Uděláme ze všech chudáků boháče hned po volbách!

Včera po večeři jsem si pustil internet a podle dostupných informací z průzkumu veřejného mínění si tři ze čtyř Čechů přejí, aby se měli výrazně lépe než dosud. Rychle se toho dá dosáhnout jedině tak, že se peníze vezmou někomu jinému. Je tu mezi námi dost těch, kteří by přicházeli v úvahu?

S politováním musím konstatovat, že není kde brát, protože bohatých je málo. Sen se tedy odkládá. Za minulého komunistického režimu jsme alespoň mohli věřit, že jednou až naši pracující budou natolik uvědomělí a výkonní úderníci, se můžeme dožít ráje na zemi (komunismu – kde všichni budou moci užívat všeho dle svých potřeb). Po roce 1989 nám naši progresivní ekonomové v čele s Klausem nastínili, že když půjdeme čistou kapitalistickou cestičkou bez aplikace třetích modelů, tak doženeme Rakousko do 5 –ti let. Občané je pod dojmem rakouské životní úrovně podpořili a tak zde již 20 let budujeme a doháníme Rakousko. Problém je ten, že ho stále nemůžeme dohonit. Pořád je mezi ČR a Rakouskem v HDP na jednoho občana v podstatě stejný odstup jako v r. 1989. Kde se stala chyba?

Že by to spočívalo ve vysoké míře korupce, která nás řadí na úroveň banánových republik? Nebo je příčinou celkově nevýkonná práce úřadů a soudnictví? Nejsou podmínky pro optimální podnikání našich občanů?

V poslední době se stále více politiků zmiňuje, že si žijeme výrazně nad poměry, protože státní rozpočet financuje příliš štědře sociální podpory občanů s nízkými příjmy a nezaměstnané. Průběžný systém důchodového zabezpečení je z dlouhodobého hlediska také neudržitelný. Při letmém pohledu na strukturu státního rozpočtu za posledních 10 let je vidět, že skutečně výdaje rostou a v poslední době příjmy výrazně klesají.

Je tedy nutné se situací něco dělat. Nabízejí se dvě verze hospodaření:

1. Úsporná forma, která předpokládá, že omezíme výdaje na úroveň příjmů. Nezaměstnané a chudé občany vyženeme do ciziny, protože by zde jinak zemřeli hlady.
2. Intenzivní forma počítá s výraznou a propracovanou podporou ekonomiky, která by následně přinesla vysoké příjmy z nichž by byly uhrazeny současné a minulé dluhy státního rozpočtu.
   
   

První variantu dokáží realizovat dosavadní politické reprezentace parlamentních stran (Již to v uplynulých měsících částečně předvedly).

Na druhou variantu je potřebné najít nově uvažující politiky, ekonomy a techniky, kteří by se dokázali poučit z úspěšných ekonomik. Není přece nutné vymýšlet vše znovu. Jen je potřebné aplikaci průběžně přizpůsobovat našim podmínkám.
Je tu však jeden politický problém, který znemožňuje její realizaci. Je tu dnes absence vnitrostranické demokracie v parlamentních stranách. To je příčinou stavu, že nejsou na poslance a senátory vybíráni lidé, kteří mají společnosti co říci nového a prospěšného. Ve svém posledním fejetonu z 23.12.09 jsem jednu z možností nastínil :

http://boksay.blog.idnes.cz/c/115984/Proc-nejsem-priznivcem-komunistu-ale-presto-je-v-roce-2010-budu.html#t2