Jak velká je u nás dnes svoboda? Je větší než před 17.11.1989 ?

Pokud by tato otázka směřovala na příslušníka horních deseti tisíc, tak by odpověď byla jistě kladná. Může si říkat bez omezení co ho napadne (Kromě zjevných urážek). Cestování i kolem světa je bez problémů. Pravděpodobně by dodal, že lepší už to nemůže být. Pokud se však zeptáte zaměstnance na to stejné (A nezáleží na tom, zda jde o státní nebo soukromou firmu), tak se dozvíte, že si nemůže říkat to, co ho napadne.

Dokonce je svým zaměstnavatelem písemně zavázán, že o poměrech v zaměstnání nesmí nikoho informovat. Nepsaným pravidlem je pro něj často i omezení v politické oblasti, kde pokud se chce veřejně hlásit k jiné partaji, než je ta vládní, tak může u zaměstnavatele rovněž narazit. Cestování je pro něj možné do výše jeho platu. Tedy většinou po Evropě.

A nezaměstnaný může sice svobodně kritizovat cokoliv, ale jeho možnosti jsou dosti omezené. Ve snaze opatřit si zaměstnání ani tuto možnost příliš nevyužívá, protože nikdy neví zda by se jeho aktivity nakonec neobrátily proti němu. Takže jeho hlavní svobodou je hledání pracovního uplatnění. V tom mu napomáhá ÚP, který mu však při dnešní mizérii není příliš platný. Na každé volné místo se dnes hlásí desítky uchazečů a není tedy možné uspokojit jejich drtivou většinu. Navíc situaci komplikují u mnoha dělnických profesí pracovníci ze zemí bývalého Sovětského svazu, kteří zde pracují bez pracovního povolení. Nezaměstnaní jazykově vybavení  mohou sice hledat práci v některých zemích EU, ale i tam se projevuje krize.
 Jsou sice občané, kteří se domnívají, že v evidenci ÚP jsou hlavně osoby, které pracovat nechtějí a také nikdy nebudou. To však platí jen u menší části takto evidovaných občanů. Jak někteří politici říkají, vše je na občanovi. Kdo chce, tak ten si údajně práci vždy najde. Proto se málokdy dovídáme o nezaměstnaném bývalém politikovi. Ten si již v období své politické kariéry buduje vztahy v podnikatelské sféře, kam se obvykle operativně ihned po skončení funkce přemisťuje.

Když to tedy shrneme, tak se většině občanů dostává svobody pouze v omezené míře.
Skutečná svoboda o níž jsme slyšeli v listopadu 1989 je tedy jen pro ty, kteří na to mají peníze. Obecně je situace v mnoha aspektech lepší než před listopadem 1989, ale není to zcela bez výhrad. Například přístup k informacím je vzhledem k existenci jediné tiskové kanceláři v Česku (ČTK) značně omezený a svým způsobem jsou tyto informace jednostranné. Všechny TV a rozhlas používají tento zdroj. Občan, který nemá přístup k vysílání například CNN, nemá možnost volby, protože všechny česky mluvící média mají shodné informace. Také rozsah zpravodajství TV (cca 20-25 minut) neumožňuje občanovi udělat si o dění v ČR a ve světě dostatečný obrázek.