje vysněná maminka, která mě porodí doma do vody při vůni aromalampy a zvuku malebných melodií? Playlist ze Spotify "Home birth" třeba, pokud něco takovýho existuje. Ale ne. Ona raději řve a je hysterická. Za ten vyvolávanej porod si trochu pohraju s Apgar skóre, nechám se krátce křísit a prodýchat. Asi jsem to mírně přehnala, nebt místo, aby mě přiložili a my se s matkou nabondovaly, dali jí mě pochovat asi tak na 10 vteřin a už se mnou pádili do inkubátoru. Skvělý. Takže to je to, na co se jsem se těch 9 měsíců těšila. Inkubátor, matka nikde. Najednou slyším hluboký hlas! Jo, patří tomu týpkovi, co byl taky u porodu. Vousáč je tady a snaží se mile přesvědčit komunistickou doktorku, aby mě dala mámě. No upřímně, když to tak sleduju, nevím, kdo mě děsí víc. Jestli tenhle týpek nebo ta soudružka. I přes silácký řeči, že se potřebuju zahřát mě ale hned po střídání stráží mámě dovezli. KONEČNĚ KOJENÍ! Matka se diví, jak mi to jde skvěle. Pak vousáčovi nadšeně říká, jak jsem šikovná. Zdá se, že ti dva dárečci, co na mě čekají doma, budou tak trochu pod moji úroveň, jestli ji tak rozradostní, že se umím přisát, což mimochodem umí i kdejaký blbý zvíře. Mám se na co těšit. Je mi to líto, ale jsem trochu unavená, takže dobrou.