Neučme se z vlastních chyb.

Co je třeba? Nepodléhat povrchní propagandě politických stran. Nejde přece o důvěryhodné politické strany, ale o provázané zájmové skupiny, propojené s velkým businessem a velkými penězi. Na ty korupční nabídka v řádu milionu neplatí. Na politické strany si jen hrají.

Své programy jen předstírají a voliči jim již řadu let skáčí na špek. Čeští voliči již skočili
na špek kdekomu, od Kalouska a Grosse až po kuponovou privatizaci. Škoda.
Pravda hrála a hraje zásadní roli ve všech společenských a politických systémech. U dnešní
ČR jsme svědky překvapivě úspěšného experimentu vládnoucích stran.Takovou fintu ještě zatím
žádná demokratická strana nepoužila.
Pokud jste za minulého režimu kritizovali komunisty, tak vás pořádně setřeli. Pravda se
nesměla dostat mezi lidi. Komunisté se pravdy velmi obávali.
Nedávné české vlády však přišly s úspěšným vynálezem: Pravdy  není nutné se obávat. Není
potřeba za ní trestat nebo jí překrucovat. PRAVDU LZE IGNOROVAT.
Před r.1989 demokrati, komunisti i fašisti respektovali pravdu, reagovali na ní a současně
se jí i báli. Nikdy je nenapadlo, že pravdu lze ignorovat a jednoduše se na ni vykašlat.
V ČR je to nyní realita.
Každý si tu může říkat, co chce, jestliže ho nikdo neposlouchá. Komentářů a článků v médiích
není nutné se bát, neexistují-li oči, které by se s nimi seznámily. Pouze o korupčních aférách,
které jsou zjevné, všechna média široce informují. A to ještě není jisté, zda popud k zveřejnění konkrétního případu nebyl dán někým v pozadí z jiných zištných důvodů.

Náklady novin od r.1989 dramaticky poklesly. Internet vzhledem ke své šíři rozptýlil čtenáře
do malých skupin, které z logického hlediska nemohou přečíst články o politice a ekonomice
na všech informačních serverech. V TV je dáván prostor pouze úzké skupině ekonomů a
politiků. Denní zpravodajství v TV se vejde do 20 minut a všechny kanály ho čerpají převážně
z jednoho zdroje (ČTK). Diskuzní pořady jsou časově omezené (s vyjímkou ČT24) na cca 1
hodinu, což nedává prostor vystupujícím k vysvětlení svých stanovisek a diváci se rovněž
nemohou z takto krácených projevů dozvědět podstatu.
Společenský konsenzus je konečně pochopitelný. "My neposloucháme je a oni neposlouchají
nás". Jde tedy o vládnutí jakési byrokratické ignorantské demokracie, která si bez výčitek
svědomí vyvěsí třeba i heslo "Pravda vítězí". V naší parlamentní demokracii vládnou tzv.
"osobnosti", ne zákony!
Jestliže volí 30% oprávněných voličů a jestliže si dvě vedoucí strany rozdělí hlasy
přibližně napůl, pak vítěz představuje zastoupení pouhých 15% voličů ČR. Většina národa,cca
70%, nemá tedy žádné politické zastoupení. Z toho vyplývá, že většina oprávněných voličů
nenachází v politice uspokojení a nevěří ani politikům,ani stranám. Nejde tu o popření
demokracie a neodráží to pasivitu, ale znechucení stavem věcí. Chybí nám tu strana, kterou
by těch 70% voličů volit chtělo. Všechny strany u nás jsou ustaveny shora na základě
centrálně zpracované ideologie. Ani v jedné ze stran, které měly zastoupení ve vládě v
uplynulých 20 letech, nepanují skutečné demokratické principy. Proto je v podstatě jedno, jaký
program tyto strany do voleb deklarují. Interní volby ve stranách probíhají v atmosféře
politické korupce. Zvolení funkcionáři stran a kandidáti do zastupitelských sborů nemohou
tím pádem a ani převážně nechtějí tyto deklarace programů naplnit.
K zlepšení stavu u stávajících pol. subjektů by mohlo dojít, pokud by o všech funkcionářích
stran a kandidátech rozhodovali všichni jejich členové v přímých tajných volbách.
I když i při přímých tajných volbách nyní vznikají ovlivněné výsledky. Stávající straničtí
funkcionáři obchazí své ovečky a lobují za jimi vybrané "osobnosti" se slovy: Měli bychom
podpořit tohoto pro nás neznámého kandidáta, protože na oplátku nám jeho příznivci z města
"N" podpoří našeho kandidáta na jinou pozici. A že ten první kandidát nemá žádný jasný
program a ani o něm nic nevíme, to přece vyváží kult osobnosti (-on je starosta,-známý
podnikatel,- odborový funkcionář).
Výsledkem bude na oplátku příznivé umístění naší "osobnosti" podobných kvalit na kandidátní
listině a po úspěchu ve volbách do parlamentu při porcování "medvěda" budeme mít zastání.
Ti, co se na takových transakcích účastní, nechápou, že kdo bude takto preferován, tak může kromě jejich regionu prosazovat i jiné korupční cíle.

Současné bombastické volební kampaně možná působí na voliče, kteří se zúčastňují voleb a
dávají své hlasy konkrétním stranám. Na mlčící většinu však nemají očekávaný vliv.