Jak jsme volali 150

Minule jsem psala článek o tom, jaké mateřské ohavnosti jsem spáchala, páchala či ještě bezostyšně páchám, ale záměrně jsem vynechala tu největší blbost, kterou jsem, upozorňuji, že omylem, provedla.

Můj muž se vracel po šesti týdnech v zahraničí domů na Vánoce. Mým jediným úkolem jej bylo po příjezdu láskyplně přivítat a vpustit do domu. Neskutečně jsem se těšila a celý den do Emmy hustila, že až se probudí po odpoledním spinkání, uvidí tatínka. Jsou cca 3 hodiny odpoledne. Emma spokojeně oddychuje a mě zvoní telefon: „Tak jsem v garáži, přijdeš mi otevřít?“ Garáž máme oddělenou od domu. Takže jsem nadšeně vyběhla, v záchvatu euforie zabouchla vchodové dveře a spěchala přivítat milého. Jediným problémem bylo, že jsem zevnitř těch dveří nechala klíče, samozřejmě v pootočené poloze.

Po láskyplném přivítání jsem na muže znaveného po 14hodinové cestě vybalila, co jsem to provedla za blbost. Doufala jsem, že ty obyčejné, staré dveře v pohodě vypáčíme. To se ovšem nestalo. Začala jsem být hysterická. Věděla jsem, že se Emma brzy probudí a bude brečet a já tam nebudu.

Zajeli jsme do blízkého klíčnictví a vymáhali univerzální nástroj na otevření dveří, kterého jsme se ovšem nedomohli. Sympatický prodavač nám ale prozradil pár kontaktů na zámečníky, kteří nám ve většině naslibovali, že do dvou hodinek u nás budou. To nepřipadalo v úvahu. Takže zbývala jediná možnost….Hasiči. Tuším, že poprvé v životě můj muž vytočil magickou 150 a popsal situaci. Hasiči vyhodnotili roční dítě zabouchnuté doma jako prioritní a do pár minut přijeli.

Bylo to jako ve filmu. Ač dveře páčil jenom jeden, z auta (ano, z klasického, velkého, pozornost budícího hasičského auta) jich vyskákalo asi 6 a všichni museli aspoň morálně podpořit svého kolegu, který se věnoval našim dveřím. Jakmile se povedlo, okamžitě jsem se vrhla dovnitř za řvoucím dítětem a hledala slova, jak poděkovat sympatickému muži v uniformě, který nás zachránil. Hasiči si o nás nejspíš mysleli své. Nicméně konec dobrý, všechno dobré. Muži se dostalo originálního přivítání a sousedé měli aspoň pořádnou podívanou.

PS: skutečně se stalo.
PS2: za výjezd jsme neplatili.