Pražské Vinohrady, aneb lejno kam se podíváš

   Vinohrady jsou jednou z nejhezčích pražských čtvrtí. Není nad romantickou podvečerní procházku, kdy se kocháte nejen hvězdami na obloze, ale taky rozmanitostí kterou nabízí místní architektura. 

    Ovšem pozor, pokud budete mít hlavu v oblacích příliš dlouho, stane se vám s největší pravděpodobností věc nemilá. Šlápnete do psího hovna. Pravděpodobnost, že se toto stane je asi stejná, jako že kolem vás projede tramvaj. 

    Koncentrace psích hromádek v oblasti Prahy 2 je neskutečná. Procházka touto čtvrtí se často mění ve slalom mezi hovny. A já se ptám, proč? Proč je takový problém vzít igelitový sáček, nebo kus kartonu a přemístit produkci mého psa z místa A, to jest chodník, do místa B, což je odpadkový koš. Co majitelům psů v tomto úkonu brání? Může za to podprůměrné IQ? Podle mě tento jednoduchý úkon pochopí i mentálně zaostalý jedinec. Je to lenost? Potom předpokládám, že tito líní majitelé postupují stejně i v případě, že má jejich miláček nehodu a hromádku upustí doma na koberci. Upřímně, návštěvě takového obydlí bych se vyhla obloukem. Ovšem dle mého jde s největší pravděpodobností o bezohlednost. Ten chodník jim přece nepatří, proč by jej tedy měli uklízet. Od toho tady máme přece hovnocucy, které čas od času pražskými ulicemi projíždějí. Jednou přece platí poplatky za psa, tak ať se město stará. A když to neuklidí město, tak on se nějaký nedobrovolník, který si výtvor jejich miláčka odnese doma na botě, najde. Bohužel nejde jen o posrané ulice. Psí lejna najdete na dvojce úplně všude.

     Vinohrady lemuje několik parků. Mezi nejznámější patří Rígráče, Grébovka, Čechovy sady. Výhodou těchto parků je, že si v nich můžete udělat i malý piknik. Vezmete si deku, tu si rozprostřete na zeleném trávníku, usadíte na ní svou milou a budete se společně kochat tím krásným kouskem přírody. To vše pouze v případě, že najdete kus zeleně bez psí hromádky. Vyražte tedy dostatečně brzy, aby vám mezitím nezapadlo slunce za obzor a slečně, kterou jste chtěli tímto ohromit, nezačne být v letních šatečkách zima.

     Jelikož mě tato situace po třech letech už opravdu obtěžuje, rozhodla jsem se začít jednat. Ovšem jak? Založit občanské sdružení za bezlejnovou Prahu 2 a pořádat protihromádkové kampaně z dotací EU se mi zrovna nechtělo. Sbírat hromádky svépomocí také ne. Sprostě nesběračům nadávat a případně po nich hromádku vyprodukovanou jejich miláčkem hodit by asi také nebylo nejlepším řešením. Jak tedy na neposlušné pejskaře? Polopaticky a slušně. Dokonce jsem to vzala i lehce s humorem.

Situace č. 1:

“Paní, něco vám upadlo.” Paní se rozhlíží a nechápe. “No z toho psa.” Je jí to jasné. Nahodí pohled, který říká vše: “Polib si.” Nebo tak něco a kráčí pryč. “Tak snad to uklidíte, ne?” Jde pryč. Možná z toho lejna na chodníku vyroste kytička a udělá někomu radost. 

Situace č. 2

“Něco vám upadlo.” Nechápavé pohledy. Já se podívám směrem k psímu výtvoru. “To je naše?” “Ano.” Tím to pro mě končí a odcházím, načež slyším. “Hm prý něco vám upadlo.” “A jak bych vám to měla říct? Že jste neuklidili po svém psovi hovno?” Dozvídám se, že jsem sprostá. Otáčím se a odcházím, tohle nemá cenu. Ovšem za zády se ozývá manžel dotčené, který doposud mlčel. Ovšem, asi by měl doma peklo, kdyby se své drahé polovičky nezastal. Chápu ho. Blekotá něco o tom, že si mám radši hledět svého dítěte, které omezuje jejich psa - bez vodítka a náhubku (což je však dle pražské vyhlášky zcela v pořádku, tak budiž) v pohodlné chůzi po chodníku. Ano zasáhl slabinu, nechala jsem se vytočit a vtáhnout do hry na rozhovor o hovně, a to doslova. Na závěr této oduševnělé diskuze jsem se dozvěděla, že jsem kráva. Paní asi vyrůstala odmala ve městě a doposud si myslí, že mléko roste na stromě a to přímo v lahvích. Jinak si ten omyl v označení nevysvětluju :-D

    Zkusím to ještě jednou,aneb to třetice všeho dobrého, a pak začnu trénovat hod psím bobkem. Třeba se v této disciplíně najdu.

P.S. Pokud někoho v článku pobouřil výskyt slova "hovno", ze srdce se dotyčnému omlouvám. :-)