O tom proč pravda a láska nezvítězila v listopadu 1989.

Aneb proč je politická korupce v Česku legální? Sametová revoluce je symbolem odporu proti režimu vedeného KSČ, srocením davu, který ví za jakých podmínek nechce dále žít, ale neví jak má vypadat přijatelný systém. Potom se snadno za přispění stále živého kultu osobnosti v naší společnosti dosadí něčí idea, kterou dav  nadšeně přijme, protože ji vyslovila sympatická mediálně známá osoba na pódiu.

Například heslo pravda a láska zvítězí. Tak krásně to zní. Není možné nevidět, že za tím byl úmysl. Pravda se ztratila a láska znamená i odpuštění komunistických zločinů.Znamená rovněž tlustou čáru za minulostí a také odpuštění skoro všech zločinů, které se děly před listopadem. Těmito hesly ukolébaný lid není schopen se dodnes z této iluze  vymanit, tedy láska se proměnila v realitu, kde je skoro všechno dovoleno a pravda není důležitá. Je možné krást, lobbovat, kupovat poslanecké místa , poslance,získávat diplomy zrychlenou cestou atd..

Pokud chceme dosáhnout zlepšení stavu, tak bychom konečně měli skončit s tolerancí k politické korupci, která nám byla podsunuta v listopadu 1989  a  prosazovat tradiční heslo: „Pravda vítězí“. Měli bychom si vážit  svobody, zvláště té národní a státní, a pro její obranu dělat maximum. Odkazem 17. listopadu po dvaceti letech je revidovat politickou i obecnou kulturu Česka a nespoléhat se jen na výklad správné cesty od mediálně známých osobností.

Kult osobnosti je i na internetových  diskusních  portálech stále přítomný. Řada z nich připouští pouze příspěvky mediálních a politických osobností. Jeho aktivní nositelé z tohoto důvodu více ovlivňují čtenáře těchto článků i přesto, že v mnoha případech nepřináší nic nového. Velká část čtenářů přistupuje na tuto hru, protože tak  jim to připadá normální. Již za monarchie platilo přece slovo šlechtice mnohem víc než slovo měšťana nebo rolníka či dělníka. I nyní můžeme být svědky popularity (vysoko nad průměrem ostatních politiků) politicky aktivního šlechtice bez konkrétních zásluh.
I v průzkumech agentur na internetu se projevují negativní tendence, které signalizují, že kapitálově silní sponzoři  se snaží opět ovlivnit nezkušené občany. Některé dílčí průzkumy popularity politiků a stran pochybné vypovídací schopnosti (vzorek respondentů není reprezentativní) jsou zveřejňovány za peníze od sponzorů hlavně s cílem přesvědčit občana, že závěry takového zkoumání jsou barometrem skutečné podpory potenciálních voličů té které osobnosti nebo politické straně v danou chvíli. Obecně lze říci, že podpora občanů politické straně  je srovnatelná s podporou občana tradiční církvi. Proto se občan musí včas před očekávaným termínem voleb  masírovat výsledky průzkumů, aby nakonec podlehlo této propagaci co nejvíce nerozhodnutých voličů, a dali svůj hlas straně, jež má v čele politiky, kteří jsou nositeli kultu osobnosti, a má současně za sebou sponzory ochotné věnovat na kampaň desítky milionů Kč. Po úspěšných volbách se jim investice vrátí i s výrazným ziskem od jim zavázaných politiků, kteří v jejich prospěch přijmou ekonomicky výhodná rozhodnutí.

Současná legislativa tedy umožňuje legální korupci politických stran a politiků. Kdo z politiků se odváží vystoupit z řady, tak toho tyto lobby, které tím přicházejí o své investované peníze, zničí rozsáhlou mediální kampaní. Například diskreditace poslance Melčáka by mohla být ukázkou těchto praktik.

Jedním z řešení, které by mohlo pomoci v ozdravení politické kultury, by měl být zákaz přímého sponzorování politických stran. To by mělo okamžitý a příznivý vliv na strany, které jsou nyní zastoupeny v zastupitelských sborech všech úrovní. Financování prezentace politických stran je nutné řešit systémově. Je příznačné, že toto není považováno největšími parlamentními stranami za důležité.
Proč asi?