Čína: osvobozujeme Tibet od otroctví, Obama to jako černoch musí...

chápat.Pod tímto titulkem byla zveřejněna dnes 13.11.2009  zpráva na http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/184292-cina-osvobozujeme-tibet-od-otroctvi-obama-to-jako-cernoch-musi-chapat.html   Čínské ministerstvo zahraničí vydalo v pátek kontroverzní prohlášení, kterým zdůvodňuje kroky ČLR na území Tibetu, protože údajně osvobozují Tibeťany od jha středověkého otroctví a nadvlády dalajlamů.

Co k tomu dodat: Nejvhodnější se pro mě  jevilo obstarat si o vývoji Číny a Tibetu relevantní informace a nespoléhat se jen na jednostranné komentáře. Věnoval jsem tedy hledání informací malou chvíli v encyklopedii Wikipedia a níže je výsledek mého pátrání.

Na konci 17.století si Mandžuové obratně získávali náklonnost čínských vzdělanců. První čchingští císařové platili za nejdynamičtější v celých čínských dějinách. Za císaře Kchang-si (1661-1722) byla dokončena poslední fáze vojenského dobytí území dnešní Číny (včetně Tibetu) a pořádána tažení proti Ojratům (západním Mongolům) k upevnění čchingské bezpečnosti na vnitroasijských hranicích říše. Za vlády císaře Jung-čenga (1722-1735) vláda podporovala integraci nečínského obyvatelstva do čínské kultury. Vrchol raného období dynastie Čching znamenala vláda císaře Čchien-lunga (1735-1796), který vydával obrovské sumy na vojenské expedice („deset velkých vítězství“). Především zastavil postup turkických národů a Mongolů. Poslední roky jeho vlády ale byly poznamenány vzestupem jeho oblíbence, Che-šena.
Před vojenskou okupací Čínskou lidovou republikou, která následně obnovila čínskou nadvládu nad Tibetem a přímo jej podřídila nové pekingské komunistické vládě, byl Tibet několik desetiletí, mezi 1. březnem 1913 a 23. květnem 1951, fakticky nezávislým státem.
Čching (čínsky: 清朝; pinyin: Qīng cháo; Wade-Giles: Ch'ing ch'ao; mandžusky: daicing gurun; mongolsky: Манж Чин) (čínsky Čistá) byla mandžuská dynastie, která vládla v Číně mezi lety 1644 a 1911.

Po zániku Čchingského impéria nebylo v Číně silné ústřední vlády schopné udržovat někdejší čínskou suverenitu nad Tibetem, a ten tak byl fakticky samostatným státem. Situace se změnila poté, co vyšli vítězně z čínské občanské války komunisté. Dne 21. října 1950 jednotky Čínské lidově osvobozenecké armády dostaly rozkaz vpochodovat do Tibetu. Oficiálním důvodem vojenské invaze bylo „zachránit tři miliony Tibeťanů před imperialistickým útlakem a zabezpečit ochranu západní čínské hranice“. Vojska tibetské vlády nebyla schopna invazi zabránit. Tibet se pak oficiálně dostal pod svrchovanost čínské vlády 23. května 1951 podepsáním tzv. Sedmnáctibodové dohody.

Číňanům se tak podařilo ovládnout strategicky významné území, které se již v minulosti několikrát nacházelo pod čínskou suverenitou a jež nyní bylo nárazníkovým pásmem mezi Čínou a Indií. Vládce Tibetu, patnáctiletý čtrnáctý dalajláma, zůstal i po čínské anexi loutkovou hlavou Tibetu. Pozemkové reformy a další společenské změny necitlivě zaváděné čínskou vládou vedly ve druhé polovině 50. let k nepokojům, které 10. března 1959 přerostly v ozbrojené povstání proti čínské nadvládě, skrytě podporované Spojenými státy. Povstání bylo během několika dnů krvavě potlačeno. Dalajláma 17. března uprchl do Indie, kde požádal o politický azyl, a od té doby žije v emigraci. Právě v Indii byla 9. dubna 1959 vytvořena Tibetská exilová vláda.

Co lze dodat na závěr? Z informací získaných v encyklopedii plyne, že to s tou nezávislostí Tibetu není tak jednoznačné. Spíše se v období od r. 1912 do r. 1950 jednalo o bezvládí vyplývající z anarchie a probíhajících vnitřních i mezinárodních válečných konfliktů na území bývalého čínského impéria. Nezávislost Tibetu nebyla uznána diplomaticky zahraničními vládami a při obnovení svrchovanosti ČLR zde ani nebyla přítomna žádná diplomatická zastoupení jiných suverenních států. Po stabilizaci moci ČLR muselo zákonitě dojít k prosazení správy ústřední vlády v Pekingu i na území Tibetu.

Dnešní podpora různých politických subjektů separatistickým snahám na osamostatnění tohoto území je dlouhodobě neudržitelná a nemá oporu ani podle mezinárodního práva. Samostatný Tibet by mohl vzniknout jen se souhlasem ČLR.